Jak se chodí na Ortler (1)

Ortler - můj první (a na delší dobu asi poslední) větší kopec. Ani před odjezdem na tuto dovolenou jsem netušil, že se nám s taťkou něco takového podaří - a tak se prostě musím pochlubit...

---

První krok? Jednoznačně Jof Fuart. Když jsem asi před třemi týdny na něj lezl, došla mi energie už v asi 2100m, dobrých 500Hm před vrcholem. Ale nevzdal jsem to - i když jsem o tom hodně přemýšlel a ten poslední půlkilometr jsem lezl/šel přes dvě hodinky. Krom toho, že jsem se takto "přemohl", jsem si i po dlouhé době vyzkoušel lezení po skále: když jsem k ní přišel, tak jsem nejdřív asi pět minut hledal způsob, jak se jí chytnout - ale potom, když jsem se přitáhl a pokračoval, už šlo všechno automaticky.

Druhý krok? Vallüla. Tady jsem taky nemohl :) (vlastně všechny kopce až po Lenzerhorn byly o větším či menším bojování sám se sebou), ale to hlavní, proč byl tento výstup důležitý, je asi stometrový suťový žlábek vedoucí do sedla v hřebínku mezi od Bielerhöhe - byl jsem hodně rád, že jsem v něm byl sám, protože tam nebyl problém shodit nějaký šutr. Další část výstupu potom byla po skále, kde jsem si vyzkoušel i mírnou variantu... :)

A potom? Lenzerhorn. Měl jsem z toho kopce pořádný respekt. Večer, když jsme přijeli do Lenze, tak jsem si ho očima měřil a uvažoval o těch 1600Hm, které mě dělily od jeho vrcholu. Větší jistotě ani nepřidalo zjištění, že se autobusem nepřiblížím k sedlu v Lenzerheide, protože první jede až po osmé a to mi přišlo pozdě. O půl sedmé jsem vyrazil - a za necelé 4 hodinky jsem už byl na vrcholu. Byl to první letošní kopec, kde jsem netrpěl - a pro mě signál k tomu, že bych mohl přemýšlet i nad vážnějšími výstupy. Příjemné potvrzení toho, že už jsem rozchozený, mi potom poskytl Flüela Schwarzhorn.

A tak jsme s taťkou v sedle Ofenpass a diskutujeme, kde přespíme. Taťkovi se Ofenpass moc nelíbí, navrhuje přejet na Stelvio, které se zase nezdá mě - a tak nakonec volíme Sulden, se kterým už máme nějaké menší zkušenosti. V úterý ráno ještě s taťkou debatujeme na téma co dělat, já jsem přesvědčen o tom, že si dám odpočinkový den, taťka si chce vyjet Stelvio, z čehož ho zrazuju s tím, že zítra bude lepší počasí - nicméně taťka má svoji hlavu a přesto jede (a asi po hodině se vrací s tím, že mu to po závodě moc nejede). A tak přemýšlíme, co s načatým dnem a rozhodujeme se, že půjdeme na nějakou chatu nad Suldenem. Taťka má na mysli Düsseldorfer hütte, kde jsme byli před čtyřmi roky, já nadhazuju chatu na druhé straně údolí - Payerhütte. Taťka je trochu překvapený, ale souhlasí. Přesouváme se na druhé parkoviště, balíme batohy a první odpolední lanovkou vyjíždíme o asi 400Hm výš, k bufetu K2, odkud pokračujeme traversem pod Tabarettahütte. Potom serpentinky k chatě, další traverz vápencovým suťoviskem pod sedlo v severním hřebeni Ortleru, serpentinky na sedlo, kde vidím, to co vidět nechci - na druhé straně hřebenu se "pěkně" mračí. Schovávám se na závětrnou stranu a čekám na taťku a doufám, že to ještě chvíli vydrží. V údolí Vinschgau plave hodně podezřelý mrak a na chatu zbývá ještě něco přes kilometr a 150Hm. Za chvíli pokračujeme po hřebeni k chatě, chvíli je nataženo i kovové lano (přestože terén byl čistě chodecký) a přemýšlím o tom, jestli ten dunivý zvuk, který jsem před chvílí slyšel, patřil bouřce nebo padajícím serákům. Než dojdeme na chatu, zvládne nás osvěžit lehká přeháňka spojená s krupobitím - a proto, že jsme se na ten poslední kilometr nepřevlékali, máme oblečení z jedné strany pěkně mokré. Ubytováváme se a první činnost je jasná - sušení věcí, kdy jediným zdrojem tepla je to, co si vlastním metabolismem vyrobíme. Večer potom ještě diskutujeme s ostatními Čechy na chatě o tom, kdy vyrážet a kdy si oblékat úvazky. Jdeme spát - usneme docela rychle, ale potom se většinu noci jen tak převalujeme na vrzající palandě.

(pokračování příště)

Ortler (3905m n. m.)

s taťkou, 25. srpna 2010 09:55

--

19. 8. - Vallüla (2813m, Silvretta)
20. 8. - Hohes Rad (2934m, Silvretta)
22. 8. - Lenzerhorn (2906m, Rhätische Alpen/Plessur Alpen)
22. 8. - Flüela Schwarzhorn (3147m, Rhätische Alpen/Albula)

(Podrobnosti a fotky později.)

Po dovolené

Uáááááááááááá..... :)

4. 8. - Jof Fuart (2666m)
6. 8. - Bila Pec (2146m)
7. 8. - Scharnik (2657m)
8. 8. - Hochtristen (2536m)

(Nejsou to sice kopce první, ba ani druhé ligy, ale po hodně dlouhém období, kdy jsem si na skálu nesáhl a ani pořádně nezafuněl do kopce, jsem nechtěl moc riskovat. Navíc, ona předpověď taky nebyla nic moc, tak jsem ty kopečky zvolil podle předpovědi počasí.)

Zážitek 1 - aneb pro všechny dětné nebo děti plánující: Jdu takhle od chaty Hugo Gerbers Hütte k Weneberger Alm a proti mně rodinka - otec almaru na zádech, matka almaru na zádech, kolem dvě poskakují dvě ratolesti. A jestli jsem prý neviděl ještě jedno dítko. Zarazím se, no, nějaký kluk s aktovkou kolem mě prošel, ale to bylo tak dva kilometry zpátky. ,,Jo, to by sedělo" povídá otec. Takhle bych chtěl jednou dopadnout.

Zážitek 2 - hory moje: Až poslední den, v sedle pod vrcholem Hochtristen, mi počasí dopřálo vidět hlavní alpský hřeben. Hochalmspitze - proletělo mi hlavou, jen co jsem zahlídl první špičku ozdobenou ledovcem. Žádné zaváhání, automatická reakce - a to přes to, že jsem pod Hochalmspitzí byl jen jednou, před šesti lety. Identifikace zbylých hor už byla jasná - jen jsem trochu váhal u Grossglockneru (byl v mracích a ten hřeben od Hocharnu se mi zdál nějaký dlouhý), nicméně Grosses Burgstall nad Pasterkees je tak charakteristický, že záměna není možná. :)

I cesta může být cíl:

1353km - o dobré dvě stovky víc, než jsem předpokládal
Brno - Sella Nevea: 540km; v pět z Brna, kolem deváté na odpočívadle St. Marein/Mur, před půlnocí na místě
Emberger Alm - Brno: 571km; 12:15 odjezd, 12:45 v údolí Drau, 14:30 Wolfsberg, 16:30 Seebenstein (A2xS6), potom jsem si omylem zajel do Vídně :), kolem sedmé nakupuju v Tescu, o půl osmé doma

Cesta tam mi přišla strašně dlouhá - a cesta zpátky strašně krátká. Cestou tam jsem se modlil, abych nemusel "auf Punkten beachten" - docela lilo a před Klagenfurtem se válely chuchvalce mlhy. Cestou zpátky jsem na A10 chytl Němce valící se na jih a na A2 Čechy a Poláky valící se z jihu (vedou 3 ostravská auta, která chtěla jet mermomocí za sebou; zejména v tunelech to byl docela zážitek) - a tak jsem raději sjel na B78 a vzal to po poloprázdné S36 a S6. Myslím, že je lepší sjíždět už na Wolfberg/Nord; sjezd Bad St. Leonhard už je docela vysoko, jak se A2 šplhá na Packsattel, takže sjedete hooodně nahoru a dolů.

P.S. O benzínu až někdy příště.

IKEA: Návod na výpočet ceny

1. Vezmi cenu v rakouském obchodě.
2. Převeď ji na českou měnu.
3. Zaokrouhli na nejbližší vyšší stovku / tisícovku / desetitisícovku dle řádu ceny.
4. Odečti korunu / desetikorunu.

Konkrétní příklad:

psací stůl ALVE (cz, at, sk): 249EUR -> 6174 CZK -> 7000 CZK -> 6990CZK (+13%)


dětské křeslo AGEN (cz, at, sk): 13,99EUR -> 347 CZK -> 400 CZK -> 399CZK (+15%)


závěsy AINA (cz, at, sk): 54,90EUR -> 1361 CZK -> 1400 CZK -> 1390CZK (+2% - OK, tohle jsem schopen tolerovat, dokonce i na Slovensku jsou levnější než v Rakousku!)

OK, cesta do Vídně velkým autem (10l/100km) vyjde na tisícovku. Pokud jsou ceny u nás nadsazeny o - řekněme - 7%, tak se vyplatí do Vídně zajet při nákupu nad 14300CZK (a při tom natankovat levnější a kvalitnější benzín). I když - kdo by v IKEA utratil tolik peněz?