Televizní seriály

V televizi běží už asi tisící televizní seriál. Nekonečný proud emocí, průšvihů, lásek, zrad a kdo ví čeho ještě. Jen já z toho nějak nemůžu - mám pocit, že toho je dost kolem mě - a bohužel opravdového. A tak se to - neúspěšně - snažím ignorovat. Možná dělám chybu, možná i proto v tom skutečném životě tolik tápu.

Osvícení? Asi ne, spíš už magořím...

Cajove osviceni

Pomalu se zacinam nachazet hloubku a smysl ziti a byti. Prvnim krokem je Pu-Erh, caj, ktery pry piji mnisi v tibetskych klasterech. Ted premyslim nad druhym krokem. Ze bych ten caj prestal pit z gambrinusackeho pullitru?

Lecebne osviceni

Ze jsem na to neprisel driv! Vzdyt je to tak jednoduche!
3 strouzky cesneku, 2 malinke cibule, vykloktat stamprli slivovice!
A ja se skoro tyden trapim!

Novorocni osviceni bez pointy

Lezim takhle v posteli a premyslim, kampak se asi podivam pristi rok. Zugspitze? Hochkoenig? Wallisske Alpy? Mont Blanc? Rohace? Prijde jaro, teploty se pomalu zacnou zvysovat, snehova pokryvka stabilizovat, rozkvetou horce a proteze... A nad tim vsim budou stat hory, stejne jako loni, stejne jako pristi a popristi roky. Jen lide pod nimi se budou menit, v neustalem cvrlikotu vydechovat nad jejich majestatnou krasou, aby hned pote zase spechali do sveho obycejneho zivota tam kdesi daleko. Letni sezona uplyne, prijdou podzimne-zimni pliskanice, hory zase vydechnou od naporu zvedavych a dychtivych oci. A pristi rok zas a znovu, stejny blaznivy kolotoc... Za ta leta si kamenni velikani jiste zvykli, jen s prvni stopou v ztvrdlem firnu se trochu proberou ze sve drimoty a pomysli si ,,Coze, uz?"

Pocitacove osviceni

Je noc, neco po pulnoci. Vsude je ticho, jen ja datluju do pocitace tyto nesmysly. A pro to okolni ticho slysim, jak pocitac tise prede - tam skytne harddisk, tam nejake jine zarizeni, ktere nedokazu identifikovat. Ted trosku zavrcel vetrak - to jen, aby pripomenul blaznovi, ze je noc a ze by nemel rusit jeji rozlehle ticho.

Zázraky se dějí

Onehdá se mi podařilo ,,vhodně" nakombinovat pračku tak, že vše, co z ní poté, co dokončila obvyklý prací cyklus, bylo růžové. Včetně jednoho trička - jednoho z těch významnějších. Posmutněle jsem koukal na tu růzovou spoušť a s myšlenkou ,,pozdě bycha honit" šel věšet vyprané prádlo.

O čtrnáct dní později házím teď už růžové zpocené tričko do pračky - a že je tam samá bavlna, tak to ,,ohulím" na 60stC. Za hodinku je vypráno a tak jdu opět věšet - a světe div se - růžové tričko je opět bílé.

Já vím, možná popisuju úplně běžný jev, ale pro mne to bylo dokonalé překvapení. Příjemné překvapení.

Teplý čaj a studená zima

Jsem v práci - programuji. Celý den větrám ostošest, až je v kanceláři i trošku chladno. Dobrá tedy, uvařím si čaj.

V konvičce přede mnou se luhuje černý čaj a horká pára s čajovou vůní stoupá až k mému nosu. Tváří tvář teplu si uvědomím okolní zimu. Ach ano, Vánoce jsou za dveřmi. Snad budou u vás i u mě šťastné a veselé.

Uz vim...

Onehda jsem si stezoval, ze si nemuzu vzpomenout na jeden citat. Uz jsem si vzpomnel: Maxim E. Matkin, Polnocny dennik, kapitola 12

Je to podobné ako s mágiou: ako hovorí moja sestra Hysterka, najsilnejšie sú tie zaklínadlá, ktoré nepoužijete.

Tahle knizka, to je vazne zvlastni cteni.

Gemds 2006

Hm, hm. Tak z letošních Geminid neuvidím ani jednu. Škoda. Přitom tento meteorický roj byl jedním z těch, které jsem opravdu pravidelně sledoval. Ať už na zahradě, 5 hodin v -17 stupních Celsia s křupajícím sněhem pod nohama (které jsem poté dobré půl hodiny rozehříval nad kamnama) nebo v horách, nejčastěji nad Kraľovanama, nad vrstvou ledově vlhké sychravé mlhy v údolí Oravy a Váhu, zachumlaný ve spacáku a žďáráku.

Škoda. Jsem na pracovní cestě, počasí nepřeje (ale já bych do těch Korutan dojel, fakt!) a mrznutí venku jsem si alespoň chloupek užil o víkendu (třeba se ještě dozvíte pohled z druhé strany).

Tak snad někdy příště, třeba na Gemds 2007.

Hospoda s obsluhou nahoře bez

Zas jednou jsem se vydal do víru služebního cestování. Teda vlastně pracovního, služební cesty už neexistují. Do matičky stověžaté, hupky šupky po městě vyřídit věci a nakoupit jídlo a potom na vláček do Stránčic a ejhle, autobus jede až za půl hodiny, no co s tím uděláme - zajdeme do hospůdky hned naproti na jeden čaj. Jdu raději do ,,nekuřácké" části, kde se usadím, roztáhnu si články a čekám na obsluhu. Jenže obsluha se stále věnuje kuřákům a tak se já věnuji článkům a myšlenkám o tom, že čaj si asi nedám a že ta obsluha má ale divné tričko tělové barvy. Za dvacet minut si mě obsluha všimne, já místo jednoho čaje dávám jedno malé pivo a uvědomuju si, že asi fakt blbě vidím.

Celý zbytek cesty potom přemýšlím o tom ,,proč": proč mladá, relativně sympatická slečna v zakouřený hospodě s 75% hostů ožralých jak dobytek...

(Já vím, asi jsem příliš konzervativní a asi si to moc beru. Ale stejně mi docela poklesla nálada.)

Sněžnice, vzor Martinské hole

Vezmeme dvě vrchní záchodové desky, přilepíme k nim galoše / gumáky. Běžkařské hůlky nabodneme na plastové misky. Získáme tak originální výbavu, kterou nedostanete v žádném specializovaném obchodě.

Nestíhám....

Opravit písemky, přichystat písemky, opravit výkaz, připravit výkaz, napsat zprávu, dopsat zprávu... Uf, nevím, kde mi hlava stojí. A tento zápisek stíhám napsat jen díky tomu, že mám bezprizorních 7 minut, než odkvačím učit...

Sen

Zdál se mi sen. A na něm se daly vysledovat všechny věci, které se mi honily hlavou před tím, než jsem usnul. To jsem si totiž četl Montanu a v ní nějaký článek o ledo- a mixolezení. Potom ještě Lejzrův zápisek z Rumunska a sen je na světě. A ještě telefonát se Sovičkou. A jak vypadá takto uvařený sen?

Byli jsme se Sovičkou v Rumunsku. Autobus nás vyhodil v zatáčce (teda nějakém městě, ale byla to spíš jen zatáčka, kde řidič u jakési zdi nechal batohy a nás (ani si nejsem moc jistej, jestli brzdil - to víte, sny a Rumunsko)) a mě nebylo nějak dobře, tak jsme tam nějak zůstali do dalšího dne (sice si nejsem vůbec jistý, jak jsme přečkali noc, ale to je jedno). V mezičase jsem se díval na okolní krajinu, víceméně rovinka při řece, za ní jakési vápencové kopce (Hochschwab?), v dáli polňačka křižující železniční trať a tam obrovská cedule sdělující, že tady by se nemělo přecházet ani pěšky, ani na kole.

Nevím jak se to semlelo, ale nějak jsem se vydal na průzkum. Dostal jsem se do blátivého strmého rigólu, kde jsem potkal pár čechů - drytoolistů. Prohodil jsem s nimi pár slov, něco jakože je mi poříd nějak divně a objevil jsem v tom strmém rigólu vyvrácený suchý kmen, na kterém byla značka doprava (nic společného s ODS to nemá, ta značka byla čtvercová s žlutým špičatým trojúhelníkem uvnitř). Pokračovalo to po dřevěném schodišťátku z poraženého kmene do nějakého výlezu do staré králikárny, ze které se dosti odvážně vylezlo na nechráněnou terasu nad městem, ze kterého jsem vyšel. Potom jakási náhorní planina, z ní výhled a zvuk zvonů kostela, který byl tady někde nahoře (když před tím byl dole). Od králikárny jsem se dostal do jakési civilizované uličky (asfaltový chodníček, anglické baráčky) a na jednom baráčku bylo asi pět českých domovních cedulí. Sen končil tím, že jsem se vrátil dolů do zatáčky. Tádydádydádydá - a to je vše, přátelé!

Já hned věděl, že to Rumunsko je nějaké podezřelé. Ale že se mi o něm bude zdát? Nicméně oceňuji, že jsem se neprobudil mokrý potem z nějakého hororu. (A mimochodem, šíleně se oteplilo. Nedaří se mi vyvětrat na teplotu pod 15 stupňů Celsia.)

To jsem cely ja....

...kdyz ma neco termin 15. prosince, zacnu to resit 5. prosince. Pritom jsem na to mel pul roku cas. Jsem zvedav, jestli mi to projde. A pokud ano, jak dlouho mi to jeste bude prochazet.

Pracovní víkend

Včera jsem spravoval doma počítač, dnes datlím v práci programy - i když jsem si měl původně užívat zimních bivaků kdesi v kopcích. Stejně je obleva. A stejně je to škoda.

Dostal jsem smsku o tom, že nový film s Harry Potterem je super a že se chce umět kouzlit. Na to jsem si vzpomněl, že jsem kdesi četl, že ,,nejsilnější kouzla jsou ta, která nikdy nepoužijeme". Kde já to jen četl?

Ach jo. Proč...?

Fíky jsem sežral k snídani...

...a zapil je půllitrem mléka. Kupodivu to nemělo očekávaný projímavý účinek a tak jsem stihl rozjezd, autobus, vlak, autobus, seminář, oběd (během kterého se vyjasnilo), zjistit, jak se jmenuje nejvyšší hora Sajan, nasáčkovat se k přístoji, podívat se na jedno ,,první světlo" jistého přístroje (OES) a potom se začít učit... (Naštěstí příroda byla ke mě milostivá, kolem půl jedné se končilo - stejně bych déle nevydržel.)

Na to, že jsem myslel, že ráno nevstanu to zas nebyl až tak marný den.

(A ty Sajany vypadají fakt dobře.)

Under pressure

Jsem pod tlakem. Finančním. A je to dobře, po několika hodně měsících, kdy jsem nemusel o penězech přemýšlet zase jednou musím počítat. A tak zítra na pracovní cestu nabalím štryclu chleba a balík vloček, možná přidám i tajnou zásobu fíků.

A mimochodem, Under pressure je moje nejoblíbenější písnička od Queenu. (to je to ta, co hrala v rádiu při cestě na Hochschwab, ze kterého je následující (téměř klasická) fotka.)

Jedno z mých bývalých pozadí

... pracovní plochy přece. Anebo co jiného sem dát, když se člověk chce naučit dělat s obrázkama.

Kartografická vášeň?

Tak jsem právě dokončíl dvoudenní stahování mapy N-47. Na to, že jsem byl na jednom z nejrychlejším internetu a mapa měla necelé 4MB, to je docela výkon. Nejsem trošku divný? (Ale co, každý jsme nějaký. ...jdu stahovat mapu M-47.)

P.S. Pokud se dostanete do dalekých krajů a budete mi chtít přivézt nějaký dárek*), zkuste to nějakou dobrou topografickou mapou nějakých hor..

*) Moc to ale nefunguje, takto jsem ,,přišel" už o mapu Ordnance Survey Ben Nevis a jakousi mapu Pico de Aneto, jako i 2 mapy BEV Aflenz Kurort a Heiflau. :)
---

Jo, a abych nezapomněl, kdo uhádne, jakou mapu jsem vlastně stahoval, má u mě neco dobrého.

Pracovní hudba?

Jaká hudba se hodí k práci a jaká ne? Můj současný stav - ano: Čechomor: Proměny, Rédl Vlasta: Každý den jinak, Pecky; ne - Cicvárek Ivo: Vidět víc.

Jaká jsou kritéria pro pracovní hudbu?

Samé fotky

Jen tak v rychlůstce: v bezejmenné galerii na fakultě informatiky je výstava fotek z hradu Veveří, na děkanátě na přírodovědě zase výstava Krajinou druhého břehu. Pokud budete mít cestu kolem, podívejte se. Zvlášť šneci na hradě Veveří se mi líbili.

Tento post je věnován Lie - nebýt jejího uhánění o další zápisek bych asi nic nenapsal. A krom toho se týká fotek.

Na detašovaném pracovišti....

...relativně daleko od domova, relativně daleko od civilizace. Jen pár lidí tady ještě ponocuje (já vím, půl desáté večer není žádné ponocování) a já dopíjím jasmínový čaj, na notebooku mám roztahaných pár pracovních prográmků a na stole zmačkaný obal od Figraro Nugát, starou jízdenku, hrnek s jasmínovým čajem, Hrabalovy Proluky a zkušebně vytištěnou mapu velké trojky Eiger - Jungfrau - Mönch a z počítače mě zní Rédlova Bečva a já jsem najednou spokojený...

Spokojený, snad proto, že jsem sám.

O osmicku chudsi

Je to tak, dnes ráno mi vytrhli osmičku vlevo nahoře. Zatím ještě účinkuje anesteze, zatím je to dobrý. Bude hůř (ale snad ne zas o tolik).

Topná sezóna

...začala, radiátory jsou teplejší než moje ruka. A začala přesto, že se venku oteplilo a já si stihl na tu změnu docela zvyknout. Přesto kolegové pořád nějak nadávají na to, že je v kanclu zima a vysedávají ve fleecových bundách zatímco já jsem víceméně pořád v tričku. Vždy, co vejdu do kanclu, se mi připomene ono okřídlené ,,smrádek, ale teploučko".

Jako preventivní opatření jsem zatáhl kohout u topení (jednoho ze dvou), které mám za stolem. Další den jsem si všiml, že ho někdo vrátil na stupeň 5 z pěti stupňů. Opět jsem otočil ventilem na hvězdičku. Další den opět na pětce.

V pátek jsem využil toho, že z kanclu odcházím jako poslední. Zatáhl jsem oba ventily.

V pondělí zkusím provokativně vyvětrat.

Snad mě nedefenestrují.

Starý svět se zhroutil, part two...

Když jsem včera psal stejně nadepsaný výkřik do tmy, netušil jsem, jak moc blízko pravdy budu. Dokonce i ty Tubular Bells s tím souvisejí.


ahoj, vdaka za pohladnicu, ale prosim, uz mi nic nepis. dik.

Jíst špagety

Dal jsem si v menze špagety. Dobré byly, to jo, ovšem když jsem si je objednával, tak jsem si nějak neuvědomil, jakým způsobem je budu jíst. A zrovna jsem si sedl skoro naproti slečně, která jedla opravdu civilizovaně, tak, jak etiketa praví, že se mají špagety jíst. Co mi zbývalo - pustil jsem se do boje. Na mne, člověka, který u maturity z angličtiny komisi vysvětloval, jakže se správně společensky jí palačinky a právě špagety, ten boj vypadal katastrofálně. Nicméně podařilo se - několik soust se mi podařilo sníst se vší (nemyslím to zvířátko) důstojností. Akorát mi po snězení špaget na talíři zůstaly minimálně dvě lžíce omáčky - přece se nesnížím k tomu, abych si je před jídlem promíchal a udělal z toho beztvarou hmotu!

Sečteno podtrženo: jíst špagety společensky je pěkná hloupost.

Starý svět se zhroutil....

...mě tak napadlo, zatímco jsem si na notebooku pustil Mika Oldfielda, Tubular Bells 2, Track 07.

Skutečně, mnoho se změnilo od doby, co jsem psal pravidelně původní Ježův zápisník. (A třeba se někdy dozvíte alespoň něco z toho, co všechno se změnilo.)

Tak zase jednou, skoro po čtvrt roce...

Co se stalo? Nic moc zvláštního a přitom spousta věcí.

Žiju. Pořád.

Začal jsem číst, víceméně podle plánu edice Světová literatura Lidových novin. Občas sem tam nějaké to dílko vynechám, občas objevím nějaký ten literární skvost. Například Hlava XXII - po dlouhé době jsem měl strach pokračovat dál ve čtení.

Dnes ráno jsem vyhledal na bergsteigen.at nějaké trasy v Ennstálských Alpách (do kterých jsem minulý víkend chtěl jet - nakonec zvítězila varianta Krkonoše) a došlo mi, že dát si Peternpfad - horskou 2 free solo ohne Helm byla asi byla blbost (odkaz na Hesshütte). A jak jsem si tam tak listoval těmi výstupy, napadlo mě, že bych mohl sebrat nějaké své poznatky a zkusit napsat nějakého průvodce po českým zemím přilehlých Alpách. Přece jen, jsou to nejbližší velehory. Ach, zas ty moje grafomanské sny!

A další grafomanská perverze se točí kolem otázky, co je to filosofie... Mám si dát práci s tím, napsat něco k tomuto tématu?

Tak zase znovu...

Kdosi kdysi prohlasil, ze potreba sverovat se se svymi zazitky na netu prameni z neutusene dusevni situace. Jakoze internetove denicky si vedou jen depresaci. No, nevim, svuj prvni zapisnicek jsem zakladal v rozpolozeni docela dobrem, rozhodne nadprumernem :-) Zato ted na me pada nejaky splin a tak jsem se rozhodl, ze to jen tak zkusim, zase neco napsat, protoze to, co se mi zrovna nejvic chce (s nekym jen tak vypit nejake mnozstvi alkoholu a nepremyslet nad nicim), to v soucasne dobe neni k dispozici (resp. neni nikdo, s kym bych chtel jen tak na lehko ten alkohol vypit). A tak jsem tady, s rozhodnutim vypsat nekolik plus i minus dnesniho dne - takove male up & down.

Up

• konecne jsem podal cestak ze zahranicni sluzebni cesty - trvalo mi to asi mesic a pul. Pri te prilezitosti jsem se dozvedel, ze standardni lhuta je tyden. Mamka prohlasila, ze jsem pry cekal na lepsi kurz eura.
• jel jsem po dlouhe dobe na silnicce, byt stare, rozhrkane, s preskakujici prehazovackou. I tak to stalo za to.

Down

• smrt v Tatrach a jeji okolnosti (byt jsem obet neznal)
• krize kVitek x Sovicka x ja
• a tak nejak vsechno, treba i ten CzechTek

Co s tim? Nic. Vino jsem dal vcera sestre, takze zadny alkohol doma nemam, takze budu sporadane hledet do skript, ktera si prave tisknu. :-) A pravdepodobne pripravit vylet do Stubaiek a pri jeho realizaci netrvat na desetidennim jasnu.