Créte de Ferrier (1418m), Le Haut Montet (1335m)

Jojo, lákalo mě to do Saint Martin Vésubie, lákalo, dokonce ani vstát na autobus by nebyl problém, jenže když jsem si uvědomil, že bych na tůru vyrážel nejdřív kolem jedenácté, raději jsem změnil plán. A tak jsem se podíval do kopců, co mám za barákem...

... a zase se mi nechtělo. Proč jsem jen tak líný? Kde se ve mě ta lenost bere? Ale překonal jsem se a vyrazil jsem - pomalu nahoru směrem do sedla Col du Clapier...


Jedna z mála rozumných cedulek (na rozdíl od Soukromý pozemek, vstup zakázán)

O čem bych tak psal, když už jsem na těchto místech byl tolikrát? Třeba o tom, že někde mezi Plateau de la Malle a sedlem zuřil nejspíš docela nedávno požár. Na té fotce to ale není tak vidět.. Jo, a taky cestou do sedla jsem potkal osla (a jestli to nebyl osel, tak jsem osel já).


Fotka požáru

V sedle jsem poseděl, posvačil, natáhl nohy.. A překvapilo mě, že GPSka mi ukázala, že je to sem 11km! Vážně jsem jí nevěřil - musel jem si to odpočítat v mapě. Což ale znamenalo, že dneska mě čeká minimálně dvacítka...


Kytička

Na Créte du Ferrier jsem potkal nějaké starší turisty, docela by mě zajímalo, jak se sem dostali... Asi z planiny Caussols. Ale i tak je to víc jak 5km a zvlášť ta paní vůbec nevypadala na to, že by něco takového ušla. Ale má můj obdiv....


Paraglajdista

A z Créte du Ferrier zpátky do sedla, potom na kopeček Montet, kde mě překvapilo stádo ovcí - tak jsem je raději s repspektem obešel - a potom už přes pár žbrďolků mezi závrty k radaru na Le Haut Montet... Tuto cestu jsem taky znal, ani mapu jsem nepotřeboval. Zato s cestou dolů na Gourdon jsem ještě žádné zkušenosti neměl. Nejdřív vše začalo normálně, až k místu, kde startují paraglajdisti se cestička vinula docela přiměřeně. Ale právě ve chvíli, kdy jsem si přiznal, že už mě trochu začínají bolet nohy se cesta ztratila a s ní jsem se ztratil i já. Marná mi byla i GPSka, která ukazovala turistickou cestičku zhruba tam, kde bylo samé křoví a trní. Po chvíli jsem se vymotal u nějaké ohrádky s ovcema, měli tam spoustu jehňátek (jehněčího? :-)), ale když jsem se chtěl postavit tak, abych nefotil v protisvetle, tak na mě vyběhli tři hafani a zdvořile mě vyprovodili zpátky k cestičce, která se ovšem po dalších 100 metrech zase ztratila... A následovalo zase bloudění, pomocí GPSky jsem se alespoň trošku snažil držet míst, kde by teoreticky měla být cesta, ovšem tu jsem našel až po nějakém tom problouděném kilometru asi tak 200 metrů od míst, kde by měla být podle mapy a přístroje. Fuj tajxl.


Zvíře

... a potom už Gourdon, zase jedno z těch známějších míst. Stoupl jsem si na autobusovou zastávku a začal stopovat. Za mnou na parkovišti byl jakýsi polský autobus jehož obyvatelé mluvili ale rusky. Chtěl jsem se jich zeptat, odkud jsou, ale v tom mi už zastavovalo auto. A v něm takový sympatický mladý muž, chvíli nám trvalo, než jsme se domluvili, jakým jazykem se budeme bavit (tentokrát to vyhrála angličtina). Hodil mě až do Grasse, a já se dozvěděl, že je z Lyonu, studuje v Marseille nějakého zahradního architekta a že si po studiích chce založit nějakou firmu...


Takové nic moc panorama z Créte du Ferrier někam k údolí Tinée nebo Var