... a za trest stokrát napíšu "Mám rád Frankfurt!".

Na Černém mostě jsem spal jak už dlouho ne. Dokonce jsem myslím usnul už tehdy, když Kolja Jarce předčítal katechetizmus, takže jsem se ani nestačil zeptat, jestli se nějak liší ten řeckokatolický od římskokatolického. A spal jsem bez přestávky až do rána, kdy jsem se vzbudil asi 5:52. Jarka měla budík nařízený na 5:55. Jarka mě nakrmila a potom jsme s Koljou jeli na letiště a do školy. Já na letiště, on na písemku z anatomie. Zajímavé bylo to, že mi pořád ukazoval stránku s anatomií ženských pohlavních orgánů a že mi vysvětloval, jak neumí kreslit a že to po něm chtějí. Tak jsem mu navrhl, ať si nezme nějakou ženskou s tím, že to na ní ukáže. Jinak se ráno obešlo bez větších incidentů, pominu-li to, že jsem v autobuse pěkně ztratil balanc a málem jsem sejmul jednu maminku s dítětem. I Kolja obdivoval můj let napříč autobusem.

Na letišti trochu zklamání, Quick Check-inová mašinka nefungovala, tak jsem si musel stoupnot klasicky do fronty. U přepážky mi pán trvrdil, že jsem se už odbavil pomocí počíátače, tak jsem mu vysvětlil, že jsem se o to snažil, ale že to opravdu nefungovalo a že jsem kvůli tomu i volal do pobočky Lufthansy. Ale v pohodě, dokonce jsem si i vymínil sedadlo u okýnka při letu z Frankfurtu, zavazadlo jsem měl 18.5kg včetně cepínu, velkou flašku Rajca jsem vypil v docela dobrém čase, což mi připomíná, že bych měl ještě před vstupem na palubu letadla najít nějaký záchod. (Sedím teď totiž u brány na pražském letišti, a čekám až nám přistaví letadlo. Za pět minut je boarding time, ale letadlo tady ještě není. Vůbec nevím, proč ty termíny tak předimenzovávají - člověka to jen znervózní).

Jinak ve Frankfurtu mám hodinu a půl čas, tak doufám, že si tam stihnu odlovit jednu virtuální kešku (nafotit se s bránou A42). Bude to moje jubilejní 300. najitá keška.

---

Tak do Frankfurtu jsme přiletěli s půlhodinovým zpožděním - jako obvykle, takže z hodiny a půl se stalo rázem nějakých padesát minut, což je na Frankfurt docela o ústa. Navíc jsme přijeli úplně k jakémusi pofidérnímu vchodu někde v B-čkové části terminálu, takže probít se ke správné bráně bude docela zážitek. A tak spěchám labyrintem chodeb až přijdu k obávanému bodu - další rentgen a před ním opravdu velice dlouhý had. Vydržím to tak do půlky a potom už začnu personálu vysvětlovat, že můj boarding time je už docela blízko. A stane se to, co jsem fakt nečekal: ženská mě posílá kamsi za roh, že to tam budu mít rychlejší. Grr... Tak se probíjím zpátky, ve změti obchodů hledám další rentgeny a opravdu je nacházím. Neznačené. Nakonec se tedy dostávám i ke správné bráně, kde se dozvídám, že máme čtvrt hodiny zpoždění, které se protáhne na půl hodiny. A kešku jsem si samozřejmě neodlovil. Nikdy více Frankfurt.

---

Nice. Přílet v pohodě, v košili se šíleně potím. I přes zpoždění chytám předpokládaný autobus a tak jsem ve čtyři opravdu na grasském autobusovém nádraží, kde mě čeká Olivier. Při jízdě autem k Mirasolu mě naznačuje, že bychom měli mít do konce měsíce ramcovou představu o výsledcích. Inu, bude to hukot, alespoň ze začátku. Ubytovávám se, tentokráte do místnosti č. 3 a a jdu si číst e-maily, ve kterých se dozvídám, že milá Lufthansa mi změnila zpáteční let, takže místo Dusseldorfu pojedu přes velice oblíbené Frankfurt am Main. Sakra!