Bouřka se latinsky řekne temporale

a oblačno je nuvoloso.

Taky jsem zapomněl zmínit, že k mé malé cyklistické rybičce nepřijeli policisté a tak nejsem chudší o minimálně 25000 Kč. I návštěvu Ondřejova jsem přežil. A maminka se mě zeptala, jestli nemám v plánu svatbu.

Uznávám, světe, zvítězil jsi

...ale docela dlouho Ti to trvalo. Už včera v podvečer se dalo tušit, že dnešek bude esenciální. Přes den jsem pomalu začal propadat mírnému optimismu, že by se stále zahušťovaný seznam úkolů přeci jen podařilo splnit. Když jsem se už - už vrhal do předposledního kola boje, s nadějí na alespoň slušnou remízu, náhlý přechod z panelů na rozhrkanou dlažbu spolu s jedním křížením kolejí spolu se zemskou gravitací udělaly svoje. Tedy spíš já jsem udělal takovou lehkou rybičku s relativně měkkým přistáním.

Ještě že nechodím do kostela, asi by se mi špatně klečelo.

Tak tedy světe, tentokrát máš na vrch, beru si oddechový čas a potom se uvidí, co bude dál.

Prispevek osmdesaty prvni, stejne jako jsem rocnik

..doba neni naklonena k psani zapisku. Napsal jsem teprve prvni vetu, a uz dvakrat jsem se rozmyslel, jestli to okno velice jednoduse nezavru a nezacnu delat neco jineho. Treba pracovat.

Nicmene v kosticce: byli jsme na Ratikonu, byli jsme ve Stubaikach. Ratikon se povedl, potesil, vcetne (zejmena svycarske, nicmene i do Voralrlberska prosakujici) preciznosti, cistote a kulture. To Stubaiky pusobily uz trosku hur, krom toho trosku zklamaly i po horske strance - sama rozsypana skala. Nicmene tri vystupy nad 2.5 km se povedly, vyhledy byly prekrasne, ovecky, konici i kravicky nas nezaslapaly, pocasi zvolenym turam pralo, takze vcelku spokojenost.

Krom toho jsem dneska rano premyslel nad tim, jak dlouho jeste budu jezdit na tatkove rozhrkane silnicce. Prece jen, ma uz sva nejlepsi leta za sebou a porade utahovat zavity u riditek take neni dvakrat ono. Jenze: na jine kolo proste nejsou penize. A jak se tak koukam na politickou situaci u nas, asi by bylo opravdu lepsi investovat do schopnosti uplatnit se v zahranici...

Zacaly prazdniny...

... a v Brne se da konecne relativne rozumne jezdit na kole. Nebo ze by to bylo tim bodovym systemem?

Zprava z cesty (pro ty, kterym jsem neposlal mail)

Ahoj všichni,

byli jsme s Sovičkou na Ukrajině a protože se na Ukrajině horko těžko shánějí pohledy, tak řešíme tentokráte poštu elektronicky. A protože do mailu se vejde o pár písmenek víc než na pohled, přidám i pár vět, jak jsme se tam měli.

Navštívili jsme poloninu Svidovec ve východní části Podkarpatské Rusi, hned naproti nejvyšší ukrajinské hoře Hoverla. Polonina nás nalákala tím, že v průvodci od pánů Brandose a Klesla se píše o tom, že je to krajinově velkolepá tůra, kde poznáme život poloninských pastevců. Což je pravda, ovšem pocit dobývání neznámých končin si neužijete, protože tam chodí skoro každý. Ale zpátky na začátek...

Vyrazili jsme v úterý ukrajinským autobusem Brno - Ivano-Frankivsk po trase Olomouc, Frýdek - Místek, Katowice, Krakow, Tarnow, Rzseszow, Jaroslaw a ve středu brzo ráno jsme si posouvali hodinky o hodinku dopředu, páč jsme byli v Rávě Ruské, ukrajinském hraničním přechodu. Krom nápisů v abetce (ukrajinské azbuce) a rozhrkanějších silnic nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o jiný svět (taky že není). Toto poznání ovšem muselo projít zatěžkávací zkouškou v podobě záchodků na autobusovém nádraží v Rohatíně. Před polednem jsme byli v IvanoFranivsku (docela pěkné město), vrhli se na nás taxikáři (odhadli nás dobře, hnedka začali na nás křičet ,,jéchať v hóry, Ráchov, Jasiňa"), ale my se nedali a úspěšně objevili maršutku do Rachova za pěkných necelých 20 hřiven. Cesta maršutkou byla přijemná i přes to, že se jednalo o opravdu muzejní kousek. Navečer jsme už byli v Rachově a po jídle v hospodě jsme se vydali nahoru. Večer přišla bouřka a tak jsme postavili stan ještě docela nízko. Další den jsme vystoupali na hřeben a po něm pokračovali až za horu Starál, kde jsme si koupili mléko a postavili stan, protože v dáli se zase kupili bouřkové mraky. Ty se za dvě, tři hodinky rozestoupily, ale nám se už nechtěl balit stan, tak jsme přespali tam. V noci byly pěkně vidět hvězdy a já asi nachladl, protože ráno jsem se necítil až tak v kondici. Přesto jsme se vykodrcali a vystoupili i na nejvyšší vrchol Bliznici 1881m n. m., i když mě Sovička musela docela tlačit (bohužel jen psychicky). Na Bliznici už byly zástupy turistů, mnozí vyjeli až na hřeben na korbě náklaďáků. Protože v dáli zase hrozila bouřka a já dělal pauzy co dvěstě metrů, rozhodli jsme se otestovat jednu soukromou chatu kolem turbázy Druhobrat, kde jsme dostali boršč, večer večeři, nezbytný stakan horilky, ráno snídani a na noc docela komfortní pokoj. Ráno už jsme pokračovali přes Menčul do Jasiňi, kde jsme objevili nádraží, předraženou hospodu a asi milion turistů. Prošli jsme se po městě, navštívili krásnou pravoslavnou cerkev a potom se usalašili na nádraží, kde jsme čekali na vlak 2:24 do Ivano-Frankivska, kde jsme po několika hodinách nasedli na autobus směr Brno. Ráno jsme hodili sprchu, dvě pračky a hurá do plnění povinností!

Suma sumárum: moc jsme toho kvůli bouřkám neušli, ale i tak to bylo dobré. Pro zájemce bych ale raději doporučil jinou, méně frekventovanou část ukrajinských Karpat.

I za Sovičku, která na své stránky určitě sepíše detailnější povídání

Ježo