Nu, tentokráte se rosničkáři nespletli a ráno mě skutečně probudilo sluníčko. A tak jsem přemýšlel, co a jak. Že bych konečně podnikl výšlap na dominantu kraje, horu, která mě uchvátila hned od první chvíle, co jsem tady byl? No, pěkně se to řekne, ale když já nemám moc rád stopování z Pré du Lac směr Gourdon. Tam je vždycky plno turistů nejevících zájem o nějaké vandráky. To už je lepší na tom samém místě stopovat směr Pont du Loup. Ale tak to zkusíme. Autobus 9:45 stíhám jen tak tak, protože jsem si uklidil klíče, které jsem potom nemohl najít. (Ale opravdu! Mám vedle okna v rožku zatlouklý hřebík, tak jsem si říkal, že tam budu dávat klíče, abych je nikdy nehledal. Ráno se probudím a samozřejmě obrátím celý pokoj naruby než mě napadne se tam podívat.)
Za chvíli jsem na Pré du Lac a tak začíná legrace se stopováním. Aut tady jezdí dost, o to depresivní je, že nikdo nejeví touhu mě svézt. Ale netrvá to ani deset minut (ale těch aut co projelo!) a zastavuje mi paní, co na Gourdonu pracuje. A tak mám první cvičení z francouzštiny. Kupodivu to docela jde, použiju asi 80% slovíček, co jsem se naučil. Před Gourdonem mě vyhazuje a já jdu chytit stopa na druhou část cesty. Chvíli nic, navíc docela fouká, tak přemýšlím, že než stepovat u cesty, že bych nakonec šel na druhou stranu na le Haut Montet, ale nakonec uhypnotizuju jednoho pána se psem. Taky komunikujeme, taky francouzsky. Pes mi leze na klín a pán mi vysvětluje, že sedím na jeho místě. Nakonec mě přehodí do auta jeho ženy, která mě hodí do východiska mé cesty, na samotu Bramafan v údolí řeky Loup.
A tak zapnu GPSku a šlapu. Jedné odbočky si tedy všimnu jen díky tomu, že jsem šel za keříček - značení je tady opravdu "nepřehlédnutelné". Ale už jdu v serpentýnkách nahoru, na to, že jsem toho včera docela dost ušel, mi to docela šlape. Za slabou půlhodinku se dostanu z prvního krpálu do méně strmých míst a tak se otevírají pohledy na Cime du Cherion, hory okolo hvězdárny na Plateau du Caussols. Obdivuju těch několik květinek, kterým se tady chce růst a zase jakoby omylem nacházím správnou cestu.
Za chvíli jsem na Pré du Lac a tak začíná legrace se stopováním. Aut tady jezdí dost, o to depresivní je, že nikdo nejeví touhu mě svézt. Ale netrvá to ani deset minut (ale těch aut co projelo!) a zastavuje mi paní, co na Gourdonu pracuje. A tak mám první cvičení z francouzštiny. Kupodivu to docela jde, použiju asi 80% slovíček, co jsem se naučil. Před Gourdonem mě vyhazuje a já jdu chytit stopa na druhou část cesty. Chvíli nic, navíc docela fouká, tak přemýšlím, že než stepovat u cesty, že bych nakonec šel na druhou stranu na le Haut Montet, ale nakonec uhypnotizuju jednoho pána se psem. Taky komunikujeme, taky francouzsky. Pes mi leze na klín a pán mi vysvětluje, že sedím na jeho místě. Nakonec mě přehodí do auta jeho ženy, která mě hodí do východiska mé cesty, na samotu Bramafan v údolí řeky Loup.
A tak zapnu GPSku a šlapu. Jedné odbočky si tedy všimnu jen díky tomu, že jsem šel za keříček - značení je tady opravdu "nepřehlédnutelné". Ale už jdu v serpentýnkách nahoru, na to, že jsem toho včera docela dost ušel, mi to docela šlape. Za slabou půlhodinku se dostanu z prvního krpálu do méně strmých míst a tak se otevírají pohledy na Cime du Cherion, hory okolo hvězdárny na Plateau du Caussols. Obdivuju těch několik květinek, kterým se tady chce růst a zase jakoby omylem nacházím správnou cestu.
Pohled přes údolí řeky Loup k masivu EsterelDocházím k jakési samotě, odkud je to na první vrcholek už jen nějakých 300 výškových metrů. Předbíhá mě jakýsi pán, který to bere jen tak nalehko běžecky, mě už se šlape docela ztuha, dělám pauzy co chvíli. Nakonec zkouším taktiku počítání kroků, kupodivu to zabírá a za chvilku jsem na vrcholku Puy de Tourrettes. Fouká tady ale šíleně moc, tak se ani moc nezastavuju a složím se až za takový malý keřík na jižní straně hory. Odbivuju výhledy, je to ještě lepší, než jsem čekal... O to víc jsem zvědavý, jaké to asi bude na Pic de Courmettes.
Záliv u Cannes
Téměř letecký pohled na mys mezi Antibes a Juan les PinsVýšlapu z docela hlubokého sedla se docela bojím, ale naštěstí to není tak zlé, pár pauziček jsem dal, ale vcelku se mi zadařilo. Na vrchol PdC jsem ušel 10km a překonal převýšení přes 1400m! Výhledy odtud jsou ještě lepší než z PdT, vše je nádherně vidět, no sem by byla určitě škoda chodit, když se nad kopcem vznáší nízký mrak. Škoda, že se to nádherné panorama asi nedá nafotit. Nebo možná dobře, alespoň bude nějaká motivace pro ostatní se jít podívat...
Alpes Maritimes z vršku Puy de Tourettes
Pohled přes (docela hluboké) údolíZe sestupu mám docela respekt. Nechce se mi chodit zpátky přes sedlo a potom znovu zkoušet loterii autostopu, a tak jsem se rozhodl sejít do Pont du Loup, kde ale v mapě není značená cesta. Naštěstí ale asi po 100 metrech narážím na docela výrazného mužíka, kolem kterého vede docela výrazná stezka správným směrem. Až na jednu část, kde byl srmý štěrk, který já nerad, to byla docela fajn cesta, která ve mě probouzí touhy si to ještě někdy vyšlapat. Projdu lesem, potom pastvinami, na kterých se pasou ovečky které opravdu hlídají ovčáčtí psi až nakonec dojdu na samotu Domaine de Courmettes, kde je i malé parkoviště. A zrovna docházejí jedni manželé, tak se jich nadrzo zeptám, jestli nejedou tam, kam potřebuju. A že jo, dokonce mě i na Pré du Lac vezmou. Naštěstí! Když jsem potom viděl tu asfaltku, jak se vine v nekonečných serpentýnách, tak jsem byl moc rád, že to nemusím šlapat. A při jízdě opět cvičení z francouzštiny.
Na Pré du Lac chvíli čekám, jestli se náhodou nezjeví autobus z Vence, ale v neděli to asi nemívá v úmyslu a tak si jdu koupit bagetu, které půlku potom zbaštím na zastávce. Trošku mě bolí oči ze sluníčka, a tak se před ním schovávám v autobusové zastávce, naštěstí vykouknu včas, a tak se vezu a kolem čtvrt na pět už jsem doma, kde sedí u počítače žena mého kolegy. Ta ženská snad vůbec nechodí ven...
Žádné komentáře:
Okomentovat