Col de Vence (962m)

Sobota, MeteoFrance hlásí dneska ještě pěkně, zítra škaredě, to je ten nejlepší čas pro výlet a zítra trošku práce. A rozhodl jsem se překonat svůj stín a podívat se do Vence, města, kde mě tolik vypekli s otevírací dobou kapličky Henryho Mattise. Tentokrát ale raději nebudu riskovat žádnou kulturu, půjdu pěkně po kopečkách, do země nikoho (alespoň v mapách to tak vypadá) - a pokud by to vyšlo, konečně bych mohl vyšlapat i na Pic de Courmettes, dominantu kraje, která mě zaujala už při první návštěvě.. No, uvidíme, budík na šestou, v sedm autobus do Cagnes, kde ještě aktivně šlapu na zdejší hrad, protože autobus do Vence mi jede až za půl hodiny. Ve Vence zapínám GPSku, jen tak z legrace.. A šlapu na "utes" Baou de Blancs, který se hrdě tyčí nad Vence - a pěkně ze mně leje. Holt je to znát, že už jsem delší dobu do nějakého pořádného kopce nešlapal.

Pohled z Baou de Blancs na západ

Nahoře jsem asi za půl hodinky, dávám svačinku a potkávám akční důchodkyni, která machruje s teleskopickýma holema a během. Když ji asi za hodinku znovu potkávám (z toho jsem půl hodinky seděl na skále), tak mi není jasné, kde celou tu dobu běhala. Ale asi se jí nezeptám, ona jde na Baou de Noirs a já směřuju do Col de Vence. A konečně odlovuju svoji 300. kešku...

Tak po těchto kopečkách jsem šel (kousek pod sedlem Col de Vence)

Cesta do Col de Vence je pořád monotónně pomalu do kopce, několikrát křižuje silnici D2, na které se prohání spousta silničkářů a jeden jediný horák, který to zpátky bere po turistické cestě. Nahoře v sedle se dozvídám, že ta parta cyklistů je odkudsi z Velké Británie. Že by populární cyklistická destinace?

Malované kameny v Col de Vence

V sedle si dávám zase svačinku a přemýšlím, co dál. Nějak mě překvapuje údaj o 11 ujitých kilometrech, to by znamenalo, že přes Pic de Courmettes to bude alespoň 25, spíš 30... A odpálit se hned první výlet, to nechci... Rozhodování urychluje nízký mrak, který hodně rychle přišel od moře a všechno zahalil bílou mlhou. Citelně se ochladilo, oblékám si bundu a jdu zpátky s tím, že odbočím do Tourettes. Nicméně mlha a velká vlhkost je příjemná (a rozhodně nezvyklá) a tak si to docela užívám...

Pozůstatky terasovitých políček na cestě do Tourretes s/Loup

Cestička vede opuštěným údolím, které bylo pravděpodobně dřív obdělávané. Alespoň o tom svědčí zbytky terasovitých políček - někde sotva viditelné, jinde ještě zelené - a také několik rozpadlých políček. Přicházím ke kapličce, u které svačí nějaká rodinka. Tak se taky na chvili zastavil a udělal pár fotek, efektní byly zejména břečťanem porostlé stromy, pravděpodobně pozůstatky po nějakém požáru... Inu, příroda si poradí. Akorát už mě začínají bolet nožičky - ještěže jsem nešel dál do kopečků...

Pohled přes mříže kapličky svatého Rafaela

A stromy (některé mrtvé) porostlé břečťanem (živým)

V Tourrettes jsem už jednou byl a nevím, co jsem o tomto místě říkal tenkrát, ale tentokrát se mi to moc líbilo - i když mi ujel asi o 10 minut autobus. Tak se tady porozhlížím, dávám se do řeči s jedním kanaďanem, který chválí moji angličtinu (spíš si myslím, že je rád, že se s ním vůbec někdo baví anglicky). A protože se mi nechce čekat tři hodiny na další autobus, tak jdu zkusit štěstí na stop. A hned za chvíli mám štěstí, zastavuje mi dodávka. Řidič má puštěné nějaké techno a kouří nějakou podezřelou hand-made cigaretu. Bere mě jen do Pont du Loup, což je asi půl cesty do Grasse. Chvíli se bavíme, on si otevírá pivo (ve Francii jsou nějaké malé promile povolené). Ale dobře jsem dojel, v Pont du Loup mám po chvíli taky štěstí, řidič tvrdí, že jede jen na Pré du Lac, ale když se zakecáme o tom, jaké to je v Česku, co Euro, co ústava a co ekologie, tak mě nakonec hodí až do Grasse. Tomu se říká stopování!

Baou de Blancs (první kopec výletu)

Bílá a hnědá (koníci v Tourretes s/Loup)

Zajmavé struktury vápence v Tourretes s/Loup

A doma jsem si dal sprchu a na lačno jedno pivo, jejda, to je úleva... Akorát mi změnili předpověď počasí, takže hezky má být až zítra.. No, uvidím, jak moc budu použitelný..