2003 - 2428m n. m. ( --- | Východná Vysoká)
2004 - 3086m n. m. (+658m | Säuleck)
2005 - 3359m n. m. (+273m | Mittlerer Bärenkopf)
2006 - 3375m n. m. (+ 16m | Croda di Cengles)
2007 - 2995m n. m. (-380m | Dachstein)
2008 - 2503m n. m. (-492m, -872m | Rysy)
úterý, ledna 27, 2009
Jak neudělat zkoušku z autoškoly
Odstavec úvodem: Včera jsem se strašně opil. Včera jsem se opil tak, jak jsem to zatím zvládl pouze jednou - před osmi lety, jedním měsícem a čtrnácti dny. Díky nemístné konzumaci alkoholu jsem se včera vypsal a díky následné spravedlivé odplatě mého organismu, která momentálně působí jako velice účinná anesteze, svůj literární výtvor zveřejním, byť se za události v něm popisované velice stydím.
. . .
Tak to mám za sebou, teda alespoň první pokus. Předem bych chtěl poděkovat všem, kteří na mě mysleli – ale moje blbost byla silnější. Ba co víc – takový koncert chyb, přestupků a kravin jsem nepředvedl už hodně dlouho. Určitě ne v autoškole – ale ani v obyčejném životě si něčeho podobného nejsem vědom.
Přitom to celé nezačalo vůbec špatně. Test jsem udělal na plný počet bodů a technickou jsem také myslím zvládl docela slušně – teda alespoň jsem řekl všechno to, co bylo v knížce. O dalších otázkách, u kterých jsem si opravdu nebyl jistý (jako například, kde najdu ve voze posilovač brzd a jaký typ posilovače řízení má Octavia), mi instruktor řekl, že se na to zkušebák vůbec nemá ptát a že to jsou blbosti, které nikdy nebudu potřebovat.
Takže jdeme na jízdu. Pojedu jako poslední, sám, kolem půl druhé. Fajn.
A auto už je tady, obě slečny jsou šťastné, udělaly to – a už je řada na mě. Tak si sednu, spravím si sedadlo, volant, zrcátka, všechno si zkontroluju a zeptám se, jestli můžeme. Můžeme. Fajn. Moje „jízda“ začíná. Brzda, povolit ruční brzdu, blinkr doleva, zrcátko doleva, spojka, zařadit jedničku, povolovat brzdu… a najednou zjišťuju, že mi auto ujíždí dozadu! Co se děje? To mi nikdy neudělalo! Nevěřím svým smyslům… Aha, já pořád stojím na spojce.
Přijíždím ke křižovatce, dokonce i stojím správně při středu, takže vedle mě se i vejde auto na odbočení doprava a čekám. Nejdřív auta zleva, potom auta zprava, potom zase zleva. Nakonec se tam najde mezera, do které bych se mohl zařadit – jen musím ještě pustit to auto, které odbočuje doleva do ulice, ze které vyjíždím. Už se rozjíždí, tak se rozjíždím taky. No, kdybych půl, čtvrtvteřinku počkal, bylo by to ideální...
Veveří. Jeden přechod, druhý přechod, chodce registruji a dávám jim přednost, na semaforu doprava na Úvoz. Přede mnou auta, tak se jen zařadím doprava a čekám, rozjíždím se zvolna, protože vím, že za rohem budou chodci, docela úspěšně projedu dalšími světly, jedu v pravém pruhu i když vím, že budu muset kvůli pruhu pro autobusy do levého, ale i to nakonec dávám na pohodu. Úvoz i následné odbočení na Údolní je také bez problémů. Už-už si myslím, že to trapné entrée rozchodím, když v tom přichází ujištění, že opravdu (dnes) nejsem normální – nejdřív takové lehké varování v podobě objíždění zaparkovaných aut, kdy mi dal přednost protijedoucí trolejbus přesto, že překážky byly na mé straně a potom totální kolaps při odbočování doleva z Údolní na Husovu, kdy jsem se do toho levého pruhu prostě napasoval (ano, správné sloveso zní nas*al) bez ohledu na auta, která do stejného směru odbočovala z protisměru.
Jízda beze smyslů pokračuje po okruhu, kdy kvůli hustému provozu jedu stále vlevo, za křižovatkou s Kounicovou se to trošku rozvolní, takže přejíždím do pravého pruhu, jenže zkušebák chce vlevo na Lidickou, takže zpátky do levého. Přijíždím na křižovatku, tam zrovna mezera, jenže po Kolišti zespodu se už blíží trolejbus. Ale mě to prostě dneska nějak nezapaluje, vjedu do křižovatky a chci odbočovat. Až za půlkou tramvajových kolejí mě sepne a tak nakonec zabrzdím – dostatečně prudce a beze spojky, aby mi chcípl motor. Ale to už je jen detail...
Nastartuju, mezitím si trolejbus projede a já pokračuju po Lidické, kterou zvládám i v tom deliriu, ve kterém se právě nacházím. Za hasičema doleva, a kolem Szegedu nahoru, přednost zprava, chodci, druhá přednost zprava, kde mi auto dává přednost i když ji samo má, překážka na silnici, ještě jedna přednost zprava, stopka, Sokolská, Veveří, Rybkova, nájezd po té úzké silničce k technice. I když si myslím, že to na jedničku pořádně vytočím, přeřazení na dvojku rozhodně nepůsobí elegantně, navíc si nejsem jistý, jestli tam nebyla třicítka – ale ono se tady stejně nedá jet rychleji. Vpravo do areálu techniky, patnáctky si naštěstí všimnu, jen při té malé rychlosti si nějak neuvědomuju přednosti zprava. Ale to už je to nejmenší...
Co říct závěrem? Hodnocení zkušebáka bylo velice decentně podané a ani k němu nebylo co dodat. Další pokus se bude konat 18. února a já bych chtěl jen „uklidnit“ všechny laskavé čtenáře, že takováto jízda hrůzy se mi ještě nikdy před tím nepodařila a já jen doufám, že už nikdy nepodaří. Taktéž se modlím, že za všechno může jen moje tréma a nervozita a že problém není někde jinde. Třeba ve mně.
. . .
Tak to mám za sebou, teda alespoň první pokus. Předem bych chtěl poděkovat všem, kteří na mě mysleli – ale moje blbost byla silnější. Ba co víc – takový koncert chyb, přestupků a kravin jsem nepředvedl už hodně dlouho. Určitě ne v autoškole – ale ani v obyčejném životě si něčeho podobného nejsem vědom.
Přitom to celé nezačalo vůbec špatně. Test jsem udělal na plný počet bodů a technickou jsem také myslím zvládl docela slušně – teda alespoň jsem řekl všechno to, co bylo v knížce. O dalších otázkách, u kterých jsem si opravdu nebyl jistý (jako například, kde najdu ve voze posilovač brzd a jaký typ posilovače řízení má Octavia), mi instruktor řekl, že se na to zkušebák vůbec nemá ptát a že to jsou blbosti, které nikdy nebudu potřebovat.
Takže jdeme na jízdu. Pojedu jako poslední, sám, kolem půl druhé. Fajn.
A auto už je tady, obě slečny jsou šťastné, udělaly to – a už je řada na mě. Tak si sednu, spravím si sedadlo, volant, zrcátka, všechno si zkontroluju a zeptám se, jestli můžeme. Můžeme. Fajn. Moje „jízda“ začíná. Brzda, povolit ruční brzdu, blinkr doleva, zrcátko doleva, spojka, zařadit jedničku, povolovat brzdu… a najednou zjišťuju, že mi auto ujíždí dozadu! Co se děje? To mi nikdy neudělalo! Nevěřím svým smyslům… Aha, já pořád stojím na spojce.
Přijíždím ke křižovatce, dokonce i stojím správně při středu, takže vedle mě se i vejde auto na odbočení doprava a čekám. Nejdřív auta zleva, potom auta zprava, potom zase zleva. Nakonec se tam najde mezera, do které bych se mohl zařadit – jen musím ještě pustit to auto, které odbočuje doleva do ulice, ze které vyjíždím. Už se rozjíždí, tak se rozjíždím taky. No, kdybych půl, čtvrtvteřinku počkal, bylo by to ideální...
Veveří. Jeden přechod, druhý přechod, chodce registruji a dávám jim přednost, na semaforu doprava na Úvoz. Přede mnou auta, tak se jen zařadím doprava a čekám, rozjíždím se zvolna, protože vím, že za rohem budou chodci, docela úspěšně projedu dalšími světly, jedu v pravém pruhu i když vím, že budu muset kvůli pruhu pro autobusy do levého, ale i to nakonec dávám na pohodu. Úvoz i následné odbočení na Údolní je také bez problémů. Už-už si myslím, že to trapné entrée rozchodím, když v tom přichází ujištění, že opravdu (dnes) nejsem normální – nejdřív takové lehké varování v podobě objíždění zaparkovaných aut, kdy mi dal přednost protijedoucí trolejbus přesto, že překážky byly na mé straně a potom totální kolaps při odbočování doleva z Údolní na Husovu, kdy jsem se do toho levého pruhu prostě napasoval (ano, správné sloveso zní nas*al) bez ohledu na auta, která do stejného směru odbočovala z protisměru.
Jízda beze smyslů pokračuje po okruhu, kdy kvůli hustému provozu jedu stále vlevo, za křižovatkou s Kounicovou se to trošku rozvolní, takže přejíždím do pravého pruhu, jenže zkušebák chce vlevo na Lidickou, takže zpátky do levého. Přijíždím na křižovatku, tam zrovna mezera, jenže po Kolišti zespodu se už blíží trolejbus. Ale mě to prostě dneska nějak nezapaluje, vjedu do křižovatky a chci odbočovat. Až za půlkou tramvajových kolejí mě sepne a tak nakonec zabrzdím – dostatečně prudce a beze spojky, aby mi chcípl motor. Ale to už je jen detail...
Nastartuju, mezitím si trolejbus projede a já pokračuju po Lidické, kterou zvládám i v tom deliriu, ve kterém se právě nacházím. Za hasičema doleva, a kolem Szegedu nahoru, přednost zprava, chodci, druhá přednost zprava, kde mi auto dává přednost i když ji samo má, překážka na silnici, ještě jedna přednost zprava, stopka, Sokolská, Veveří, Rybkova, nájezd po té úzké silničce k technice. I když si myslím, že to na jedničku pořádně vytočím, přeřazení na dvojku rozhodně nepůsobí elegantně, navíc si nejsem jistý, jestli tam nebyla třicítka – ale ono se tady stejně nedá jet rychleji. Vpravo do areálu techniky, patnáctky si naštěstí všimnu, jen při té malé rychlosti si nějak neuvědomuju přednosti zprava. Ale to už je to nejmenší...
Co říct závěrem? Hodnocení zkušebáka bylo velice decentně podané a ani k němu nebylo co dodat. Další pokus se bude konat 18. února a já bych chtěl jen „uklidnit“ všechny laskavé čtenáře, že takováto jízda hrůzy se mi ještě nikdy před tím nepodařila a já jen doufám, že už nikdy nepodaří. Taktéž se modlím, že za všechno může jen moje tréma a nervozita a že problém není někde jinde. Třeba ve mně.
neděle, ledna 25, 2009
Zpráva z tisku
iDnes (a také BBC) píše: Papež rehabilitoval biskupa, který popírá holokaust.
Vůbec se nevyznám v tom, co to vlastně znamená a jaké to má příčiny a důsledky. Jen mi to připomíná následující vtip:
zvlášť, když wikipedie o Janu Pavlovi II. zmiňuje, že
Vůbec se nevyznám v tom, co to vlastně znamená a jaké to má příčiny a důsledky. Jen mi to připomíná následující vtip:
V roce 1944 jde mladý Karol Wojtyla po Krakowě, proti němu dva členové Hitler Jugend, kteří ho začnou hned šikanovat - nadávat mu a kopat do něj. Kolemjdoucí se je snaží umírnit: "Nechte ho být, co vy víte, třeba kopete do budouciho papeže.." Jeden z Hitler Jugend odpoví: "Jestli je tohle budoucí papež, tak budu papežem hned po něm."
zvlášť, když wikipedie o Janu Pavlovi II. zmiňuje, že
Válka Karolovi znemožnila pokračovat ve studiích, a tak po smrti otce nastoupil do zaměstnání v chemických závodech Solvay v Borku Fałęckim. V tomto období se Karol spojil s podzemní organizací Unia, která byla svázána s katolickým prostředím a mimo jiné se snažila chránit ohrožené židy.
čtvrtek, ledna 22, 2009
O řidičském průkazu
Zítra mám poslední, čtrnáctou jízdu autoškoly. Potom už jen zkouška, kondiční jízdy, opakovaná zkouška a tak dále do té doby, než mě to přestane bavit. A tak já tak nějak pomalu propadám zoufalství a sám sebe se ptám "co bude"?
Ne, není to o tom, že čtrnáct jízd je strašně málo. Myslím si, že nějaký ten základ už mám, většinu věcí už snad vidím a většinu situací i dokážu odhadnout a vyřešit sám. Ani to není přímo o tom, že v autě bude krom instruktora ještě sedět i zkušebák. Vůbec ne.
Je to o zodpovědnosti. Jasně, u zkoušky budu nervózní. Ale hlavní důvod mé nervozity nebude ten, že "teď o něco jde", ale o tom, že když to náhodou vyjde a já získám řidičák, tak všechna odpovědnost bude jen a jen na mě. Prostě už nebude nikdo, kdo se za mě podívá do zpětného zrcátka, kdo mi drbne do volantu, upozorní na zařazenou trojku při rozjezdu, seřve za nesprávné řazení do pruhů a dupne na brzdu při hrozícím průseru. A otázka, na kterou si musím do pondělka odpovědět je ta, jestli jsem schopen tuto zodpovědnost přijmout.
DESmod: Posledná (Derylov svet, 2003)
Ne, není to o tom, že čtrnáct jízd je strašně málo. Myslím si, že nějaký ten základ už mám, většinu věcí už snad vidím a většinu situací i dokážu odhadnout a vyřešit sám. Ani to není přímo o tom, že v autě bude krom instruktora ještě sedět i zkušebák. Vůbec ne.
Je to o zodpovědnosti. Jasně, u zkoušky budu nervózní. Ale hlavní důvod mé nervozity nebude ten, že "teď o něco jde", ale o tom, že když to náhodou vyjde a já získám řidičák, tak všechna odpovědnost bude jen a jen na mě. Prostě už nebude nikdo, kdo se za mě podívá do zpětného zrcátka, kdo mi drbne do volantu, upozorní na zařazenou trojku při rozjezdu, seřve za nesprávné řazení do pruhů a dupne na brzdu při hrozícím průseru. A otázka, na kterou si musím do pondělka odpovědět je ta, jestli jsem schopen tuto zodpovědnost přijmout.
Hľadám, hľadám ťa tam, kde sú hviezdy
Kde duša tvoja malá hniezdi
A slabé krídla má
Hľadám, hľadám ťa v tej hroznej výške
V tvojej obrázkovej knižke
V každej fotke, ktorú mám
DESmod: Posledná (Derylov svet, 2003)
sobota, ledna 17, 2009
Slovenské euro a česká koruna
V souvislosti s turbulencemi na finančních trzích a zavedením eura na Slovensku mě napadlo, že by mohlo být zajímavé sledovat poměr (CZK/EUR)/(SKK/EUR). Kupříkladu ke dnešnímu dni je kurz CZK/EUR 27,160. Vyděleno převodním kurzem slovenské koruny k euru (30.126) se dostaneme k poměru 0,902 - čili že za 90 českých korun dostaneme ekvivalent 100 slovenských korun. Zajímavé srovnání, zejména s faktem, že si pamatuju doby, kdy jsem slovenskou stovku kupoval za ceny i pod 70 Kč. Pokud vyjdeme z předpovědi, která se objevila dnes v Hospodářských novinách, tak by euro mohlo atakovat i hranici 29 Kč, což by odpovídalo kurzu 0,962.
Co to znamená pro nás a co to znamená pro Slovensko? Nevím. Ale přijde mi to zajímavé.
Co to znamená pro nás a co to znamená pro Slovensko? Nevím. Ale přijde mi to zajímavé.
pátek, ledna 09, 2009
Mechanika tuhého tělesa a mezilidských vztahů
(Kakamilce, aby věděla, jak je to správně - volně převyprávěno dle Wikipedie)
Při působení malých sil je vztah mezi působící silou a relativní deformací přibližně lineární - těleso je elastické: poté, co na něj přestaneme působit silou se vrátí do původního stavu. Po dosažení meze úměrnosti již přestane platit lineární závislost relativní výchylky, ale těleso je stále ještě elastické. To však přestane platit po dosažení meze pružnosti: poté se již těleso nevrací do původního stavu (stává se plastickým). Po dosažení meze průtažnosti se i při stejné působící síle relativní deformace zvětšuje. Postupně dochází ke změnám struktury a v důsledku toho i ke zpevnění. Pokud síla, kterou na těleso působíme, stále roste, může dojít k dosažení meze pevnosti a postupně dochází k destrukci tělesa.
Při působení malých sil je vztah mezi působící silou a relativní deformací přibližně lineární - těleso je elastické: poté, co na něj přestaneme působit silou se vrátí do původního stavu. Po dosažení meze úměrnosti již přestane platit lineární závislost relativní výchylky, ale těleso je stále ještě elastické. To však přestane platit po dosažení meze pružnosti: poté se již těleso nevrací do původního stavu (stává se plastickým). Po dosažení meze průtažnosti se i při stejné působící síle relativní deformace zvětšuje. Postupně dochází ke změnám struktury a v důsledku toho i ke zpevnění. Pokud síla, kterou na těleso působíme, stále roste, může dojít k dosažení meze pevnosti a postupně dochází k destrukci tělesa.
čtvrtek, ledna 08, 2009
Aby bylo jasno, level 3
Jen pro upřesnění: originál (čili level 1), ke kterému jsem se dostal přes Petra Koubského (level 2).
Levice/pravice: pravice.
... zvlášť v postkomunistické zemi, jako je ČR, která se ještě (alibisticky bych dodal pořádně) nevyhrabala z komunismu.
Ekonomika: liberál.
Mám příliš málo znalostí z ekonomiky, takže možná ani nevím, jaký bič si na sebe tímto tvrzením pletu. Ale tak nějak mi selským rozumem vychází tohle.
Radar: pro.
Opravdu už nechci na východ.
Temelín: pro.
Znáte lepší možnost?
Boj proti oteplení: proti.
Spíš než boj proti oteplení mi to připomíná vymývání mozků za účelem moci a zisku.
Aktivisti: proti.
Rozumná debata vede jinými komunikačními kanály.
NGO: proti.
Tady taky trochu selhávám, protože nevím, co vče patří mezi NGO. Ale nejviditelnější příklady spadají do kategorie Aktivisti.
Lisabonská smlouva: proti.
I kdyby nic jiného, tak alespoň takto: host, který byl vyražen dveřmi to zkouší oknem.
Brusel: pro.
Teda, samotný Brusel, jakým je, asi proti, nicméně pokud je otázka myšlena spíš jako Evropská unie, tak ta ano - a ta jako taková své vedení potřebuje. (A na nás je, aby i ta Evropská unie vypadala podle toho, jakou bychom ji chtěli mít.)
30Kč poplatek: pro.
Velice výrazně pro. Chci platit a odmítám, aby za mne platil někdo jiný.
ČSSD: ne.
Velice výrazné ne.
KSČM: ne.
Výrazné ne.
ODS: ano.
A nestydím se za to. Topolánek může být hulvát, ale jeho většina jeho počinů má hlavu a patu. Kdo mi v této straně vadí, je Langer, (Tlustý - ale to už je mrtvola), Řebíček a Gandalovič.
KDU-ČSL: ne.
Nicméně strana, která by mohla být jakýmsi kompromisem. Zrušte Čunka, definujte si cíle a potom možná.
SZ: ne.
Viz aktivisti.
Národovci, Cesta změny: ne.
Už jen to, že o nich nic nevím je diskvalifikuje.
Jiné pravdy a lásky: ne.
Takhle to fungovat nikdy nebude.
Klaus: ne.
Od jeho vyjádření k rusko-gruzínskému konfliktu ne.
Paroubek: ne.
Opravdu ne.
Izrael/Palestina: Izrael.
... a kdo tvrdí opak, tak ať se tam odstěhuje.
Praha/Brno: Brno.
Už jen proto, že tady žiji, že jsem se tu narodil (a vůbec). Vím, že Praze křivdím, zčísti proto, že je pouze mou přestupní stanicí a tak vše, co z ní vidím, je akorát Václavák a nádraží, která na sobě ještě pořád nesou vekslácké stigma.
Sparta/Slávie: nic.
Mimo zorné pole.
Mazání komentářů: pro.
Ale jen v oprávněných případech. To, že někdo poukáže na moji blbost, není chybou komentátora. Na druhou stranu komentáře zasahující do soukromí víc, než bych si představoval, příp. vulgární komentáře budu mazat vždy.
Levice/pravice: pravice.
... zvlášť v postkomunistické zemi, jako je ČR, která se ještě (alibisticky bych dodal pořádně) nevyhrabala z komunismu.
Ekonomika: liberál.
Mám příliš málo znalostí z ekonomiky, takže možná ani nevím, jaký bič si na sebe tímto tvrzením pletu. Ale tak nějak mi selským rozumem vychází tohle.
Radar: pro.
Opravdu už nechci na východ.
Temelín: pro.
Znáte lepší možnost?
Boj proti oteplení: proti.
Spíš než boj proti oteplení mi to připomíná vymývání mozků za účelem moci a zisku.
Aktivisti: proti.
Rozumná debata vede jinými komunikačními kanály.
NGO: proti.
Tady taky trochu selhávám, protože nevím, co vče patří mezi NGO. Ale nejviditelnější příklady spadají do kategorie Aktivisti.
Lisabonská smlouva: proti.
I kdyby nic jiného, tak alespoň takto: host, který byl vyražen dveřmi to zkouší oknem.
Brusel: pro.
Teda, samotný Brusel, jakým je, asi proti, nicméně pokud je otázka myšlena spíš jako Evropská unie, tak ta ano - a ta jako taková své vedení potřebuje. (A na nás je, aby i ta Evropská unie vypadala podle toho, jakou bychom ji chtěli mít.)
30Kč poplatek: pro.
Velice výrazně pro. Chci platit a odmítám, aby za mne platil někdo jiný.
ČSSD: ne.
Velice výrazné ne.
KSČM: ne.
Výrazné ne.
ODS: ano.
A nestydím se za to. Topolánek může být hulvát, ale jeho většina jeho počinů má hlavu a patu. Kdo mi v této straně vadí, je Langer, (Tlustý - ale to už je mrtvola), Řebíček a Gandalovič.
KDU-ČSL: ne.
Nicméně strana, která by mohla být jakýmsi kompromisem. Zrušte Čunka, definujte si cíle a potom možná.
SZ: ne.
Viz aktivisti.
Národovci, Cesta změny: ne.
Už jen to, že o nich nic nevím je diskvalifikuje.
Jiné pravdy a lásky: ne.
Takhle to fungovat nikdy nebude.
Klaus: ne.
Od jeho vyjádření k rusko-gruzínskému konfliktu ne.
Paroubek: ne.
Opravdu ne.
Izrael/Palestina: Izrael.
... a kdo tvrdí opak, tak ať se tam odstěhuje.
Praha/Brno: Brno.
Už jen proto, že tady žiji, že jsem se tu narodil (a vůbec). Vím, že Praze křivdím, zčísti proto, že je pouze mou přestupní stanicí a tak vše, co z ní vidím, je akorát Václavák a nádraží, která na sobě ještě pořád nesou vekslácké stigma.
Sparta/Slávie: nic.
Mimo zorné pole.
Mazání komentářů: pro.
Ale jen v oprávněných případech. To, že někdo poukáže na moji blbost, není chybou komentátora. Na druhou stranu komentáře zasahující do soukromí víc, než bych si představoval, příp. vulgární komentáře budu mazat vždy.
Je to vtip, není to vtip?
A: ,,Slečno, strávila byste se mnou noc, kdybych vám dal milion?"
B: ,,A proč ne?"
A: ,,A strávila byste se mnou noc, kdybych Vám dal padesát korun?"
B: ,,No dovolte, copak jsem nějaká štětka?"
A: ,,To už jsme si vyjasnili, teď se bavíme jen o ceně."
Nejvyšší čas se podle toho začít řídit.
úterý, ledna 06, 2009
Pomáhat a chránit, verze 2009
Úterý dopoledne, vracím se do práce a oči těkají po reklamách v tramvaji. Najednou se zarazí, zaostří na ikonky ICQ, Skype a e-mailu. Policie ČR a má Skype a ICQ! Prohlédnu celý plakátek, jedná se o nábor nových policistů. Šťoural ukrytý uvnitř mě hnedka zpozorní, že když už tam dali ICQ a Skype, tak tam mohli napsat i normální adresu webovských stránek, ale co už. (Teprve po delším hledání jsem si všiml, že webovky mají zmíněné na plakátu vedle.) Co mě ale dostalo, byla malá šedá písmenka umístěná pod výše zmíněnými kontaktními údaji:
Ano, chápu, že touto větičkou chtěli autoři letáku trošku odlehčit, ale mám spíš pocit, že tím vyšla najevo skutečná situace u PČR. Přijmeme (skoro) kohokoli! A proč? Myslím si, že dobrý policista by měl být schopen alespoň trošku samostatného uvažování, měl by být schopen i trochu improvizovat a řešit nenadálé situace.
Tip: Chceš si napsat kontakty a nemáš po ruce tužku a papír? Nevadí, vyfoť si leták, třeba na mobil :-)
Ano, chápu, že touto větičkou chtěli autoři letáku trošku odlehčit, ale mám spíš pocit, že tím vyšla najevo skutečná situace u PČR. Přijmeme (skoro) kohokoli! A proč? Myslím si, že dobrý policista by měl být schopen alespoň trošku samostatného uvažování, měl by být schopen i trochu improvizovat a řešit nenadálé situace.
pondělí, ledna 05, 2009
Scénáristické poklesky
Když jsem šel po tom svém dilematu z vlakového nádraží domů (nějak se mi nechtělo čekat na tramvaj), procházel jsem kolem vinného sklípku. A hned se mi začal před očima odehrávat příběh...
Je zima, do sklípku vstoupí mladý muž s dívkou, oba zachumlaní v kabátech. Sejdou po schodech, podívají se po všech vystavených lahvích a muž po chvilce nesměle osloví prodavače..
- Dobrý večer.
- Dobrý večer. Čím můžu posloužit?
- Potřebovali bychom víno.
Odmlčí se.
- Mělo by to být víno na zapíjení nešťastné lásky. Tak v ceně kolem dvou, tří stovek.
Znovu se odmlčí - a potom se nadechne a spustí.
- Je jedno, jestli bílé nebo červené. Teda, nemusely by to být aromatické odrůdy jako Pálava, Irsay nebo Tramín. Teda, Irsay možná ano. Mělo by ladit se sametovou nocí a třpytícími se hvězdami. A mělo by se po něm chtít skákat do propastí.
A co na to sommelier? To už je na vás...
Je zima, do sklípku vstoupí mladý muž s dívkou, oba zachumlaní v kabátech. Sejdou po schodech, podívají se po všech vystavených lahvích a muž po chvilce nesměle osloví prodavače..
- Dobrý večer.
- Dobrý večer. Čím můžu posloužit?
- Potřebovali bychom víno.
Odmlčí se.
- Mělo by to být víno na zapíjení nešťastné lásky. Tak v ceně kolem dvou, tří stovek.
Znovu se odmlčí - a potom se nadechne a spustí.
- Je jedno, jestli bílé nebo červené. Teda, nemusely by to být aromatické odrůdy jako Pálava, Irsay nebo Tramín. Teda, Irsay možná ano. Mělo by ladit se sametovou nocí a třpytícími se hvězdami. A mělo by se po něm chtít skákat do propastí.
A co na to sommelier? To už je na vás...
Veselé historky nejen z natáčení
Deset minut hledám brýle.
Potom to vzdám a jdu si čistit zuby. Po vykonání hygieny se podívám do zrcadla - a brýle mám posazené ve vlasech.
Potom to vzdám a jdu si čistit zuby. Po vykonání hygieny se podívám do zrcadla - a brýle mám posazené ve vlasech.
neděle, ledna 04, 2009
O žehlení
Nouze naučila Dalibora housti a Ježa žehlit.
Stav, kdy byl koš s vypraným prádlem plný a už druhá pračka nalezla své uskladnění na pohovce se už dá nazvat poměrně kritickým. A tak nezbylo než bojovat.
O žehlení jsme kdysi vedli se Sovičkou poměrně sáhodlouhé diskuze. Nevím proč, ale jsem schopen dělat všechny domácí práce a víceméně to tak nějak beru normálně - samozřejmě některé jsou oblíbenější a některé ne. Akorát žehlení mi opravdu nějak vadí - i přes to, že je to vlastně zábava. Proč? Nějak si při něm vždycky uvědomím, že jsem vlastně na všechno sám.
Stav, kdy byl koš s vypraným prádlem plný a už druhá pračka nalezla své uskladnění na pohovce se už dá nazvat poměrně kritickým. A tak nezbylo než bojovat.
O žehlení jsme kdysi vedli se Sovičkou poměrně sáhodlouhé diskuze. Nevím proč, ale jsem schopen dělat všechny domácí práce a víceméně to tak nějak beru normálně - samozřejmě některé jsou oblíbenější a některé ne. Akorát žehlení mi opravdu nějak vadí - i přes to, že je to vlastně zábava. Proč? Nějak si při něm vždycky uvědomím, že jsem vlastně na všechno sám.
sobota, ledna 03, 2009
(nějak mě nenapadá, jak to nazvat)
Já vím, sliboval jsem, že rok 2009 bude optimistický, ale nedá mi to a začnu smutnou zprávou: zemřel Vladimír Znojil.
Neznal jsem ho, teda alespoň ne nějak víc. Částečně proto, že z meteorů jsem pravidelně sledoval akorát Geminidy a občas i Perseidy, jednou jsem viděl i Leonidy a z komet jsem se díval akorát na takové ty pěkné vychytávky a jen málokrát jsem se odvážil hledat nějaké slaboučké šmouhy toulající se mezi hvězdami. Jeden čas, tak v letech 1995 - 1998 jsem ho občas potkával na brněnské hvězdárně, kam chodil pozorovat neuvěřitelně slabé komety a občas tam i nechával nějakou mapku (první, kterou si pamatuju byla hledací mapka na kometu Swift-Tuttle, tuším že návrat 1992), podle které jsem se i občas o něco pokusil. I tak na mě jeho osobnost velice silně zapůsobila - nejen jeho pozorovacími schopnostmi, o kterých kolovalo neuvěřitelně moc legend, ale zejména přímočarostí jeho myšlení, kdy i velice komplexní problémy, o kterých jsme mohli vést hodinové diskuze, řešil stylem veni, vidi, vici.
Tož tak. Spolu s Jindrou Šilhánem byli pro mně osobnostmi, kterým vděčím za ty lepší stránky mé astronomické existence. Když o tom tak přemýšlím, tak momentálně mám už jen jednoho takového guru a tak trochu mi to navozuje otázku, co bude dál; s hrůzou zjištuju, že teď je asi řada na mně (teda, nemyslím to odcházení, to snad ještě ne; mám na mysli nějaké to předávání zkušeností a inspirování dalších lidí).
Neznal jsem ho, teda alespoň ne nějak víc. Částečně proto, že z meteorů jsem pravidelně sledoval akorát Geminidy a občas i Perseidy, jednou jsem viděl i Leonidy a z komet jsem se díval akorát na takové ty pěkné vychytávky a jen málokrát jsem se odvážil hledat nějaké slaboučké šmouhy toulající se mezi hvězdami. Jeden čas, tak v letech 1995 - 1998 jsem ho občas potkával na brněnské hvězdárně, kam chodil pozorovat neuvěřitelně slabé komety a občas tam i nechával nějakou mapku (první, kterou si pamatuju byla hledací mapka na kometu Swift-Tuttle, tuším že návrat 1992), podle které jsem se i občas o něco pokusil. I tak na mě jeho osobnost velice silně zapůsobila - nejen jeho pozorovacími schopnostmi, o kterých kolovalo neuvěřitelně moc legend, ale zejména přímočarostí jeho myšlení, kdy i velice komplexní problémy, o kterých jsme mohli vést hodinové diskuze, řešil stylem veni, vidi, vici.
Tož tak. Spolu s Jindrou Šilhánem byli pro mně osobnostmi, kterým vděčím za ty lepší stránky mé astronomické existence. Když o tom tak přemýšlím, tak momentálně mám už jen jednoho takového guru a tak trochu mi to navozuje otázku, co bude dál; s hrůzou zjištuju, že teď je asi řada na mně (teda, nemyslím to odcházení, to snad ještě ne; mám na mysli nějaké to předávání zkušeností a inspirování dalších lidí).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
