Spolubydlící

Jak už jsem zmínil, mám spolubydlící. Jsou to manželé, brazilci a bydlí v pokoji číslo osm. A jsou docela fajn, alespoň je s kým popovídat, třeba o tom, jak se portugalština liší od španělštiny (jako portugalsky mluvící na to samozřejmě mají úplně jiný názor než španělé, se kterými jsem bydlel na podzim). Marcelo je tady také na stáži (nebo snad na post-docu?) a jeho žena je momentálně ženou v domácnosti. Jinak je vystudovaná historička. Co celý den dělá, to nevím.

Naše soužití je vcelku klidné, akorát menší problém je v tom, že jako manželé mají občas takové tendence si z "veřejného" Mirasolu udělat svoje hnízdečko. Já to i chápu, ale.. je to takové divné. Co mě ale opravdu dostalo - oni si popsali skříňky v kuchyni, ve kterých mají svoje věci! A vzhledem k tomu, že to je skoro 50% kuchyňských úložných prostor opravdu netuším, co budou dělat, až se sem v květnu nahrne dvacet studentů z celých koutů Francie. Totéž se týká ledničky - já mám svoji přihrádku na zeleninu a jednu poličku, kam se s přehledem vlezu - a oni celý zbytek! (Jak říkám, mě to neomezuje, ale opravdu nevím, jak to budou dělat, až nás tady bude víc...)

Jedna věc mě ale opravdu dostala. Dneska jsem se zeptal, jestli je nějaký zvláštní důvod, proč skladují odpadky v kuchyni. Oni totiž ve chvíli, kdy je koš plný, tak vytáhnou pytel a položí ho vedle koše. Odpověď: zítra je přece středa a to přijde paní na úklid a ona to přece udělá! Možná jsem citlivka, ale tohle mě tedy opravdu dostalo. Týden skladovat v kuchyni odpadky, to je na mě příliš!

---

Odpoledne jsem vylezl na parkoviště při hlavní silnici na Castellane a jen tak jsem se chvíli kochal pohledem na pobřeží a modré moře. Nádhera! Až mě napadlo, že bych mohl na samé místo vylézt někdy brzo ráno a zkusit najít zodiakální světlo - jenže to bych musel vstávat už kolem čtvrté ráno...