Zase smer jihozapad

Zivot je jen nahoda. Teda ten muj, vetsinou. Hodne casto totiz nevim, co budu delat za hodinu, udalosti pristiho dne jsou na mile vzdalene a odhadnout, co kde a jak budu za tyden se podoba vesteni z kavove sedliny. Ale cas od casu ziska muj harmonogram neprijemne konkretni obrysy a ja se s nimi musim nalezite popasovat. Jako treba ted. Strucne receno, dneska jsem se mel presunout z Brna do Prahy, prespat u sestrenky, jejiho manzela, sestry jejiho manzela a manzela sestry jejiho manzela, zitra se nejak dokodrcat na letiste a pres Frankfurt dorazit do Nice, tam pockat na autobus do Grasse a zavolat Olivierovi, aby mi donesl klice od Mirasolu. Coz je docela fajn plan, akorat ma nekolik mist, ktera pracovne oznacuji jako "hradla", proste nejaka kontrolni stanoviste, kam se musim dostat v cas a v pouzitelnem stavu a pokud bych to nezvladl, asi bych to nejak neukecal. Zajimave je, ze tyto pomerne trivialni veci jsou v mem chaotickem svete tak nepredstavitelne, ze se pokazde uprimne podivuju, ze jsem opet to letadlo nezmeskal a se mi skutecne podarilo dorazit na misto urceni vcas a ve vhodnem stavu.

Nu, na ceste do Prahy snad netreba nic rozebirat. Snad jen, ze jsem jel Svitavou (Ex 576) a ze v Pardubicich nastoupila horda akcnich duchodkyn leticich do Egypta se plavit po Nilu. Mezi reci jsem se dozvedel, ze mile spolucestujici maji procestovanou vetsinu Evropy a blizkeho vychodu, takze jsem si mezi nimi pripadal jako docela zabar. Ale zase mi docela pekne podekovaly, kdyz jsem jim pomahal s jejich kufriky...

Jo, moje krosna. Vubec nevim, co v ni mam zabalene. Jisty jsem si jenom esusem, spacakem a ponozkama. Dle vahy na Klimove ma 18kg. Kazdopadne tentokrat jsem se zabalil tak uzadne, ze mam krosnu skutecne az nad hlavu, coz se mi vymstilo uz v tramvaji, kdy jsem malem sejmul tramvajovy reproduktor a v metru, kdy jsem se nevesel do dveri.

Ted jsem tedy nekde na Cernem moste, prisel uz i pan indicky manzel sestry manzela sestrenky a tak jsem mel zase jednou moznost zjistit, jak je moje anglictina nepouzitelna. (To vazne clovek za tri mesice v domovine tolik zapomene?). Sestrenka s Koljou sli nakupovat, akorat me uz pomalu dochazi baterka v notebooku, takze uz radeji budu koncit.

...

Tak tedy zase jednou na jihozapad. Nu, musim priznat, ze se tesim. Na rozdil od posledni cesty, kdy jsem uz v autobuse do Prahy odpocitaval, kolik dni zbyva do navratu, se tesim. Tak jsem zvedav, co mi to prinese.