středa, prosince 22, 2010
pondělí, prosince 06, 2010
Čerstvá vajíčka se špatně loupou
Asi před 14 dny mne Sovička seznámila s pro mne překvapujícím zjištěním: čerstvá vajíčka natvrdo uvařená se špatně loupou. Od té doby se můj vztah k čerstvým vajíčků dá popsat jako ambivalentní. Ano, je super, že jsem si z obchodu přinesl plato čerstvých vajíček, ale k čemu mi to - sakrapráce - je, když mi polovina vajíčka zůstane ve skořápce?
Můj vztah k čerstvým vajíčkům se tak začal nápadně podobat mému vztahu k sociálním dávkám. Na jednu stranu jsem toho názoru, že každý by měl být svého štěstí strůjcem a nespoléhat na stát, na druhou stranu... Omezení porodného mě docela nechalo chladným (ano, to, že nejspíš těsně přijdeme o porodné (ať už časově, nebo co se stropu pro jeho výplatu týče) nepotěší, ale fakt je mi to téměř jedno), nu, po předkrmu v podobě výše rodičovského příspěvku jsem to včera dorazil zjištěním, že ani peněžitá pomoc v mateřství nebude žádné terno - což nepotěšilo jak Sovičku, tak mě.
A tak jsem o tom začal znovu přemýšlet a došel jsem k závěru, že tak je to vlastně správně a že:
a) to zvládneme, ať to bude jakkoli
b) svoje názory si podržím
c) ty vajíčka mě štvou o mnoho víc.
Můj vztah k čerstvým vajíčkům se tak začal nápadně podobat mému vztahu k sociálním dávkám. Na jednu stranu jsem toho názoru, že každý by měl být svého štěstí strůjcem a nespoléhat na stát, na druhou stranu... Omezení porodného mě docela nechalo chladným (ano, to, že nejspíš těsně přijdeme o porodné (ať už časově, nebo co se stropu pro jeho výplatu týče) nepotěší, ale fakt je mi to téměř jedno), nu, po předkrmu v podobě výše rodičovského příspěvku jsem to včera dorazil zjištěním, že ani peněžitá pomoc v mateřství nebude žádné terno - což nepotěšilo jak Sovičku, tak mě.
A tak jsem o tom začal znovu přemýšlet a došel jsem k závěru, že tak je to vlastně správně a že:
a) to zvládneme, ať to bude jakkoli
b) svoje názory si podržím
c) ty vajíčka mě štvou o mnoho víc.
pondělí, listopadu 22, 2010
Jedna téměř astrofyzikální noticka...
...která možná poukáže na moje velmi chabé znalosti.
Několik na sobě nezávislých týmů se pokouší změřit jistou fyzikální charakteristiku. Protože se jedná o vícenásobný hvězdný systém, kde hmotnosti složek se mění velice pomalu (alespoň pokud se jedná o řádově desítky let), lze předpokládat, že tato fyzikální charakteristika (závislá pouze na hmotnosti složek) je konstantní.
Několik na sobě nezávislých týmů tak v průběhu asi 15ti let publikuje tyto výsledky:
- 180 +/- 2.3 SJ
- 185 +/- 2.0 SJ
- 160 +/- 2.5 SJ
- 223 +/- 3.0 SJ
Také vám na uvedených výsledcích něco vadí? Nebo jsem fakt tak blbej?
Několik na sobě nezávislých týmů se pokouší změřit jistou fyzikální charakteristiku. Protože se jedná o vícenásobný hvězdný systém, kde hmotnosti složek se mění velice pomalu (alespoň pokud se jedná o řádově desítky let), lze předpokládat, že tato fyzikální charakteristika (závislá pouze na hmotnosti složek) je konstantní.
Několik na sobě nezávislých týmů tak v průběhu asi 15ti let publikuje tyto výsledky:
- 180 +/- 2.3 SJ
- 185 +/- 2.0 SJ
- 160 +/- 2.5 SJ
- 223 +/- 3.0 SJ
Také vám na uvedených výsledcích něco vadí? Nebo jsem fakt tak blbej?
Jak začínající astrofotografové přicházejí o iluze
Vyfotil jsem svoji první slušnou astrofotku. Pohříchu to byl Orion, k mému překvapení jsem z obyčejného kompaktu vytáhl téměř desátou magnitudu, což mi přišlo slušné. A protože s jídlem roste chuť, napadlo mě, že bych konečně mohl zkusit něco se starým dobrým objektivem 4/300 s tím, že bych si možná pod stromeček pořídil nějakou montáž, která by udržela alespoň desetisekundovou expozici. Nu, zjistil jsem, že použitelné řešení obnáší investici min. 30000Kč, což je krapet víc, než jsem předpokládal... A tak asi nic, resp. tak si asi koupím okulár za pár stovek (zajímalo by mě, kam se poděly ty mikroskopové, co jsem měl doma) a zkusím se podívat na pár objektíků očmo. Ach jo.
Ale... Zajímavým zjištěním pro mě byl fakt, že lidí s podobným (nebo ještě lepším) vybavením je docela dost - tipuju to minimálně na takových 20 lidí po republice, z toho minimálně deset z nich je schopno dělat fotky na velice slušné úrovni. Zdá se, že tzv. "amatérská astronomie" není ani zdaleka na úbytě (jak by se mohlo z mnohých hvězdáren zdát) - jen ten "amatérský astronom" se už docela liší od "amatérského astronoma" před 15 lety.
Ach jo.
Ale... Zajímavým zjištěním pro mě byl fakt, že lidí s podobným (nebo ještě lepším) vybavením je docela dost - tipuju to minimálně na takových 20 lidí po republice, z toho minimálně deset z nich je schopno dělat fotky na velice slušné úrovni. Zdá se, že tzv. "amatérská astronomie" není ani zdaleka na úbytě (jak by se mohlo z mnohých hvězdáren zdát) - jen ten "amatérský astronom" se už docela liší od "amatérského astronoma" před 15 lety.
Ach jo.
čtvrtek, listopadu 11, 2010
Luník IX
... a najednou si člověk připadá jako kdyby žil na jiné planetě.
Nu, nebudu to prodlužovat: dostalo se ke mně video z nechvalně známého košického sídliště Luník IX. Pokud máte dost odvahy, zadejte si to do googlu (ať už obrázky, nebo web) nebo youtube - pravděpodobnost, že šlápnete vedle, je jen velmi malá. (Jen malé upozornění: jen pro silné povahy!) A jak si to stále nedokážu představit v reálu, napadá mě klasická otázka: proč? A proč se s tím nic nedělá? Jsem divný, když si myslím, že teneto stav už je víc než zralý na vyhlášení stavu nebezpečí (nouze) a povolání armády?
A přitom východní Slovensko je tak krásné.
Nu, nebudu to prodlužovat: dostalo se ke mně video z nechvalně známého košického sídliště Luník IX. Pokud máte dost odvahy, zadejte si to do googlu (ať už obrázky, nebo web) nebo youtube - pravděpodobnost, že šlápnete vedle, je jen velmi malá. (Jen malé upozornění: jen pro silné povahy!) A jak si to stále nedokážu představit v reálu, napadá mě klasická otázka: proč? A proč se s tím nic nedělá? Jsem divný, když si myslím, že teneto stav už je víc než zralý na vyhlášení stavu nebezpečí (nouze) a povolání armády?
A přitom východní Slovensko je tak krásné.
neděle, října 24, 2010
Malý krok pro lidstvo...
..., ale velký pro člověka?
V pátek, v souvislosti s volbami, jsem si (sám, osobně, dobrovolně) koupil 2 košile. A když píšu košile, nemyslím tím flanelové košile, ale takové ty normální, slušné. A jak byla slečna prodavačka v ráži, do ručky mi vrazila i zákaznickou kartu jednoho (zcela zjevně neoutdoorového) obchodu. V tu chvíli jsem ještě netušil, do jaké pasti jsem se chytil, no včera už mi to začalo docházet.
Střih. Dva a půl roku zpátky, je horké léto, jsme na doma v Medlánkách a já se vyskytnu v těsné blízkosti své mladší sestry. "Fůj, ty jsi zpocený." Nu ano, potím se, zvlášť když příjem tekutin beru opravdu zodpovědně. Ani nevím jak, pravděpodobně díky mému mladšímu, tehdy zlehka metrosexuálnímu bratrovi, jsem došel k závěru, že antiperspiranty fakt ne, že si přece nebudu zalepovat kůži, která potřebuje dýchat.
Střih. Zpátky do přítomnosti. Začínám zvolna objevovat výhody flanelových košilí - tedy alespoň ty výhody, které jsem si dřív neuvědomoval. Zatím stále spoléhám na to, že to s tím pocením nebude tak strašné, alespoň teď na podzim, kdy rozhodně není teplo a kdy ještě přechody mezi chladným a teplým prostředím nejsou tak brutální.
Ale zpátky k tomu malému kroku pro lidstvo: mám zlehka strach, že koupí těch dvou košil započal můj volný pád k něčemu strašnému - přirovnal bych to k první dávce nějakého fetu. Budu se snažit tomu čelit, ale pokud bych mohl laskavé okolí poprosit: kdybych začal vyšilovat ve smyslu "sako na běžné denní nošení", případně "kabát" - dejte mi pár facek, jo? :)
V pátek, v souvislosti s volbami, jsem si (sám, osobně, dobrovolně) koupil 2 košile. A když píšu košile, nemyslím tím flanelové košile, ale takové ty normální, slušné. A jak byla slečna prodavačka v ráži, do ručky mi vrazila i zákaznickou kartu jednoho (zcela zjevně neoutdoorového) obchodu. V tu chvíli jsem ještě netušil, do jaké pasti jsem se chytil, no včera už mi to začalo docházet.
Střih. Dva a půl roku zpátky, je horké léto, jsme na doma v Medlánkách a já se vyskytnu v těsné blízkosti své mladší sestry. "Fůj, ty jsi zpocený." Nu ano, potím se, zvlášť když příjem tekutin beru opravdu zodpovědně. Ani nevím jak, pravděpodobně díky mému mladšímu, tehdy zlehka metrosexuálnímu bratrovi, jsem došel k závěru, že antiperspiranty fakt ne, že si přece nebudu zalepovat kůži, která potřebuje dýchat.
Střih. Zpátky do přítomnosti. Začínám zvolna objevovat výhody flanelových košilí - tedy alespoň ty výhody, které jsem si dřív neuvědomoval. Zatím stále spoléhám na to, že to s tím pocením nebude tak strašné, alespoň teď na podzim, kdy rozhodně není teplo a kdy ještě přechody mezi chladným a teplým prostředím nejsou tak brutální.
Ale zpátky k tomu malému kroku pro lidstvo: mám zlehka strach, že koupí těch dvou košil započal můj volný pád k něčemu strašnému - přirovnal bych to k první dávce nějakého fetu. Budu se snažit tomu čelit, ale pokud bych mohl laskavé okolí poprosit: kdybych začal vyšilovat ve smyslu "sako na běžné denní nošení", případně "kabát" - dejte mi pár facek, jo? :)
středa, října 20, 2010
Zdárné zrádné šunkofleky jako výchova k rodičovství
Švagr mne zahanbuje, jak sestřičce a synovečkovi vyvařuje a tak jsem se rozhodl zvýšit si karmu a něco uvařit. Původní nápad segedínský guláš Sovička zavrhla (škoda, chtěl jsem jí tam propašovat kysané zelí) a tak jsem vymyslel náhradní řešení - šunkofleky. Ale aby to nebylo jen tak jednoduché, tak jsem se rozhodl, že nebudu týrat šunku, ale pěkně povařím uzené maso a z vývaru udělám polévku.
Moje představa byla taková, že "šunkofleky jsou něco jako zapékané těstoviny, což je převelice jednoduché jídlo; a ta polívka navíc - to je vlastně jen zužitkování zbytků". Očekával jsem tedy poklidné odpoledne, ve kterém občas vařečkou zakvedlám v nějakém hrnci... Jenže chyba lávky! Dobrou hodinu a půl to byl fakt kalup - sotva jsem nakrájel všechny zeleniny, tak už bylo uvařeno maso, sotva jsem připravil šunkofleky k zapečení, už si polévka žádala závěrečných úprav. Tak zběsilé tempo mě překvapilo - přitom jsem neměl pocit, že se nějak flákám... Nicméně výsledek se povedl (zejména ta polévka, kterou ovšem Sovička (zatím) neochutnala) a tak se můžu zhroutit do postele se slastným vědomím, že to se mnou není tak špatné. Na švagra ale stále ani zdaleka nemám.
Moje představa byla taková, že "šunkofleky jsou něco jako zapékané těstoviny, což je převelice jednoduché jídlo; a ta polívka navíc - to je vlastně jen zužitkování zbytků". Očekával jsem tedy poklidné odpoledne, ve kterém občas vařečkou zakvedlám v nějakém hrnci... Jenže chyba lávky! Dobrou hodinu a půl to byl fakt kalup - sotva jsem nakrájel všechny zeleniny, tak už bylo uvařeno maso, sotva jsem připravil šunkofleky k zapečení, už si polévka žádala závěrečných úprav. Tak zběsilé tempo mě překvapilo - přitom jsem neměl pocit, že se nějak flákám... Nicméně výsledek se povedl (zejména ta polévka, kterou ovšem Sovička (zatím) neochutnala) a tak se můžu zhroutit do postele se slastným vědomím, že to se mnou není tak špatné. Na švagra ale stále ani zdaleka nemám.
úterý, října 19, 2010
Měnínská brána a jiné poklesky
Žiju v Brně asi tak třicet let a z toho asi tak polovinu této doby tuším, kde je Měnínská brána. Nu, dnes na cestě z Vaňkovky mi došlo, proč se jmenuje Měnínská. Světe div se, podle Měnína, nacházejícího se pár kilometrů na jih od Brna. Ale tato moje zabedněnost by nebyla nejhorší...
Synovec František se zdárně vyvíjí a mě jímají obavy, že splodit potomka je o mnoho jednodušší než se o něj po "děložním exodu" postarat. A to je, prosím pěkně, František hodný, což ve mně budí další obavy - všechny děti přece nemohou být hodné a tak: co když na nás vyzbyde dítko o hodně méně hodné, v noci nespící a své hlasivky neustále trénující?
Pod tíhou špatného svědomí a Soviččiných pohledů jsem zlehka pokročil v další fázi zařizování bytu a koupil a sestavil komodu a vystěhoval několik skříní a vyměnil jeden stůl. Zmožen těmito přesuny jsem se poté zhroutil na postel a jak moje tělo a moje mysl začínala halucinovat, dostavil se ke mně pocit "domova" - takové to uvědomění si, že tento prostor je prostorem žiju, bydlím a snad jednou vychovám i nějaké to dítko.
Synovec František se zdárně vyvíjí a mě jímají obavy, že splodit potomka je o mnoho jednodušší než se o něj po "děložním exodu" postarat. A to je, prosím pěkně, František hodný, což ve mně budí další obavy - všechny děti přece nemohou být hodné a tak: co když na nás vyzbyde dítko o hodně méně hodné, v noci nespící a své hlasivky neustále trénující?
Pod tíhou špatného svědomí a Soviččiných pohledů jsem zlehka pokročil v další fázi zařizování bytu a koupil a sestavil komodu a vystěhoval několik skříní a vyměnil jeden stůl. Zmožen těmito přesuny jsem se poté zhroutil na postel a jak moje tělo a moje mysl začínala halucinovat, dostavil se ke mně pocit "domova" - takové to uvědomění si, že tento prostor je prostorem žiju, bydlím a snad jednou vychovám i nějaké to dítko.
neděle, října 10, 2010
Z došlé pošty...
The University of Heidelberg is an equal opportunity employer. Applications from women and minorities are particularly welcome.
Znamená to, že moje přihláška není (na rozdíl od přihlášek žen a příslušníků minorit) obzvláště vítaná ? (Já vím, už jsem si mohl zvyknout...)
P.S. Klid. Nikam se nehlásím. Jen jsem na to narazil a zaujalo mne, jak daleko to pokročilo. (Landessternwarte Königstuhl, University of Heidelberg)
čtvrtek, září 30, 2010
Výběr z tisku (10)
Tentokráte na téma "co hýbe internetosférou": Jak sociální stát zničil Švédsko (originál).
Per Bylund to jistě vidí hodně černě, viděno z české kotlinky (moravského úvalu) bych si chtěl povzdechnout něco ve smyslu "kéž bychom na tom byli tak, jako jsou na tom ve Švédsku". Nemyslím ekonomicky - ale spíš "výchovou"; něco ve smyslu povzdechu jednoho ze členů původního NERVu (Národní ekonomické rady vlády; tuším snad Tomáše Sedáčka?) - volně cituji - "Na to, abychom aplikovali úspěšná finská opatření má Česká republika jeden velký handicap: žije tady příliš málo Finů." A z tohoto pohledu potom jakýkoli žebříček postrádá smysl.
Ale zpátky k článku: stojí za to si ho přečíst a zkusit převést do místních reálií. Minimálně kvůli tomu, že sociálnímu státu dochází dech, tedy (ehm) peníze.
Per Bylund to jistě vidí hodně černě, viděno z české kotlinky (moravského úvalu) bych si chtěl povzdechnout něco ve smyslu "kéž bychom na tom byli tak, jako jsou na tom ve Švédsku". Nemyslím ekonomicky - ale spíš "výchovou"; něco ve smyslu povzdechu jednoho ze členů původního NERVu (Národní ekonomické rady vlády; tuším snad Tomáše Sedáčka?) - volně cituji - "Na to, abychom aplikovali úspěšná finská opatření má Česká republika jeden velký handicap: žije tady příliš málo Finů." A z tohoto pohledu potom jakýkoli žebříček postrádá smysl.
Ale zpátky k článku: stojí za to si ho přečíst a zkusit převést do místních reálií. Minimálně kvůli tomu, že sociálnímu státu dochází dech, tedy (ehm) peníze.
středa, září 22, 2010
Výběr z tisku (9)
Titulek na idnes.cz: Přestaňme tu onanovat, vyzval Ratha ministr Bárta.
A čtenář josefm v diskuzi: Mirku Macku, vrať se a nafackuj jim oběma!
A čtenář josefm v diskuzi: Mirku Macku, vrať se a nafackuj jim oběma!
pondělí, září 20, 2010
pátek, září 17, 2010
O snížení platů státních zaměstnanců
(Potrefené husy kejhaj...)
Se zájmem jsem si přečetl návrh kteréhosi ministra na redukci platů ve státní správě a byl jsem nepotěšen. Jednak proto, že se můj tabulkový plat nesníží o 10%, ale spíš o 20-30%, druhak proto, že si myslím, že se jedná o krok špatným směrem, kterým se akorát urychlí odchod schopných lidí ze státní správy a zůstanou jen ti neschopní, takže nejspíš budeme na naše úředníky zase nadávat o chlup víc (a to nemluvím o zdravotnických profesích). Stejně tak nevidím důvod, proč by měli mít učitelé vyjímku, nemluvě o "náborovém" příspěvku (který je naštěstí nejspíš pasé).
Myslím si, že správná cesta vede jinudy. Stát, zákonodárci a vedoucí jednotlivých úřadů by si měli rozmyslet, co ze státní správy (a nejen státní správy!) je nezbytně nutné - a zbytek zrušit. Možná se jedná o klamný pocit nižšího úředníčka státní správy, ale jsem přesvědčen o tom, že spousta věcí, co úřady po občanech a podnicích chtějí, je jednoduše zbytečných - získané informace k ničemu neslouží. Kdyby se toto množství zredukovalo o polovinu, mohl by se v podobném poměru zredukovat počet zaměstnanců toho kterého úřadu. Samozřejmě, že pro tento krok je nezbytná i příslušná změna (=zjednodušení) právních norem (o kterém se už mluví hodně dlouho).
Je o stejné jako s vědou (kterou také z velké části financuje stát) - v minulosti zaznělo hodně hlasů na téma, jak je finančně neúnosné, aby se u nás dělala věda a výzkum v mnoha oborech a že je nutné, aby se vybralo několik skutečně perspektivních směrů, kde budeme skutečně špičkoví a zbytek aby se zrušil (a vybavení se prodalo výzkumákům v zahraničí; schopní vědci se jistě uplatní v zahraničí a těch neschopných škoda nebude). Jakkoli se o tom mluví už pár let, tak jediné, co se realizuje, je ono postupné přiškrcování a přidušování redukovanými rozpočty. (Výše uvedené píšu i přes to, že je mi jasné, že můj "rodný obor" bude nejspíš jeden z prvních "na odstřel".
Se zájmem jsem si přečetl návrh kteréhosi ministra na redukci platů ve státní správě a byl jsem nepotěšen. Jednak proto, že se můj tabulkový plat nesníží o 10%, ale spíš o 20-30%, druhak proto, že si myslím, že se jedná o krok špatným směrem, kterým se akorát urychlí odchod schopných lidí ze státní správy a zůstanou jen ti neschopní, takže nejspíš budeme na naše úředníky zase nadávat o chlup víc (a to nemluvím o zdravotnických profesích). Stejně tak nevidím důvod, proč by měli mít učitelé vyjímku, nemluvě o "náborovém" příspěvku (který je naštěstí nejspíš pasé).
Myslím si, že správná cesta vede jinudy. Stát, zákonodárci a vedoucí jednotlivých úřadů by si měli rozmyslet, co ze státní správy (a nejen státní správy!) je nezbytně nutné - a zbytek zrušit. Možná se jedná o klamný pocit nižšího úředníčka státní správy, ale jsem přesvědčen o tom, že spousta věcí, co úřady po občanech a podnicích chtějí, je jednoduše zbytečných - získané informace k ničemu neslouží. Kdyby se toto množství zredukovalo o polovinu, mohl by se v podobném poměru zredukovat počet zaměstnanců toho kterého úřadu. Samozřejmě, že pro tento krok je nezbytná i příslušná změna (=zjednodušení) právních norem (o kterém se už mluví hodně dlouho).
Je o stejné jako s vědou (kterou také z velké části financuje stát) - v minulosti zaznělo hodně hlasů na téma, jak je finančně neúnosné, aby se u nás dělala věda a výzkum v mnoha oborech a že je nutné, aby se vybralo několik skutečně perspektivních směrů, kde budeme skutečně špičkoví a zbytek aby se zrušil (a vybavení se prodalo výzkumákům v zahraničí; schopní vědci se jistě uplatní v zahraničí a těch neschopných škoda nebude). Jakkoli se o tom mluví už pár let, tak jediné, co se realizuje, je ono postupné přiškrcování a přidušování redukovanými rozpočty. (Výše uvedené píšu i přes to, že je mi jasné, že můj "rodný obor" bude nejspíš jeden z prvních "na odstřel".
úterý, září 14, 2010
Jedeš!
Medvědi... Několik malofatranských setkání bylo velice podobných tomuto videu, nicméně kdybych potkal medvědici s mladými, asi bych trošku znervózněl... :)
úterý, září 07, 2010
Jak se chodí na Ortler (3)
Zatímco pod bivakem Lombardi má ledovec víceméně pořád stejný sklon, ledovec nad bivakem začíná skoro "na rovince", pomalu se zvedá až ke zlomu v nadmořské výšce cca 3650m, aby se poté zase trošku narovnal a postupně přivedl turisty na podvrcholovou rovinku.
Jsme tedy u bivaku Lombardi, máme po svačině, nasazujeme mačky a začínáme stoupat - a jde nám to skvěle. Pomalu už začínáme pociťovat výšku - zejména výdrž s dechem: taťka tak cca od 3450m n. m., já kupodivu až kolem 3700m n. m. To ale ještě musíme překonat zlom ledovce (s pár trhlinama, kolem kterých je i uvázáno pomocné lano - pravda, napadlo mě, jestli to lano tam nezůstalo po nějakých nešťastnících, kteří skončili v té zlomové trhlině) a jeden úsek, kde je čistý led. Taťka ho obchází, já bych ho klidně směrem nahoru přešel, ale pravda, obejít to bude bezpečnější.
Podcházíme žbrďolek severně od vrcholu Ortleru, pomalu stoupáme na další ledovcový práh a v tom vidíme, že už máme skoro vyhráno. Na vrchol je to tak 20 minut skoro po rovince. Proti nám sestupuje první dvojka, jen se krátce pozdravíme a pokračujeme v cestě. Vrcholová rovinka je docela otevřená větrům ze západu, a tak tady docela profukuje. Bundu už mám dávno na sobě, uvažuju dokonce o uzavření lechtacích / větracích otvorů. Pro jistotu si oblékám i rukavice - to ale ne kvůli větru, ale kvůli slunci, které tady opravdu žhne.
Stoupáme vzhůru a na konci podvrcholové rovinky potkáváme českou trojku, která už také sestupuje. Docela dlouho povídáme, ukazujeme si hory. Nakonec se s nimi loučíme se slovy, že tady "máme ještě nějakou práci". A jdeme si užít posledních pár metrů k vrcholovému kříži. Je 9:55 a já i taťka máme nový výškový rekord!
Na vrcholu dost profukuje a jak se nepohybujeme, tak hnedka cítíme chlad - a tak zalézáme za hřebínek do závětří; jen občas vykoukneme, nafotíme pár fotek a potom zase zalezeme. Je parádní počasí (až na ten vítr) - a já jen trošku zalituju, že zdejší hory (krom těch na druhé straně Soldenu) moc neznám a tak je pro mně vrcholové panorama tak trochu cizí.
Po asi půl hodince začínáme sestupovat. Na vrcholovém plató potkáváme další trojku, pod žbrďolkem českou čtyřku, kousek za nimi ještě německou dvojku - a tak máme radost, jak krásně časově jsme to zvládli. Za pod výrazným ledovcovým zlomem ale potkáváme další českou dvojku - otce se synem odkudsi ze severních Čech, kterým to opravdu moc nejde... Nu, snad ví, co dělají. Kolem bivaku zase dáváme přestávku a občerstvení, ohlédneme se zpátky k vrcholu, kolem kterého se vaří mraky - naštěstí jen lehoučké...
Jsme tedy u bivaku Lombardi, máme po svačině, nasazujeme mačky a začínáme stoupat - a jde nám to skvěle. Pomalu už začínáme pociťovat výšku - zejména výdrž s dechem: taťka tak cca od 3450m n. m., já kupodivu až kolem 3700m n. m. To ale ještě musíme překonat zlom ledovce (s pár trhlinama, kolem kterých je i uvázáno pomocné lano - pravda, napadlo mě, jestli to lano tam nezůstalo po nějakých nešťastnících, kteří skončili v té zlomové trhlině) a jeden úsek, kde je čistý led. Taťka ho obchází, já bych ho klidně směrem nahoru přešel, ale pravda, obejít to bude bezpečnější.
Podcházíme žbrďolek severně od vrcholu Ortleru, pomalu stoupáme na další ledovcový práh a v tom vidíme, že už máme skoro vyhráno. Na vrchol je to tak 20 minut skoro po rovince. Proti nám sestupuje první dvojka, jen se krátce pozdravíme a pokračujeme v cestě. Vrcholová rovinka je docela otevřená větrům ze západu, a tak tady docela profukuje. Bundu už mám dávno na sobě, uvažuju dokonce o uzavření lechtacích / větracích otvorů. Pro jistotu si oblékám i rukavice - to ale ne kvůli větru, ale kvůli slunci, které tady opravdu žhne.
Stoupáme vzhůru a na konci podvrcholové rovinky potkáváme českou trojku, která už také sestupuje. Docela dlouho povídáme, ukazujeme si hory. Nakonec se s nimi loučíme se slovy, že tady "máme ještě nějakou práci". A jdeme si užít posledních pár metrů k vrcholovému kříži. Je 9:55 a já i taťka máme nový výškový rekord!
Na vrcholu dost profukuje a jak se nepohybujeme, tak hnedka cítíme chlad - a tak zalézáme za hřebínek do závětří; jen občas vykoukneme, nafotíme pár fotek a potom zase zalezeme. Je parádní počasí (až na ten vítr) - a já jen trošku zalituju, že zdejší hory (krom těch na druhé straně Soldenu) moc neznám a tak je pro mně vrcholové panorama tak trochu cizí.
Po asi půl hodince začínáme sestupovat. Na vrcholovém plató potkáváme další trojku, pod žbrďolkem českou čtyřku, kousek za nimi ještě německou dvojku - a tak máme radost, jak krásně časově jsme to zvládli. Za pod výrazným ledovcovým zlomem ale potkáváme další českou dvojku - otce se synem odkudsi ze severních Čech, kterým to opravdu moc nejde... Nu, snad ví, co dělají. Kolem bivaku zase dáváme přestávku a občerstvení, ohlédneme se zpátky k vrcholu, kolem kterého se vaří mraky - naštěstí jen lehoučké...
pondělí, září 06, 2010
Strýčkem
Synovec František je doma a moc se mu tam líbí. Se Sovičkou jsme byli včera na návštěvě, zkoukli jsme, jak malý Išek krásně spinká a tento zážitek jsme doma ještě umocnili instruktážním videem, jak přebalit novorozeně (v hlavních rolích malý Išek a maminka Jana). Nicméně večer, před usnutím, mi to nedalo: mám na to být otcem? Dokážu se postarat o novorozeně? Což o to, manipulace v zavinovačce nebo přebalení na stole, to si dokážu představit, ale jak se takové dítko koupe - zvlášť, když ještě nedrží hlavičku? A vůbec, všechno to přenášení - při mé vrozené (ne-)šikovnosti... On sice Honza tvrdil, že miminka jsou trvanlivá, ale při představě, kolik průšvihů se může na těch několika metrech čtverečních doma stát mi není zrovna nejlépe...
neděle, září 05, 2010
Fotka z první třídy
Našel jsem fotku z první třídy - poznal jsem na ni sebe i spoustu spolužáků, které jsem od doby prvního stupně neviděl. Zajímavé je, že už tenkrát jsem to byl já: měl jsem oblečenou kostkovanou flanelovou košili.
sobota, září 04, 2010
Jak se chodí na Ortler (2)
Je asi něco mezi čtvrtou a pátou ranní a už nějakou dobu se převalujeme na palandě v Matrazenlageru na Payerhütte. Jedna skupina už odešla, další se chystá ve vedlejší místnosti. Chvíli se převalujeme, poté vylézáme ze spacáků a chystáme se taky. Batohy máme nachystané, nicméně taťka se rozhodne ho ještě přebalit. Kolem půl šesté se vloupeme do kuchyně a objednáme si litr čaje a nějak nepochopíme poznámku o pěti minutách - takže potom ho narychlo ve stoje dopíjíme. Potom ještě snídaně v botárně a chvíli před šestou už je tolik světla, že můžeme vyrazit.
První úsek vede v suti traverzem okolo Tabarettaspitze. Z chaty tento úsek vypadal docela nechutně, ale není to tak strašné. Mám trošku strach z toho, že ve spleti vyšlapaných cestiček zabloudíme (resp. sejdeme někam jinam) a tak se zezačátku držíme za jednou skupinou; moc dlouho nám to ale nevydrží a hnedka za přelezem do západního svahu Tabarettaspitze je předbíháme a potom už hledáme tu správnou cestu sami. Naštěstí to není až tak těžké, občas se na skále mihne červený proužek nebo zelená tečka. Terén nějakou dobu osciluje mezi rozlámaným choďákem a občasným přidržením se skály. Po asi dvaceti minutách docházíme jednu dvojici rakouského otce a pubertální dcery, za kterou se chvíli držíme. Slézáme do sedýlka, před kterým se vypíná pěkná skála: prvních asi 20 metrů je nejištěných, potom nastupují řetězy. Chvíli váháme, jestli se jistit (v úvazcích už jsme nasoukaní z chaty), nakonec se rozhodneme, že to nějak dáme. Nejdřív mám trošku obavy, jakmile ale nastoupí lehké lezení, najednou se cítím jako ryba ve vodě a hodně úseků nejdu podél řetězů (kde je to oklouzané), ale raději lezu kousek vedle, kde jsou i lepší chyty. Po tomto zajištěném úseku jsme si začali říkat, že jestli toto bylo to lezecké místo, tak že to bylo úplně na pohodu - až jsme přešli odbočku k tomu opravdovému klíčovému místu a místo toho jsme se dostali kamsi do rozlámaného terénu, dobrých 50 výškových metrů pod vyšlapanou stezkou. A cesta k ní vede pouze tím rozlámaným terénem, kde nedrží kámen na kameni. Taťka to vezme kamzičím stylem a brzo je na cestě, já upustím pár sprostých slůvek, pošlu několik šutrů dolů a raději lezu kousek zpátky, abych s nějakým šutrem neposlal do údolí i sám sebe. Taťka mi nabízí lano, nakonec to ale zvládnu bez něj. Potom ještě chvíli traverzem - a už jsme na ledovci: to znamená, že skončil úsek, kterého jsem se obával já a naopak začíná úsek, ze kterého měl respekt taťka. Navazjeme se na lano, já dělám uzlíky - protože jsme dva, tak raději sedm místo standardníh pěti - a vyrážíme po ledovci vzhůru k bivaku Lombardi. Cesta je vyšlapaná, na ledovci je nosný sníh, takže postupujeme docela rychle. Brzy míjíme první větší trhliny, chvíli poté už jsme pod skalami pod bivakem. Skalní úsek se rozhodujeme lézt bez maček (a je to dobrý nápad) a po jeho překonání už stojíme před bivakem. (Podle čeho se pozná, že jsme u bivaku? No přece podle pozůstatků exkrementů těch, co se v něm schovávali.)
První úsek vede v suti traverzem okolo Tabarettaspitze. Z chaty tento úsek vypadal docela nechutně, ale není to tak strašné. Mám trošku strach z toho, že ve spleti vyšlapaných cestiček zabloudíme (resp. sejdeme někam jinam) a tak se zezačátku držíme za jednou skupinou; moc dlouho nám to ale nevydrží a hnedka za přelezem do západního svahu Tabarettaspitze je předbíháme a potom už hledáme tu správnou cestu sami. Naštěstí to není až tak těžké, občas se na skále mihne červený proužek nebo zelená tečka. Terén nějakou dobu osciluje mezi rozlámaným choďákem a občasným přidržením se skály. Po asi dvaceti minutách docházíme jednu dvojici rakouského otce a pubertální dcery, za kterou se chvíli držíme. Slézáme do sedýlka, před kterým se vypíná pěkná skála: prvních asi 20 metrů je nejištěných, potom nastupují řetězy. Chvíli váháme, jestli se jistit (v úvazcích už jsme nasoukaní z chaty), nakonec se rozhodneme, že to nějak dáme. Nejdřív mám trošku obavy, jakmile ale nastoupí lehké lezení, najednou se cítím jako ryba ve vodě a hodně úseků nejdu podél řetězů (kde je to oklouzané), ale raději lezu kousek vedle, kde jsou i lepší chyty. Po tomto zajištěném úseku jsme si začali říkat, že jestli toto bylo to lezecké místo, tak že to bylo úplně na pohodu - až jsme přešli odbočku k tomu opravdovému klíčovému místu a místo toho jsme se dostali kamsi do rozlámaného terénu, dobrých 50 výškových metrů pod vyšlapanou stezkou. A cesta k ní vede pouze tím rozlámaným terénem, kde nedrží kámen na kameni. Taťka to vezme kamzičím stylem a brzo je na cestě, já upustím pár sprostých slůvek, pošlu několik šutrů dolů a raději lezu kousek zpátky, abych s nějakým šutrem neposlal do údolí i sám sebe. Taťka mi nabízí lano, nakonec to ale zvládnu bez něj. Potom ještě chvíli traverzem - a už jsme na ledovci: to znamená, že skončil úsek, kterého jsem se obával já a naopak začíná úsek, ze kterého měl respekt taťka. Navazjeme se na lano, já dělám uzlíky - protože jsme dva, tak raději sedm místo standardníh pěti - a vyrážíme po ledovci vzhůru k bivaku Lombardi. Cesta je vyšlapaná, na ledovci je nosný sníh, takže postupujeme docela rychle. Brzy míjíme první větší trhliny, chvíli poté už jsme pod skalami pod bivakem. Skalní úsek se rozhodujeme lézt bez maček (a je to dobrý nápad) a po jeho překonání už stojíme před bivakem. (Podle čeho se pozná, že jsme u bivaku? No přece podle pozůstatků exkrementů těch, co se v něm schovávali.)
sobota, srpna 28, 2010
Jak se chodí na Ortler (1)
Ortler - můj první (a na delší dobu asi poslední) větší kopec. Ani před odjezdem na tuto dovolenou jsem netušil, že se nám s taťkou něco takového podaří - a tak se prostě musím pochlubit...
---
První krok? Jednoznačně Jof Fuart. Když jsem asi před třemi týdny na něj lezl, došla mi energie už v asi 2100m, dobrých 500Hm před vrcholem. Ale nevzdal jsem to - i když jsem o tom hodně přemýšlel a ten poslední půlkilometr jsem lezl/šel přes dvě hodinky. Krom toho, že jsem se takto "přemohl", jsem si i po dlouhé době vyzkoušel lezení po skále: když jsem k ní přišel, tak jsem nejdřív asi pět minut hledal způsob, jak se jí chytnout - ale potom, když jsem se přitáhl a pokračoval, už šlo všechno automaticky.
Druhý krok? Vallüla. Tady jsem taky nemohl :) (vlastně všechny kopce až po Lenzerhorn byly o větším či menším bojování sám se sebou), ale to hlavní, proč byl tento výstup důležitý, je asi stometrový suťový žlábek vedoucí do sedla v hřebínku mezi od Bielerhöhe - byl jsem hodně rád, že jsem v něm byl sám, protože tam nebyl problém shodit nějaký šutr. Další část výstupu potom byla po skále, kde jsem si vyzkoušel i mírnou variantu... :)
A potom? Lenzerhorn. Měl jsem z toho kopce pořádný respekt. Večer, když jsme přijeli do Lenze, tak jsem si ho očima měřil a uvažoval o těch 1600Hm, které mě dělily od jeho vrcholu. Větší jistotě ani nepřidalo zjištění, že se autobusem nepřiblížím k sedlu v Lenzerheide, protože první jede až po osmé a to mi přišlo pozdě. O půl sedmé jsem vyrazil - a za necelé 4 hodinky jsem už byl na vrcholu. Byl to první letošní kopec, kde jsem netrpěl - a pro mě signál k tomu, že bych mohl přemýšlet i nad vážnějšími výstupy. Příjemné potvrzení toho, že už jsem rozchozený, mi potom poskytl Flüela Schwarzhorn.
A tak jsme s taťkou v sedle Ofenpass a diskutujeme, kde přespíme. Taťkovi se Ofenpass moc nelíbí, navrhuje přejet na Stelvio, které se zase nezdá mě - a tak nakonec volíme Sulden, se kterým už máme nějaké menší zkušenosti. V úterý ráno ještě s taťkou debatujeme na téma co dělat, já jsem přesvědčen o tom, že si dám odpočinkový den, taťka si chce vyjet Stelvio, z čehož ho zrazuju s tím, že zítra bude lepší počasí - nicméně taťka má svoji hlavu a přesto jede (a asi po hodině se vrací s tím, že mu to po závodě moc nejede). A tak přemýšlíme, co s načatým dnem a rozhodujeme se, že půjdeme na nějakou chatu nad Suldenem. Taťka má na mysli Düsseldorfer hütte, kde jsme byli před čtyřmi roky, já nadhazuju chatu na druhé straně údolí - Payerhütte. Taťka je trochu překvapený, ale souhlasí. Přesouváme se na druhé parkoviště, balíme batohy a první odpolední lanovkou vyjíždíme o asi 400Hm výš, k bufetu K2, odkud pokračujeme traversem pod Tabarettahütte. Potom serpentinky k chatě, další traverz vápencovým suťoviskem pod sedlo v severním hřebeni Ortleru, serpentinky na sedlo, kde vidím, to co vidět nechci - na druhé straně hřebenu se "pěkně" mračí. Schovávám se na závětrnou stranu a čekám na taťku a doufám, že to ještě chvíli vydrží. V údolí Vinschgau plave hodně podezřelý mrak a na chatu zbývá ještě něco přes kilometr a 150Hm. Za chvíli pokračujeme po hřebeni k chatě, chvíli je nataženo i kovové lano (přestože terén byl čistě chodecký) a přemýšlím o tom, jestli ten dunivý zvuk, který jsem před chvílí slyšel, patřil bouřce nebo padajícím serákům. Než dojdeme na chatu, zvládne nás osvěžit lehká přeháňka spojená s krupobitím - a proto, že jsme se na ten poslední kilometr nepřevlékali, máme oblečení z jedné strany pěkně mokré. Ubytováváme se a první činnost je jasná - sušení věcí, kdy jediným zdrojem tepla je to, co si vlastním metabolismem vyrobíme. Večer potom ještě diskutujeme s ostatními Čechy na chatě o tom, kdy vyrážet a kdy si oblékat úvazky. Jdeme spát - usneme docela rychle, ale potom se většinu noci jen tak převalujeme na vrzající palandě.
(pokračování příště)
---
První krok? Jednoznačně Jof Fuart. Když jsem asi před třemi týdny na něj lezl, došla mi energie už v asi 2100m, dobrých 500Hm před vrcholem. Ale nevzdal jsem to - i když jsem o tom hodně přemýšlel a ten poslední půlkilometr jsem lezl/šel přes dvě hodinky. Krom toho, že jsem se takto "přemohl", jsem si i po dlouhé době vyzkoušel lezení po skále: když jsem k ní přišel, tak jsem nejdřív asi pět minut hledal způsob, jak se jí chytnout - ale potom, když jsem se přitáhl a pokračoval, už šlo všechno automaticky.
Druhý krok? Vallüla. Tady jsem taky nemohl :) (vlastně všechny kopce až po Lenzerhorn byly o větším či menším bojování sám se sebou), ale to hlavní, proč byl tento výstup důležitý, je asi stometrový suťový žlábek vedoucí do sedla v hřebínku mezi od Bielerhöhe - byl jsem hodně rád, že jsem v něm byl sám, protože tam nebyl problém shodit nějaký šutr. Další část výstupu potom byla po skále, kde jsem si vyzkoušel i mírnou variantu... :)
A potom? Lenzerhorn. Měl jsem z toho kopce pořádný respekt. Večer, když jsme přijeli do Lenze, tak jsem si ho očima měřil a uvažoval o těch 1600Hm, které mě dělily od jeho vrcholu. Větší jistotě ani nepřidalo zjištění, že se autobusem nepřiblížím k sedlu v Lenzerheide, protože první jede až po osmé a to mi přišlo pozdě. O půl sedmé jsem vyrazil - a za necelé 4 hodinky jsem už byl na vrcholu. Byl to první letošní kopec, kde jsem netrpěl - a pro mě signál k tomu, že bych mohl přemýšlet i nad vážnějšími výstupy. Příjemné potvrzení toho, že už jsem rozchozený, mi potom poskytl Flüela Schwarzhorn.
A tak jsme s taťkou v sedle Ofenpass a diskutujeme, kde přespíme. Taťkovi se Ofenpass moc nelíbí, navrhuje přejet na Stelvio, které se zase nezdá mě - a tak nakonec volíme Sulden, se kterým už máme nějaké menší zkušenosti. V úterý ráno ještě s taťkou debatujeme na téma co dělat, já jsem přesvědčen o tom, že si dám odpočinkový den, taťka si chce vyjet Stelvio, z čehož ho zrazuju s tím, že zítra bude lepší počasí - nicméně taťka má svoji hlavu a přesto jede (a asi po hodině se vrací s tím, že mu to po závodě moc nejede). A tak přemýšlíme, co s načatým dnem a rozhodujeme se, že půjdeme na nějakou chatu nad Suldenem. Taťka má na mysli Düsseldorfer hütte, kde jsme byli před čtyřmi roky, já nadhazuju chatu na druhé straně údolí - Payerhütte. Taťka je trochu překvapený, ale souhlasí. Přesouváme se na druhé parkoviště, balíme batohy a první odpolední lanovkou vyjíždíme o asi 400Hm výš, k bufetu K2, odkud pokračujeme traversem pod Tabarettahütte. Potom serpentinky k chatě, další traverz vápencovým suťoviskem pod sedlo v severním hřebeni Ortleru, serpentinky na sedlo, kde vidím, to co vidět nechci - na druhé straně hřebenu se "pěkně" mračí. Schovávám se na závětrnou stranu a čekám na taťku a doufám, že to ještě chvíli vydrží. V údolí Vinschgau plave hodně podezřelý mrak a na chatu zbývá ještě něco přes kilometr a 150Hm. Za chvíli pokračujeme po hřebeni k chatě, chvíli je nataženo i kovové lano (přestože terén byl čistě chodecký) a přemýšlím o tom, jestli ten dunivý zvuk, který jsem před chvílí slyšel, patřil bouřce nebo padajícím serákům. Než dojdeme na chatu, zvládne nás osvěžit lehká přeháňka spojená s krupobitím - a proto, že jsme se na ten poslední kilometr nepřevlékali, máme oblečení z jedné strany pěkně mokré. Ubytováváme se a první činnost je jasná - sušení věcí, kdy jediným zdrojem tepla je to, co si vlastním metabolismem vyrobíme. Večer potom ještě diskutujeme s ostatními Čechy na chatě o tom, kdy vyrážet a kdy si oblékat úvazky. Jdeme spát - usneme docela rychle, ale potom se většinu noci jen tak převalujeme na vrzající palandě.
(pokračování příště)
pátek, srpna 27, 2010
Ortler (3905m n. m.)
s taťkou, 25. srpna 2010 09:55
--
19. 8. - Vallüla (2813m, Silvretta)
20. 8. - Hohes Rad (2934m, Silvretta)
22. 8. - Lenzerhorn (2906m, Rhätische Alpen/Plessur Alpen)
22. 8. - Flüela Schwarzhorn (3147m, Rhätische Alpen/Albula)
(Podrobnosti a fotky později.)
--
19. 8. - Vallüla (2813m, Silvretta)
20. 8. - Hohes Rad (2934m, Silvretta)
22. 8. - Lenzerhorn (2906m, Rhätische Alpen/Plessur Alpen)
22. 8. - Flüela Schwarzhorn (3147m, Rhätische Alpen/Albula)
(Podrobnosti a fotky později.)
pondělí, srpna 09, 2010
Po dovolené
Uáááááááááááá..... :)
4. 8. - Jof Fuart (2666m)
6. 8. - Bila Pec (2146m)
7. 8. - Scharnik (2657m)
8. 8. - Hochtristen (2536m)
(Nejsou to sice kopce první, ba ani druhé ligy, ale po hodně dlouhém období, kdy jsem si na skálu nesáhl a ani pořádně nezafuněl do kopce, jsem nechtěl moc riskovat. Navíc, ona předpověď taky nebyla nic moc, tak jsem ty kopečky zvolil podle předpovědi počasí.)
Zážitek 1 - aneb pro všechny dětné nebo děti plánující: Jdu takhle od chaty Hugo Gerbers Hütte k Weneberger Alm a proti mně rodinka - otec almaru na zádech, matka almaru na zádech, kolem dvě poskakují dvě ratolesti. A jestli jsem prý neviděl ještě jedno dítko. Zarazím se, no, nějaký kluk s aktovkou kolem mě prošel, ale to bylo tak dva kilometry zpátky. ,,Jo, to by sedělo" povídá otec. Takhle bych chtěl jednou dopadnout.
Zážitek 2 - hory moje: Až poslední den, v sedle pod vrcholem Hochtristen, mi počasí dopřálo vidět hlavní alpský hřeben. Hochalmspitze - proletělo mi hlavou, jen co jsem zahlídl první špičku ozdobenou ledovcem. Žádné zaváhání, automatická reakce - a to přes to, že jsem pod Hochalmspitzí byl jen jednou, před šesti lety. Identifikace zbylých hor už byla jasná - jen jsem trochu váhal u Grossglockneru (byl v mracích a ten hřeben od Hocharnu se mi zdál nějaký dlouhý), nicméně Grosses Burgstall nad Pasterkees je tak charakteristický, že záměna není možná. :)
I cesta může být cíl:
1353km - o dobré dvě stovky víc, než jsem předpokládal
Brno - Sella Nevea: 540km; v pět z Brna, kolem deváté na odpočívadle St. Marein/Mur, před půlnocí na místě
Emberger Alm - Brno: 571km; 12:15 odjezd, 12:45 v údolí Drau, 14:30 Wolfsberg, 16:30 Seebenstein (A2xS6), potom jsem si omylem zajel do Vídně :), kolem sedmé nakupuju v Tescu, o půl osmé doma
Cesta tam mi přišla strašně dlouhá - a cesta zpátky strašně krátká. Cestou tam jsem se modlil, abych nemusel "auf Punkten beachten" - docela lilo a před Klagenfurtem se válely chuchvalce mlhy. Cestou zpátky jsem na A10 chytl Němce valící se na jih a na A2 Čechy a Poláky valící se z jihu (vedou 3 ostravská auta, která chtěla jet mermomocí za sebou; zejména v tunelech to byl docela zážitek) - a tak jsem raději sjel na B78 a vzal to po poloprázdné S36 a S6. Myslím, že je lepší sjíždět už na Wolfberg/Nord; sjezd Bad St. Leonhard už je docela vysoko, jak se A2 šplhá na Packsattel, takže sjedete hooodně nahoru a dolů.
P.S. O benzínu až někdy příště.
4. 8. - Jof Fuart (2666m)
6. 8. - Bila Pec (2146m)
7. 8. - Scharnik (2657m)
8. 8. - Hochtristen (2536m)
(Nejsou to sice kopce první, ba ani druhé ligy, ale po hodně dlouhém období, kdy jsem si na skálu nesáhl a ani pořádně nezafuněl do kopce, jsem nechtěl moc riskovat. Navíc, ona předpověď taky nebyla nic moc, tak jsem ty kopečky zvolil podle předpovědi počasí.)
Zážitek 1 - aneb pro všechny dětné nebo děti plánující: Jdu takhle od chaty Hugo Gerbers Hütte k Weneberger Alm a proti mně rodinka - otec almaru na zádech, matka almaru na zádech, kolem dvě poskakují dvě ratolesti. A jestli jsem prý neviděl ještě jedno dítko. Zarazím se, no, nějaký kluk s aktovkou kolem mě prošel, ale to bylo tak dva kilometry zpátky. ,,Jo, to by sedělo" povídá otec. Takhle bych chtěl jednou dopadnout.
Zážitek 2 - hory moje: Až poslední den, v sedle pod vrcholem Hochtristen, mi počasí dopřálo vidět hlavní alpský hřeben. Hochalmspitze - proletělo mi hlavou, jen co jsem zahlídl první špičku ozdobenou ledovcem. Žádné zaváhání, automatická reakce - a to přes to, že jsem pod Hochalmspitzí byl jen jednou, před šesti lety. Identifikace zbylých hor už byla jasná - jen jsem trochu váhal u Grossglockneru (byl v mracích a ten hřeben od Hocharnu se mi zdál nějaký dlouhý), nicméně Grosses Burgstall nad Pasterkees je tak charakteristický, že záměna není možná. :)
I cesta může být cíl:
1353km - o dobré dvě stovky víc, než jsem předpokládal
Brno - Sella Nevea: 540km; v pět z Brna, kolem deváté na odpočívadle St. Marein/Mur, před půlnocí na místě
Emberger Alm - Brno: 571km; 12:15 odjezd, 12:45 v údolí Drau, 14:30 Wolfsberg, 16:30 Seebenstein (A2xS6), potom jsem si omylem zajel do Vídně :), kolem sedmé nakupuju v Tescu, o půl osmé doma
Cesta tam mi přišla strašně dlouhá - a cesta zpátky strašně krátká. Cestou tam jsem se modlil, abych nemusel "auf Punkten beachten" - docela lilo a před Klagenfurtem se válely chuchvalce mlhy. Cestou zpátky jsem na A10 chytl Němce valící se na jih a na A2 Čechy a Poláky valící se z jihu (vedou 3 ostravská auta, která chtěla jet mermomocí za sebou; zejména v tunelech to byl docela zážitek) - a tak jsem raději sjel na B78 a vzal to po poloprázdné S36 a S6. Myslím, že je lepší sjíždět už na Wolfberg/Nord; sjezd Bad St. Leonhard už je docela vysoko, jak se A2 šplhá na Packsattel, takže sjedete hooodně nahoru a dolů.
P.S. O benzínu až někdy příště.
neděle, srpna 01, 2010
IKEA: Návod na výpočet ceny
1. Vezmi cenu v rakouském obchodě.
2. Převeď ji na českou měnu.
3. Zaokrouhli na nejbližší vyšší stovku / tisícovku / desetitisícovku dle řádu ceny.
4. Odečti korunu / desetikorunu.
Konkrétní příklad:
psací stůl ALVE (cz, at, sk): 249EUR -> 6174 CZK -> 7000 CZK -> 6990CZK (+13%)
dětské křeslo AGEN (cz, at, sk): 13,99EUR -> 347 CZK -> 400 CZK -> 399CZK (+15%)
závěsy AINA (cz, at, sk): 54,90EUR -> 1361 CZK -> 1400 CZK -> 1390CZK (+2% - OK, tohle jsem schopen tolerovat, dokonce i na Slovensku jsou levnější než v Rakousku!)
OK, cesta do Vídně velkým autem (10l/100km) vyjde na tisícovku. Pokud jsou ceny u nás nadsazeny o - řekněme - 7%, tak se vyplatí do Vídně zajet při nákupu nad 14300CZK (a při tom natankovat levnější a kvalitnější benzín). I když - kdo by v IKEA utratil tolik peněz?
2. Převeď ji na českou měnu.
3. Zaokrouhli na nejbližší vyšší stovku / tisícovku / desetitisícovku dle řádu ceny.
4. Odečti korunu / desetikorunu.
Konkrétní příklad:
psací stůl ALVE (cz, at, sk): 249EUR -> 6174 CZK -> 7000 CZK -> 6990CZK (+13%)
dětské křeslo AGEN (cz, at, sk): 13,99EUR -> 347 CZK -> 400 CZK -> 399CZK (+15%)
závěsy AINA (cz, at, sk): 54,90EUR -> 1361 CZK -> 1400 CZK -> 1390CZK (+2% - OK, tohle jsem schopen tolerovat, dokonce i na Slovensku jsou levnější než v Rakousku!)
OK, cesta do Vídně velkým autem (10l/100km) vyjde na tisícovku. Pokud jsou ceny u nás nadsazeny o - řekněme - 7%, tak se vyplatí do Vídně zajet při nákupu nad 14300CZK (a při tom natankovat levnější a kvalitnější benzín). I když - kdo by v IKEA utratil tolik peněz?
pátek, července 30, 2010
Úpadek
Tak jsem zase hudebně klesl. Nebojte, k Závišovi mi ještě pár stupínků chybí, nicméně přiznávám, že mi Tři sestry (konkrétně Modlitba pro partu a Homosexuál (na tom zejména ta předehra až k 1:05) vůbec nevadí.
A tak se žumpa blíží a já si s hrůzou uvědomuju, že už dlouho jsem neudělal nějakou drobnou blbůstku, kterou bych se mohl i pochlubit.
A tak se žumpa blíží a já si s hrůzou uvědomuju, že už dlouho jsem neudělal nějakou drobnou blbůstku, kterou bych se mohl i pochlubit.
čtvrtek, července 29, 2010
Asi bych to měl vzdát
Zastávám názor, že člověk by se do některých věcí neměl pouštět bez důkladné přípravy. A když vezmu v úvahu, že od letošního jara jsem byl akorát na Dürrensteinu (1878m) a Zbojandě (1960m), tak mi zvolna dochází, že si o nějakém pěkném vrcholku nad 3 kilometry můžu akorát tak nechat zdát.
pondělí, července 19, 2010
O důchodech
... Očekávaný důchod v 65 letech: necelých 13 tisíc korun.**...
... ** V době odchodu do důchodu bude tato částka odpovídat zhruba tomu, jako kdyby dnes žil z pěti tisíc korun.
Zdroj: idnes.cz
Pomiňme taková fakta, že nikdo neví, jak bude za dva roky. Nicméně znáte lepší argument proti spoření na důchod?
neděle, července 18, 2010
Změny teploty
Venkovní teploměr ukazuje 22°C a mě je vedro. Nějak si nedokážu představit, jak jsem mohl existovat minulých 14 dní, kdy bylo víc než 10 stupňů tepleji. Asi bych se vážně měl přestěhovat někam do Skandinávie...
sobota, července 17, 2010
Nemůžu spát
...a není to kvůli bouřce venku. Jsem přetažený a unavený, ani ne tak z práce, jako z té ranní projížďky na kole. No jo, kyselina mléčná - kam s ní?
A tak alespoň jedno video - teda spíš film: Sám napříč Femundsmarkou (54min!)
A tak alespoň jedno video - teda spíš film: Sám napříč Femundsmarkou (54min!)
SÁM NAPŘÍČ FEMUNDSMARKOU - mrazivý film o cestě jednoho kluka za svými sny... 54 minut from BERNARTWOOD on Vimeo.
V práci jako doma
A tenhle znáte:
Nu, doby mé vědecké kariéry dávno minuly a ač jsem tenkrát ještě nebyl ženat, tak potvrzuji, že uvedená anekdota je (smutnou?) pravdou. A nemusí jít jen o vědu, ono to může být i o normální práci. A je spíš s podivem, že se nad tímto lidi pozastavují, protože:
- kdy jindy máte v práci / na práci takový klid? (V pracovní době v práci těžko, doma už vůbec ne.)
- kdy jindy si můžete v práci pustit muziku na celou kancelář? Přece jen, sluchátka nejsou úplně ono...
- kdy jindy můžete vypadnou z kanceláře (momentálně 33stC) a vzít si notebook do kuchyňky a užívat si o trochu chladnějšího klimatu?
Jednou o víkendu si vědec říká: ,,Manželka si myslí, že jsem u milenky. Milenka si myslí, že jsem u manželky. A já si zatím spokojeně pracuju v laboratoři."
Nu, doby mé vědecké kariéry dávno minuly a ač jsem tenkrát ještě nebyl ženat, tak potvrzuji, že uvedená anekdota je (smutnou?) pravdou. A nemusí jít jen o vědu, ono to může být i o normální práci. A je spíš s podivem, že se nad tímto lidi pozastavují, protože:
- kdy jindy máte v práci / na práci takový klid? (V pracovní době v práci těžko, doma už vůbec ne.)
- kdy jindy si můžete v práci pustit muziku na celou kancelář? Přece jen, sluchátka nejsou úplně ono...
- kdy jindy můžete vypadnou z kanceláře (momentálně 33stC) a vzít si notebook do kuchyňky a užívat si o trochu chladnějšího klimatu?
sobota, června 12, 2010
Svatba
12. června 2010 jsme si se Sovičkou řekli "ano".
Svatbu jsme měli na zámku v Uherčicích. Je to krásné místo; napadá mě kacířská myšlenka, že bych měl poděkovat za těch 40 let devastace (a 15 let obnovy), díky které si má toto místo úžasnou atmosféru. A zámecká kaple? Nádherná - když jsme byli domluvit svatební termín, její štuková výzdoba mi (opět) vyrazila dech (i přes (nebo pro?) tu na cihly vymlácenou omítku ve spodní části kaple.
Nyní troška komerce: svatební hostinu jsme měli v hotelu Bítov. Přišli jsme na něj víceméně náhodou a musím říct, že to byla šťastná náhoda; chtěl bych tímto poděkovat (a trošku udělat reklamu) ředitelce hotelu paní magistře Okrajkové za zcela profesionální organizaci hostiny i ubytování, příjemný osobní přístup a (pro mě zcela překvapivé) přivítání u hotelu, když jsme se vraceli z Uherčic.
A nejkrásnější okamžik? Poslední okamžik svobody :) - příchod z parkoviště k zámku: horké letní poledne, žhavé slunce soupeří s listím stromů, které stojí podél dlážděné cesty a poskytují poutníkům milosrdný stín; za nimi oprýskané zdi zámku, které toho tolik pamatují a ve kterém si za pár okamžiků řekneme svoje "ano"...
Chtěl bych tímto poděkovat Sovičce, rodičům a sourozencům, svědkům s rodinami, muzikantům, svatebním hostům a všem, kteří nám to přáli (a mj. zařídili, že nepršelo). Díky!
Svatbu jsme měli na zámku v Uherčicích. Je to krásné místo; napadá mě kacířská myšlenka, že bych měl poděkovat za těch 40 let devastace (a 15 let obnovy), díky které si má toto místo úžasnou atmosféru. A zámecká kaple? Nádherná - když jsme byli domluvit svatební termín, její štuková výzdoba mi (opět) vyrazila dech (i přes (nebo pro?) tu na cihly vymlácenou omítku ve spodní části kaple.
Nyní troška komerce: svatební hostinu jsme měli v hotelu Bítov. Přišli jsme na něj víceméně náhodou a musím říct, že to byla šťastná náhoda; chtěl bych tímto poděkovat (a trošku udělat reklamu) ředitelce hotelu paní magistře Okrajkové za zcela profesionální organizaci hostiny i ubytování, příjemný osobní přístup a (pro mě zcela překvapivé) přivítání u hotelu, když jsme se vraceli z Uherčic.
A nejkrásnější okamžik? Poslední okamžik svobody :) - příchod z parkoviště k zámku: horké letní poledne, žhavé slunce soupeří s listím stromů, které stojí podél dlážděné cesty a poskytují poutníkům milosrdný stín; za nimi oprýskané zdi zámku, které toho tolik pamatují a ve kterém si za pár okamžiků řekneme svoje "ano"...
Chtěl bych tímto poděkovat Sovičce, rodičům a sourozencům, svědkům s rodinami, muzikantům, svatebním hostům a všem, kteří nám to přáli (a mj. zařídili, že nepršelo). Díky!
středa, června 02, 2010
Add to wishlist
Až jednou budu velký a budu mít dostatek trenýrek i ponožek, tak bych se chtěl podívat do kokpitu letadla (nejlépe za letu).
neděle, května 30, 2010
People have the power
Tak máme po volbách. A za sebe, z profesionálního :) i osobního pohledu musím říct, že jsem spokojený. Samozřejmě, tohle je teprve začátek, to hlavní - sestavení vlády a jejího programového prohlášení a zejména potom činnost vlády i parlamentu v následujících 4 letech - teprve přijde, nicméně (z mého pohledu) jsou karty rozdány poměrně příznivě. Je ale ještě jedna věc, která mi dělá ještě větší radost než volební výsledky jednotlivých stran: lidé si umí říct o to, co chtějí a jejich hlas je slyšet
(proto ten nadpis, který jsem si vypůjčil od Patti Smith (i když ona to myslela nejspíš trošku jinak)). Důkazem je například nezvolení Ivana Langera v olomouckém kraji - ale podobných příkladů se dá najít celá řada. Mám dobrý pocit, že občané se pomalu učí parlametní demokracii a z tohoto pohledu se dá říct, že jsme u maturity obstáli. Teď jen zbývá, aby zvolení zástupci lidu nezklamali důvěru v nich kladenou.
A komentář k volebním výsledkům konkrétně?
ČSSD - Šok. Přiznám se, že to jsem nečekal, opravdu jsem si myslel, že dopadnou kolem 28%. Díky Jiřímu Paroubkovi za přesunutí voleb, Řekům za vhodné načasování krize i Miloši Zemanovi, který odvedl výbornou práci. Jak jsem avizoval, že musím vykoupit sklady Metaxy, tak až tam budu, tak vezmu i jednu Becherovku na počest tohoto dinosaura.
ODS - Očekávaný výsledek. Průser to není jen díky volebnímu výsledku ČSSD. Nemyslím si, že by změna ve vedení až tolik pomohla, spíš jen zastavila útěk voličů. Nicméně Petrovi Nečasovi fandím a pokud se jeho pojetí ODS prosadí, věřím tomu, že to bude jen lepší. Na druhou stranu, s TOP09 už se budou muset o voliče napravo dělit. Nezvolení Ivana Langera jsem už komentoval, myslím si, že by si tento výsledek měl vzít osobně (na jaký jiný signál ještě čeká?!?); stejně tak by se nad sebou měla zamyslet pražská ODS (Bém, Jančík) a mnoho lidí z regionálních kandidátek. Však uvidíme na podzim.
TOP09 - Překvapení. Skoro 16% jsem nečekal, tipoval jsem maximálně 12%. Zároveň je to sázka trochu do neznáma; zajímalo by mě, kolik "zlatokopů" se do této strany nahrnulo během loňského podzimu a zimy, kdy bylo jasné, že strana překročí 5% hranici. Snad nezklamou - ale věřím jim. Nejlepší na jejich výsledku je jejich vítězství v Praze; hádám, že v tamějších komunálkách to bude hodně zajímavé.
KSČM - Bez překvapení i bez komentáře.
VV - Výsledek, který nechápu, stejně jako tuto stranu, ze které mám trochu strach, protože mi tak zlehka připomíná mafii. Uvidíme.
A výsledky pod čarou:
KDU-ČSL: Trochu jsem si přál (a trochu jsem se bál), aby (že) překročili(-í) 5%, protože v koalici ODS - KDU-ČSL - SZ byli těmi lepšími koaličními partnery. Po odchodu "pravého křídla" do TOP09 zůstala hrstka lidí, kteří nejspíš nevěděli, co a jak. Na druhou stranu, asi by se s nimi stalo něco podobného, co se SZ.
SPOZ - Myslím, že se potvrzuje, že to byla strana, která vznikla za jedním účelem: odčerpat hlasy ČSSD.
Suverenita - Strana, kterou nevidím, neznám. Bez komentáře.
SZ - Výsledek, který si naprosto zasloužili.
DSSS, ČPS - celkem přes 100 tisíc hlasů je pro tyto extrémní strany docela dost, nemyslím si, že by bylo mezi lidmi tolik mladých revolucionářů.
SSO - po všem tom, co se děje a bude dít, tak jsem čekal lepší výsledek. 2/3 volebního výsledku DSSS, míň než ČPS je na stranu, která jako jediná nabízí "alternativní program" dost málo. Přiznávám, je to i moje vina.
A ještě na konec malý postřeh ze zpracování: tentokrát jsem se dostal během voleb do míst, kde se zpracovávají hlasy po desítkách. Jakkoli jsem během zpracování nevnímal, pro koho jsou ty či ony hlasy (za daný region jsem zkontroloval číslo pro každou stranu), tak deset hlasů sem, deset hlasů tam - a když jsem se najednou koukl na internet, ono to dohromady dá ta velká čísla. Hádám, že v jednotlivých okrscích komise podobně krásně vidí, jak z těch jednotlivých hlasů vznikají ty desítky.
Takže: Volte! Má to smysl.
(proto ten nadpis, který jsem si vypůjčil od Patti Smith (i když ona to myslela nejspíš trošku jinak)). Důkazem je například nezvolení Ivana Langera v olomouckém kraji - ale podobných příkladů se dá najít celá řada. Mám dobrý pocit, že občané se pomalu učí parlametní demokracii a z tohoto pohledu se dá říct, že jsme u maturity obstáli. Teď jen zbývá, aby zvolení zástupci lidu nezklamali důvěru v nich kladenou.
A komentář k volebním výsledkům konkrétně?
ČSSD - Šok. Přiznám se, že to jsem nečekal, opravdu jsem si myslel, že dopadnou kolem 28%. Díky Jiřímu Paroubkovi za přesunutí voleb, Řekům za vhodné načasování krize i Miloši Zemanovi, který odvedl výbornou práci. Jak jsem avizoval, že musím vykoupit sklady Metaxy, tak až tam budu, tak vezmu i jednu Becherovku na počest tohoto dinosaura.
ODS - Očekávaný výsledek. Průser to není jen díky volebnímu výsledku ČSSD. Nemyslím si, že by změna ve vedení až tolik pomohla, spíš jen zastavila útěk voličů. Nicméně Petrovi Nečasovi fandím a pokud se jeho pojetí ODS prosadí, věřím tomu, že to bude jen lepší. Na druhou stranu, s TOP09 už se budou muset o voliče napravo dělit. Nezvolení Ivana Langera jsem už komentoval, myslím si, že by si tento výsledek měl vzít osobně (na jaký jiný signál ještě čeká?!?); stejně tak by se nad sebou měla zamyslet pražská ODS (Bém, Jančík) a mnoho lidí z regionálních kandidátek. Však uvidíme na podzim.
TOP09 - Překvapení. Skoro 16% jsem nečekal, tipoval jsem maximálně 12%. Zároveň je to sázka trochu do neznáma; zajímalo by mě, kolik "zlatokopů" se do této strany nahrnulo během loňského podzimu a zimy, kdy bylo jasné, že strana překročí 5% hranici. Snad nezklamou - ale věřím jim. Nejlepší na jejich výsledku je jejich vítězství v Praze; hádám, že v tamějších komunálkách to bude hodně zajímavé.
KSČM - Bez překvapení i bez komentáře.
VV - Výsledek, který nechápu, stejně jako tuto stranu, ze které mám trochu strach, protože mi tak zlehka připomíná mafii. Uvidíme.
A výsledky pod čarou:
KDU-ČSL: Trochu jsem si přál (a trochu jsem se bál), aby (že) překročili(-í) 5%, protože v koalici ODS - KDU-ČSL - SZ byli těmi lepšími koaličními partnery. Po odchodu "pravého křídla" do TOP09 zůstala hrstka lidí, kteří nejspíš nevěděli, co a jak. Na druhou stranu, asi by se s nimi stalo něco podobného, co se SZ.
SPOZ - Myslím, že se potvrzuje, že to byla strana, která vznikla za jedním účelem: odčerpat hlasy ČSSD.
Suverenita - Strana, kterou nevidím, neznám. Bez komentáře.
SZ - Výsledek, který si naprosto zasloužili.
DSSS, ČPS - celkem přes 100 tisíc hlasů je pro tyto extrémní strany docela dost, nemyslím si, že by bylo mezi lidmi tolik mladých revolucionářů.
SSO - po všem tom, co se děje a bude dít, tak jsem čekal lepší výsledek. 2/3 volebního výsledku DSSS, míň než ČPS je na stranu, která jako jediná nabízí "alternativní program" dost málo. Přiznávám, je to i moje vina.
A ještě na konec malý postřeh ze zpracování: tentokrát jsem se dostal během voleb do míst, kde se zpracovávají hlasy po desítkách. Jakkoli jsem během zpracování nevnímal, pro koho jsou ty či ony hlasy (za daný region jsem zkontroloval číslo pro každou stranu), tak deset hlasů sem, deset hlasů tam - a když jsem se najednou koukl na internet, ono to dohromady dá ta velká čísla. Hádám, že v jednotlivých okrscích komise podobně krásně vidí, jak z těch jednotlivých hlasů vznikají ty desítky.
Takže: Volte! Má to smysl.
středa, května 26, 2010
Znásilněná Ostrava
Mám rád dobře udělané a dobře propracované parodie. Dostala se ke mě i tato
a přiznám se, že z toho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdiv a potlesk za technické provedení, na druhou stranu... (A hlavně: zpívat o Ostravě stylem "OstrÁÁÁÁÁÁvÁÁÁÁÁÁ"....)
A kdyby vás zajímal originál:
a přiznám se, že z toho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdiv a potlesk za technické provedení, na druhou stranu... (A hlavně: zpívat o Ostravě stylem "OstrÁÁÁÁÁÁvÁÁÁÁÁÁ"....)
A kdyby vás zajímal originál:
New York,
Concrete jungle where dreams are made of
There's nothing you can’t do
Now you're in New York
These streets will make you feel brand new
the lights will inspire you
Let's hear it for New York
Malá poznámka k volbám ve stylu a la twitter
...aby nakonec nebylo "řešením" volit lidovce a zemanovce.
A ještě palec nahoru pro hradeckého primátora.
A ještě palec nahoru pro hradeckého primátora.
pondělí, května 24, 2010
sobota, května 08, 2010
Podlitý prsteníček nevypadá příliš esteticky...
... a už vůbec se s ním nedá chodit.
Abych nemusel myslet na to, že zítra pravděpodobně budu tím dalším vyvoleným (3. v pořadí během letošního jara), kdo převezme štafetu nazvanou "fraktury dolních končetin", tak vám alespoň odkážu na internetu nalezený Máj pro generaci Facebooku.. Myšlen je samozřejmě ten Máchův Máj a pro bráchu by to mohl být takový dobrý test, jak je na tom s přípravou na maturitu.
Abych nemusel myslet na to, že zítra pravděpodobně budu tím dalším vyvoleným (3. v pořadí během letošního jara), kdo převezme štafetu nazvanou "fraktury dolních končetin", tak vám alespoň odkážu na internetu nalezený Máj pro generaci Facebooku.. Myšlen je samozřejmě ten Máchův Máj a pro bráchu by to mohl být takový dobrý test, jak je na tom s přípravou na maturitu.
úterý, května 04, 2010
Nemyslíš, zaplatíš!
Po projetí dráhy pod různými vlivy v simulátoru jsem došel k jedinému: halucinogeny vedou! :)
sobota, května 01, 2010
středa, dubna 28, 2010
Měsíc s Kordélií
Výlet na Vršatec a Šumavu, nějaké to popojíždění po Brně a okolí, jedna kontrola bavorskými policisty, jedno vyplňování hlášení o dopravní nehodě (ach, ano, přiznám se bez mučení: vinen v plném rozsahu). 1250km, průměrná spotřeba 5,87 l/100km = 1,93Kč/km (bez započtení ostatních nákladů).
čtvrtek, dubna 22, 2010
S kýmpak to jedu dneska ve vlaku?
Ano, byl jsem tak netaktní a indiskrétní, že jsem si přečetl jméno mé spolucestující a tak zvědavý, že jsem ho následně zadal do oblíbeného vyhledávače. Ano, dneska nejedu s panamcem ani novozélanďnakou, dneska jedu s česko-rakouskou herečkou, specialistkou na pantomimu. Vzhledem k tomu, že o divadle a pantomimě nic nevím, tak raději mlčím a čtu si Sedláčkovu Ekonomii dobra a zla. Dobře mi tak. :)
P.S. Už jsem si vzpomněl. Pantomimu hraje i hlavní hrdina Hraběho Horečky.
P.S. Už jsem si vzpomněl. Pantomimu hraje i hlavní hrdina Hraběho Horečky.
pondělí, dubna 19, 2010
Citát dne
Když si chceš poměřovat přirození, tak počítej s rizikem, že ti druzí ho nevytáhnou a ty zůstaneš s kalhotami na půl žerdi a pravítkem v ruce stát jako idiot.
Zdroj: Arthur Dent
neděle, dubna 18, 2010
ВЫДЕРЖАЙ ПИОНЕР
Dnes ráno jsem si stoupl na váhu a s potěšením (a mírnou úlevou) jsem zjistil, že oproti zimnímu stavu jsem na -3kg. Jen tak dál - a třeba se dostanu i na předloňskou úroveň...
sobota, dubna 10, 2010
Co chci a co je správné...
Samozřejmě, že ideální stav je ten, když chci to, co (si myslím, že) je správné, nicméně...
Na Facebooku je skupina "Nedělej to, co je správné, ale dělej to, co doopravdy chceš." - skupina, které pravděpodobně nikdy nebudu členem (a nejen proto, že na Facebooku jsem zrušil účet (tak, jak je to jen možné). Ač jsem si po letech zase v práci zopakoval psychosociální školení, tak tohle opravdu není moje strategie.
Ach jo. A proč se o této banalitce tady rozepisuju? Klasika - občas mě napadne, o co pricházím tím, že jsem takový, jaký jsem - tedy tak trochu věčně neoholený samorost jezdící do práce v naprosto nemožné kombinaci moiry a cyklodresu.
Na Facebooku je skupina "Nedělej to, co je správné, ale dělej to, co doopravdy chceš." - skupina, které pravděpodobně nikdy nebudu členem (a nejen proto, že na Facebooku jsem zrušil účet (tak, jak je to jen možné). Ač jsem si po letech zase v práci zopakoval psychosociální školení, tak tohle opravdu není moje strategie.
Ach jo. A proč se o této banalitce tady rozepisuju? Klasika - občas mě napadne, o co pricházím tím, že jsem takový, jaký jsem - tedy tak trochu věčně neoholený samorost jezdící do práce v naprosto nemožné kombinaci moiry a cyklodresu.
čtvrtek, dubna 08, 2010
středa, dubna 07, 2010
Kamenná polévka
Hádám, že tu pohádku o polévce z kamene všichni znáte... Tak tu jsem právě uvařil - jen s tím rozdílem, že místo kamene jsem použil výpečky z maminčina pondělního obědu, které mi bylo líto vyhodit. Nu, polévka - upřímně, můj první pokus, samozřejmě stylem "od oka" a "co se v ledničce našlo" - asi nebude nic moc, ale večeři to snad zachrání.
úterý, dubna 06, 2010
Budujeme stát pro 40 miliónů
J. A. Baťa měl štěstí, že v jeho době nebyly ekologické organizace - viz. třeba splavnost Labe mezi Ústím n/L a Drážďany.
úterý, března 23, 2010
Za Topola!
Nemám současného (snad ještě ;)) předsedu ODS rád. Dávno tomu, co se svěží vánek proháněl sněmovnou. Nicméně pokud by měl být argumentem pro odstoupení přepis rozhovoru s redaktorem časopisu Lui, který je s oblibou rozmazáván a - imho - dezinterpretován, potom nezbývá než vzpomenout na Miloše Zemana a jeho novinářskou žumpu.
pátek, března 19, 2010
Příprava na volby
Aneb: v tom aby se prase vyznalo.
Začal jsem se připravovat na volby. Jak? Na stránkách Poslanecké sněmovny se snažím dohledat přesné znění několika zákonů včetně toho, kdo pro jaký zákon zvedl ruku (se speciálním zřetelem na poslance ODS a nezařazené, kteří chtějí kandidovat za TOP09.
Nu, zatím v tom mám chaos - ale nebojte, já se tím prokoušu.
Update: je to občas i docela zajímavé sledovat, jakými toky probíhá schvalování zákona. Mimochodem, věděli jste, že máme například zákon o nakládání se surovými diamanty?
Začal jsem se připravovat na volby. Jak? Na stránkách Poslanecké sněmovny se snažím dohledat přesné znění několika zákonů včetně toho, kdo pro jaký zákon zvedl ruku (se speciálním zřetelem na poslance ODS a nezařazené, kteří chtějí kandidovat za TOP09.
Nu, zatím v tom mám chaos - ale nebojte, já se tím prokoušu.
Update: je to občas i docela zajímavé sledovat, jakými toky probíhá schvalování zákona. Mimochodem, věděli jste, že máme například zákon o nakládání se surovými diamanty?
úterý, března 09, 2010
Expedice zvířetník
První ročník expedice zvířetník za pozorováním zodiakálního světla proběhl dnes večer. Od Máslíků jsem si půjčil Amálku a vyrazili jsme do Zahrady na Křivoš (kousek od Kalů). Po chvilce poflakování se po zmrzlé louce jsme skutečně viděli něco, co by mohlo připomínat i zmíněný jev. Krom toho jsme viděli i jedno iridium. Zkusil jsem i něco nafotit, zběžně se zdá, že z toho nic nebude, ale třeba když složím víc fotek dohromady (zatím mi to hlásí Out of memory)...
(A jinak jsem si perfektně zařídil - krásně v noci, prázdné silnice, jen sem tam zajíc... (nebojte, přežil))
(A jinak jsem si perfektně zařídil - krásně v noci, prázdné silnice, jen sem tam zajíc... (nebojte, přežil))
neděle, března 07, 2010
Zodiakální světlo
Příští týden je nejlepší jarní šance pozorovat zodiakální světlo - akorát to chce najít nějaké místo s čistým, tmavým západním obzorem. Což o to, tip na takové místo bych měl, akorát mě nenapadá nějaký rozumný způsob, jak to zrealizovat. No uvidíme.
pátek, března 05, 2010
pondělí, března 01, 2010
O stávce
Tak možná bude stávka. Odborům se nelíbí, že by měly platit daně ze zaměstnaneckých benefitů. Na čí straně je pravda? A jde tady vůbec o to, jestli vůbec (ev. jak) danit zaměstnanecké benefity?
Mám dojem, že každý se rozčiluje nad nenažraností a arogancí odborů a většině lidí uniká, o co tady skutečně jde. O to, že by ajzboňáci měli platit 2000Kč za režijku rozhodně ne. Jde o to, že náš milý stát trvale utrácí víc než dostává a tak hledá, kde by ještě nějakou tu korunku nahrabal. Ať už se jedná o zdanění režijek nebo zvýšení poplatků za rozvod nebo třeba pokuty (a s tím i nejrůznější "bezpečnostní" akce typu Kryštof) - prostě je státní kasa je prázdná a losuje se, kdo si vytáhne tu krátkou sirku. Bohužel to vypadá, že ta krátká není jen jedna.
Mám dojem, že každý se rozčiluje nad nenažraností a arogancí odborů a většině lidí uniká, o co tady skutečně jde. O to, že by ajzboňáci měli platit 2000Kč za režijku rozhodně ne. Jde o to, že náš milý stát trvale utrácí víc než dostává a tak hledá, kde by ještě nějakou tu korunku nahrabal. Ať už se jedná o zdanění režijek nebo zvýšení poplatků za rozvod nebo třeba pokuty (a s tím i nejrůznější "bezpečnostní" akce typu Kryštof) - prostě je státní kasa je prázdná a losuje se, kdo si vytáhne tu krátkou sirku. Bohužel to vypadá, že ta krátká není jen jedna.
čtvrtek, února 25, 2010
sobota, února 20, 2010
Nejúspěšnější reklama
Je to zjevné - nejúspěšnější reklamou za posledních pár let je reklama na Microsoft Windows Vista. Pravda, Visty to sice moc nevyhrály, ale ono "Wow." se uchytilo víc než úspěšně.
čtvrtek, února 18, 2010
A přijde jaro...
Tedy: ne, že bych byl s letošní zimou nespokojený - ba naopak. Ale přesto, když jsem v předpovědi (byť slovenské a byť na příští úterý) četl údaj +11stC, tak jsem se tak zasnil a začal si představovat, jaké to asi bude, až bude takové to šedivé jaro, kdy první kvítky nesměle vystrkují svoje růžky z vlhké země.
P.S. Měl bych zase začít fotit.
P.S. Měl bych zase začít fotit.
pátek, února 12, 2010
Můj milý (čtenářský) deníčku (2)
Jerzy Kosinski: Nabarvené ptáče
-- Xavier Baumaxa: Nazijazz
(Zadržte! To není nějaká neonacistická písnička (a ani knížka) - ba naopak! (I když uznávám, že zejména ta písnička je zlehka ujetá, jako asi všechny od zmíněného interpreta.) Ale zpátky ke knížce, o které jsem se dozvěděl z výše uvedeného refrénu.)
Je možné, že by byl "středověk" tak časoprostorově blízko? A je vůbec něco takového (o čem se píše v knížce) možné? A jak se změnila od té doby "východní" Evropa#1? Má člověk potřebu války a krutosti? Suplují tuto krutost v islámu tresty dle práva šaría? ... Myšlenky se mi rozutíkávají a o knížce samotné jsem toho zatím moc nenapsal... 75%
#1 ..., která (empiricky zjištěno) začíná někde kolem Popradu (každopádně Žilina v ní ještě není). Ale o východní Evropě by se dalo dlouho debatovat.
Z komína stoupá k nebi dým,
a v něm se vznáší Rudolf Hrušínský,
pomalu padá ptáče, vím,
že maloval ho Jerzy Kosinski,
Schindler už vstává, bude psát
má na to zbrusu nový propisky.
-- Xavier Baumaxa: Nazijazz
(Zadržte! To není nějaká neonacistická písnička (a ani knížka) - ba naopak! (I když uznávám, že zejména ta písnička je zlehka ujetá, jako asi všechny od zmíněného interpreta.) Ale zpátky ke knížce, o které jsem se dozvěděl z výše uvedeného refrénu.)
Je možné, že by byl "středověk" tak časoprostorově blízko? A je vůbec něco takového (o čem se píše v knížce) možné? A jak se změnila od té doby "východní" Evropa#1? Má člověk potřebu války a krutosti? Suplují tuto krutost v islámu tresty dle práva šaría? ... Myšlenky se mi rozutíkávají a o knížce samotné jsem toho zatím moc nenapsal... 75%
#1 ..., která (empiricky zjištěno) začíná někde kolem Popradu (každopádně Žilina v ní ještě není). Ale o východní Evropě by se dalo dlouho debatovat.
středa, února 10, 2010
O prvních písmenkách
Všiml jsem si toho už dřív - poprvé myslím při nějakém hokeji, kdy trenér nějaké zaoceánské reprezentace psal soupisku hráčů na trestné střílení - že různé země mají různá "psací písma". A teď se pár lidí snaží o změnu u nás. Co s tím? Nevím - krčím bezradně rameny. Jsem stará konzerva, takže jsem spíš v rozpacích, zejména mi chybí "rychlá, spojená" varianta písma...
A jak píšete čtyřku, malé f a dvojku vy?
A jak píšete čtyřku, malé f a dvojku vy?
úterý, února 09, 2010
SuperBowl 2010
Ať z toho taky něco máte... (Sorry, English speaking only.)
P.S. Proč SuperBowl? Jedná se o jednu z reklam, která běžela v reklamní přestávce finále play-off amerického fotbalu v USA.
P.S. Proč SuperBowl? Jedná se o jednu z reklam, která běžela v reklamní přestávce finále play-off amerického fotbalu v USA.
O předpovědích
Server SpaceWeather uvádí, že dnešní sluneční číslo - součet desetinásobku skupin slunečních skvrn a počtu slunečních skvrn pozorovatelných na povrchu Slunce - je 71. Na tom by nebylo až tak nic nezvyklého, kdyby předpověď NASA neočekávala hodnoty mezi 5 a 35 (můj odhad z grafu je 20 +/- 15). Co s tím?
Nic. Snad možná vzít si poučení a nebrat vážně všechny předpovědi, zejména ty nostradamovské.
--
Kdybych si pamatoval, jak je to s nejrůznějšíma funkcema statistických rozložení, tak bych vám i vypočítal, o kolik se předpověď sekla. Nu, nepamatuju si.
Samozřejmě, nic to nemění na tom, že poslední sluneční minimum bylo nejhlubší za poslední století, jen roky 2008 a 2009 byly z hlediska počtu dnů bez slunečních skvrn na 2. resp. 3. místě a rok 2007 na 10. místě.; srovnatelné minimum bylo pouze v letech 1911, 1912 a 1913 (8., 4. a 1. místo).
Nic. Snad možná vzít si poučení a nebrat vážně všechny předpovědi, zejména ty nostradamovské.
--
Kdybych si pamatoval, jak je to s nejrůznějšíma funkcema statistických rozložení, tak bych vám i vypočítal, o kolik se předpověď sekla. Nu, nepamatuju si.
Samozřejmě, nic to nemění na tom, že poslední sluneční minimum bylo nejhlubší za poslední století, jen roky 2008 a 2009 byly z hlediska počtu dnů bez slunečních skvrn na 2. resp. 3. místě a rok 2007 na 10. místě.; srovnatelné minimum bylo pouze v letech 1911, 1912 a 1913 (8., 4. a 1. místo).
čtvrtek, února 04, 2010
O dvanácti měsíčkách
Tak máme zimu. Konečně. Jenže člověk, jmenovitě já, je věčně nespokojený a tak - když už roupama neví, co dělat - i zachtělo se mi rozkvetlých luk a tak jsem navštívil stránky charterových letů a ejhle: Barcelona, Malaga za 3500 korun českých; nebo alespoň Dublin za podobnou cenu.
A potom jsem si vzpomněl na to, jak jsem v létě snil o zasněžených kopcích a tak jsem si řekl - nic nebude, doma budeš, rakouské Alpy prochodíš a blbosti vymýšlet nebudeš.
A potom jsem si vzpomněl na to, jak jsem v létě snil o zasněžených kopcích a tak jsem si řekl - nic nebude, doma budeš, rakouské Alpy prochodíš a blbosti vymýšlet nebudeš.
středa, února 03, 2010
Stoprocentní
Když jsem v minulém zápisku přirazoval jednotlivá procenta podle toho, jak se mi daná knížka líbila, tak mě hned napadlo, jakým knihám bych dal 100%. Nuže, neúplný, subjektivní výčet, co mě právě napadl, je tady:
Heller Joseph: Hlava 22
Hrabě Václav: Horečka
Kryl Karel: Básně psané na zrcadlo
Orwell George: 1984
Pasternak Boris: Doktor Živago
Vonnegut Kurt: Jatka č. 5
A ještě kategorie 95%:
Saroyan William: Tracyho tygr
Tolstoj Lev Nikolajevič: Anna Karenina
Wilde Oscar: Obraz Doriana Graye
Zamjatin Jevgenij: My
A které knížky dostaly vás?
Heller Joseph: Hlava 22
Hrabě Václav: Horečka
Kryl Karel: Básně psané na zrcadlo
Orwell George: 1984
Pasternak Boris: Doktor Živago
Vonnegut Kurt: Jatka č. 5
A ještě kategorie 95%:
Saroyan William: Tracyho tygr
Tolstoj Lev Nikolajevič: Anna Karenina
Wilde Oscar: Obraz Doriana Graye
Zamjatin Jevgenij: My
A které knížky dostaly vás?
úterý, února 02, 2010
Můj milý (čtenářský) deníčku
Cormac McCarthy: Cesta
Je to vůbec román? Ale jo, asi je. Rozsahem "na dobrou noc", i když tohle bych zrovna před usnutím nečetl; osobně si myslím, že největším nebezpečím je člověk sám sobě si, i když v případě nějaké "super-"katastrofy by to mohlo vypadat podobně, jak si to pan Carthy namyslel. 60%
Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch
Těžko hodnotitelná knížka, už jen kvůli tomu, že - ač jde o události přes 60 let staré - jsme se "z toho" stále nedostali; jediné srovnání, které mě napadá, je s Kosinského Nabarveným ptáčetem (které bych si tak rád z knihovny vypůjčil). Ale minimálně kvůli rozporuplným reakcím (a taky kvůli rozporuplným pocitům, které se mě zmocní, když se pokusím k té knížce zaujmout nějaké stanovisko) dávám palec nahoru. Mimochodem, Kateřina Tučková, maturovala na Jarošce v květnu 1999. 75%
Je to vůbec román? Ale jo, asi je. Rozsahem "na dobrou noc", i když tohle bych zrovna před usnutím nečetl; osobně si myslím, že největším nebezpečím je člověk sám sobě si, i když v případě nějaké "super-"katastrofy by to mohlo vypadat podobně, jak si to pan Carthy namyslel. 60%
Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch
Těžko hodnotitelná knížka, už jen kvůli tomu, že - ač jde o události přes 60 let staré - jsme se "z toho" stále nedostali; jediné srovnání, které mě napadá, je s Kosinského Nabarveným ptáčetem (které bych si tak rád z knihovny vypůjčil). Ale minimálně kvůli rozporuplným reakcím (a taky kvůli rozporuplným pocitům, které se mě zmocní, když se pokusím k té knížce zaujmout nějaké stanovisko) dávám palec nahoru. Mimochodem, Kateřina Tučková, maturovala na Jarošce v květnu 1999. 75%
středa, ledna 27, 2010
U vystřelenýho oka
... (Klaus a Zeman) Ti dva se potkali. Kdyby to bylo v hostinci U vystřeleného oka, bylo by to v pořádku. Že se to stalo na Hradě, to je důvod k podivu. ...
-- Král a šašek, Neviditelný pes (27. 1. 2010)
Důrazně protestuji! Hospodu U vystřelenýho oka znám, byl jsem tam jednou či dvakrát a bylo mi tam dobře, mám odtud dvě trika (slavné zelené příšerky) a kdybych tam potkal p. Václava Klause s p. Milošem Zemanem, tak bych asi nevěřícně kroutil hlavou. Jen ať si na tom hradě zůstanou!
úterý, ledna 26, 2010
Předpověď počasí pro střední Švédsko
26/1/10 večer: -3stC
27/1/10 noc: -3stC
27/1/10 ráno: -2stC
27/1/10 odpoledne: -2stC
27/1/10 večer: -4stC
28/1/10 noc: -6stC
28/1/10 ráno: -6stC
28/1/10 odpoledne: -11stC
28/1/10 večer: -16stC
29/1/10 noc: -20stC
29/1/10 ráno: -28stC
29/1/10 odpoledne: -29stC
29/1/10 večer: -30stC
30/1/10 noc: -34stC
30/1/10 ráno: -44stC
30/1/10 odpoledne: -35stC
30/1/10 večer: -37stC
Jedem? ;)
27/1/10 noc: -3stC
27/1/10 ráno: -2stC
27/1/10 odpoledne: -2stC
27/1/10 večer: -4stC
28/1/10 noc: -6stC
28/1/10 ráno: -6stC
28/1/10 odpoledne: -11stC
28/1/10 večer: -16stC
29/1/10 noc: -20stC
29/1/10 ráno: -28stC
29/1/10 odpoledne: -29stC
29/1/10 večer: -30stC
30/1/10 noc: -34stC
30/1/10 ráno: -44stC
30/1/10 odpoledne: -35stC
30/1/10 večer: -37stC
Jedem? ;)
neděle, ledna 17, 2010
Riffelspitz, 2106m
16. ledna 2010, 13:21
Je třeba něco dodávat? :-)
- = -
Měl jsem před sebou relativně volný víkend (ano, přesně ta situace, kdy kočka není doma a myši mají pré) a tak mě začaly honit roupy, že bych něco podnikl. Původně jsem myslel na Beskydy, resp. na "vyběhnutí si" na Lysou horu, abych poznal, jak moc špatně na tom moje kondička je. Alternativou byl dvoudenní výlet do Beskyd - v tom případě spíš na Smrk a Kněhyni - se zimním bivakem. Ale potom jsem se tak nějak rozhlédl po předpovědích počasí a jako blízká a relativně finančně dostupná alternativa se zaručenou inverzí se zdál býti Schneeberg. A tak jsem došel domů a začal házet věci do batohu, když v tom smska od kVítka - že prý dostal týden neplaceného volna. Já sice musím být v pondělí v robotě, ale i tak jsme se domluvili, vzpomněl jsem si na svoje bláznivé plány a před sobotní půl jednou (0:30) jsem už seděl v autě na břeclavském hlavním nádraží. A že, jestli pojedeme na nějakou jistou a bezpečnou tůru anebo jestli se pokusíme o něco, co se sice nemusí podařit, ale co bude zajímavé.
A tak jsme vyjeli směr Gesäuse, ve kterém jsem měl vyhlídnuté dva cíle: Tamischbachturm anebo Riffelspitz (resp. oblast kolem Sparafeld). Nakonec jsem zvolil Riffelspitz kvůli tomu, že (kde jinde máte možnost traverzovat hodněmocstupňový svah :) ) z parkoviště u zámku Kaiserau je to jen nějakých 1000 Hm oproti 1500Hm u Tamischbachturm z Gstatterboden, ev. Hieflau (což by až tak nevadilo, měli jsme stan i spacáky), jenže předpověď počasí hlásila na neděli zhoršení počasí).
Kolem deváté, po (skoro) tříhodinovém spánku a hodinovém přebalování batohů jsme vyrazili... A měli jsme velké štěstí! (Teď nemyslím takové to štěstí, díky kterému se vystříháte nějakého průseru ani nevíte jak, ale myslím štěstí na počasí (jasno, azruo, jen trochu foukal vítr), lavinovou situaci (1), množství a kvalitu sněhu, jednoho rakušáka (který asi hodinku před náma prošlapal cestu, takže jsme vůbec nebloudili), parťáka a řidiče i rozhodnutí (hlavně to, nepokoušet se o nic dvoudenního a jet hned po akci domů - ta fronta přišla o dobrého půldne dřív). Přitom stačilo tak málo - třeba dva metry ledových ploten v traverzech, v zimě nic neobvyklého - a museli bychom to otočit.)
Prostě hurá! Zadařilo se - a zadařilo se bezpečně a v pohodě. Díky za to!
Pozn.: V mapě AV 16 je Riffelspitz uvedena jako die Riffl.
Je třeba něco dodávat? :-)
Měl jsem před sebou relativně volný víkend (ano, přesně ta situace, kdy kočka není doma a myši mají pré) a tak mě začaly honit roupy, že bych něco podnikl. Původně jsem myslel na Beskydy, resp. na "vyběhnutí si" na Lysou horu, abych poznal, jak moc špatně na tom moje kondička je. Alternativou byl dvoudenní výlet do Beskyd - v tom případě spíš na Smrk a Kněhyni - se zimním bivakem. Ale potom jsem se tak nějak rozhlédl po předpovědích počasí a jako blízká a relativně finančně dostupná alternativa se zaručenou inverzí se zdál býti Schneeberg. A tak jsem došel domů a začal házet věci do batohu, když v tom smska od kVítka - že prý dostal týden neplaceného volna. Já sice musím být v pondělí v robotě, ale i tak jsme se domluvili, vzpomněl jsem si na svoje bláznivé plány a před sobotní půl jednou (0:30) jsem už seděl v autě na břeclavském hlavním nádraží. A že, jestli pojedeme na nějakou jistou a bezpečnou tůru anebo jestli se pokusíme o něco, co se sice nemusí podařit, ale co bude zajímavé.
A tak jsme vyjeli směr Gesäuse, ve kterém jsem měl vyhlídnuté dva cíle: Tamischbachturm anebo Riffelspitz (resp. oblast kolem Sparafeld). Nakonec jsem zvolil Riffelspitz kvůli tomu, že (kde jinde máte možnost traverzovat hodněmocstupňový svah :) ) z parkoviště u zámku Kaiserau je to jen nějakých 1000 Hm oproti 1500Hm u Tamischbachturm z Gstatterboden, ev. Hieflau (což by až tak nevadilo, měli jsme stan i spacáky), jenže předpověď počasí hlásila na neděli zhoršení počasí).
Kolem deváté, po (skoro) tříhodinovém spánku a hodinovém přebalování batohů jsme vyrazili... A měli jsme velké štěstí! (Teď nemyslím takové to štěstí, díky kterému se vystříháte nějakého průseru ani nevíte jak, ale myslím štěstí na počasí (jasno, azruo, jen trochu foukal vítr), lavinovou situaci (1), množství a kvalitu sněhu, jednoho rakušáka (který asi hodinku před náma prošlapal cestu, takže jsme vůbec nebloudili), parťáka a řidiče i rozhodnutí (hlavně to, nepokoušet se o nic dvoudenního a jet hned po akci domů - ta fronta přišla o dobrého půldne dřív). Přitom stačilo tak málo - třeba dva metry ledových ploten v traverzech, v zimě nic neobvyklého - a museli bychom to otočit.)
Prostě hurá! Zadařilo se - a zadařilo se bezpečně a v pohodě. Díky za to!
Pozn.: V mapě AV 16 je Riffelspitz uvedena jako die Riffl.
čtvrtek, ledna 14, 2010
Zase nemůžu spát, ...
... myšlenky mi víří hlavou. Naštěstí mají hlavu a patu, takže dnešní noc nejspíš nakonec dostane nálepku produktivní.
* * *
Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější
Konečně! Konečně jsem se dostal k přečtení této knížky - a rozhodně nelituji.
Už dlouhou dobu jsem na tuto knížku (a spolu s ní i na Václava Cílka) narážel na spoustě blogů a diskuzí, novinových i časopiseckých článků. Když pominu jeho názor na vznik kruhů v obilí ;) , většinou mě jeho názory hodně zaujaly. I třeba jen kvůli tomu, co říká o rozdílech mezi Čechy a Moravany -
- které jsou tak těžko uchopitelné a přesto je každý (dobře, když si vzpomenu na pár diskuzí s některými kamarády ;) tak ne každý) cítí nebo alespoň podvědomě tuší.
Z jiného soudku: na několika příkladech ukazuje to, jak lomy mohou (za některých předpokladů) obohatit krajinu. Tento způsob uvažování se mi velice líbí, je - podle mého názoru - rozumným kompromisem a rozumnou alternativou k na jedné straně hysterii tzv. "ekologických" organizací a na druhé straně bezohledného znásilňování krajiny.
Ovšem, ne se vším souhlasím. A asi nejvážnější výtku (spíš podotek) najdu hned v knize, na straně 269 druhého vydání v medailonku autora - ... J. Sádlo o něm prohlásil: "Cílek ví úplně všechno, ale ví o tom tak 5 - 7 %." Ano, nejsou to nic jiného než úvahy, hodně myšlenek a názorů není ničím podloženo - jen vyřčeno bez důkazu; z části proto, že těch myšlenek - i když se opakují - je tolik, že jejích důsledné zpracování by vydalo na mnoho odborných statí, z části kvůli tomu, že (viz třeba citovaný úryvek) některé názory - myslím - ani doložit nejde.
Přečtěte, uvidíte. Doporučuji všem.
(A anketní otázka na závěr jako malý bonus: Čechy a Morava - každý tady žije, tak to má přímo na talíři. Jak se ale liší Hornorakušák, Dolnorakušák, Solnohradec, Tyrolec a Korutan? :))
Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější
Konečně! Konečně jsem se dostal k přečtení této knížky - a rozhodně nelituji.
Už dlouhou dobu jsem na tuto knížku (a spolu s ní i na Václava Cílka) narážel na spoustě blogů a diskuzí, novinových i časopiseckých článků. Když pominu jeho názor na vznik kruhů v obilí ;) , většinou mě jeho názory hodně zaujaly. I třeba jen kvůli tomu, co říká o rozdílech mezi Čechy a Moravany -
... Ta země si je (její obyvatele) přivlastňuje, přetaví je k obrazu svému. Proto existuje něco jako národní mentalita, i když se těžko postihuje. Evidentní je třeba rozdíl mezi Čechy a Moravany. Morava, to jsou úvaly, spojnice mezi Panonskou nížinou, dunajským okruhem a Polskem. Proto má vždy průchozí charakter: lidé tam mají rádi nově příchozí, jsou otevření, srdečně vítají. Česká povaha je naproti tomu uzavřena do kotliny. Je tvrdší, smutnější, melancholičtější, hůře se do ní proniká. Navíc jako celek nemáme moře, které dává rozlet a pojem velikosti, z toho pramení malicehrnost, česká malost. Naše hranice všude naráží na sousedy, tím pádem i sousedi uvnitř země na sebe narážejí, závidí si, jsou na sebe nepříjemní. ...
- které jsou tak těžko uchopitelné a přesto je každý (dobře, když si vzpomenu na pár diskuzí s některými kamarády ;) tak ne každý) cítí nebo alespoň podvědomě tuší.
Z jiného soudku: na několika příkladech ukazuje to, jak lomy mohou (za některých předpokladů) obohatit krajinu. Tento způsob uvažování se mi velice líbí, je - podle mého názoru - rozumným kompromisem a rozumnou alternativou k na jedné straně hysterii tzv. "ekologických" organizací a na druhé straně bezohledného znásilňování krajiny.
Ovšem, ne se vším souhlasím. A asi nejvážnější výtku (spíš podotek) najdu hned v knize, na straně 269 druhého vydání v medailonku autora - ... J. Sádlo o něm prohlásil: "Cílek ví úplně všechno, ale ví o tom tak 5 - 7 %." Ano, nejsou to nic jiného než úvahy, hodně myšlenek a názorů není ničím podloženo - jen vyřčeno bez důkazu; z části proto, že těch myšlenek - i když se opakují - je tolik, že jejích důsledné zpracování by vydalo na mnoho odborných statí, z části kvůli tomu, že (viz třeba citovaný úryvek) některé názory - myslím - ani doložit nejde.
Přečtěte, uvidíte. Doporučuji všem.
(A anketní otázka na závěr jako malý bonus: Čechy a Morava - každý tady žije, tak to má přímo na talíři. Jak se ale liší Hornorakušák, Dolnorakušák, Solnohradec, Tyrolec a Korutan? :))
středa, ledna 13, 2010
Výhoda přízemnosti
Mám krásné modré tričko se třemi obrázky, které jsem dostal kdysi dávno (několik let už tomu bude). A to tričko je stále aktuální! Díky!
Já? A fyzik?
Při čtení anglického překladu slavného Schrödingerova článku jsem si uvědomil, kolik jsem toho zapomněl (a nikdy neuměl).
pondělí, ledna 04, 2010
Po první sérii...
Tak jsme se se Sovičkou právě dodívali na první sérii How I met your mother. Naprostou většinu dílů jsme shlédli v angličtině s českými titulky. A ještě do toho se Terka zeptala, co nového v němčině (už skončila).
No abych to zkrátil: občas mi chybí, že si nemůžu pokecat v angličtině. A protože takový výlet do UK (a proč ne rovnou do US? ;)) je poměrně finančně i časově nevýhodný, vidím to na kurz anglické konverzace.
Loser's solution? Maybe. Accidents do happen.*1 :)
*1 © Zoul :)
No abych to zkrátil: občas mi chybí, že si nemůžu pokecat v angličtině. A protože takový výlet do UK (a proč ne rovnou do US? ;)) je poměrně finančně i časově nevýhodný, vidím to na kurz anglické konverzace.
Loser's solution? Maybe. Accidents do happen.*1 :)
*1 © Zoul :)
sobota, ledna 02, 2010
Na odvykačce
Zase se snažím seknout s pitím černého čaje. Důvodů je víc než dost - ale když on, zvlášť v kombinaci s medem a citronem, je tak dobrý!
pátek, ledna 01, 2010
Pro zajímavost (2)
2003 - 2428m n. m. ( --- | Východná Vysoká)
2004 - 3086m n. m. (+658m | Säuleck)
2005 - 3359m n. m. (+273m | Mittlerer Bärenkopf)
2006 - 3375m n. m. (+ 16m | Croda di Cengles)
2007 - 2995m n. m. (-380m | Dachstein)
2008 - 2503m n. m. (-492m, -872m | Rysy)
2009 - 2363m n. m. (-140m, -1112m | Hochhaide)
(Ale no tak, vždyť na velikosti přece nezáleží!)
2004 - 3086m n. m. (+658m | Säuleck)
2005 - 3359m n. m. (+273m | Mittlerer Bärenkopf)
2006 - 3375m n. m. (+ 16m | Croda di Cengles)
2007 - 2995m n. m. (-380m | Dachstein)
2008 - 2503m n. m. (-492m, -872m | Rysy)
2009 - 2363m n. m. (-140m, -1112m | Hochhaide)
(Ale no tak, vždyť na velikosti přece nezáleží!)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
