Podzim s vůní zvratků

Uznávám, moc romantický nadpis to není. Ale ono se to má následovně: naše fakulta sídlí v blízkosti botanické zahrady, která nás po většinu roku oblažuje svou zelení, květy a vším, co se od takové botanické zahrady očekává. Na podzim ale jistý strom, který sídlí zrovna vedle naší budovy, shodí svoje plody na zem, resp. na trávník.. To by nebylo až tak neobvyklé, problém je ten, že ty plody voní... no, přesně jako zvratky. Bohužel si nepamatuji název toho stromu, ale podle vůně ho určitě najdete....

(O výletu na Ještěd a do Českého Švýcarska se snad brzy rozepíšu...)

Zlaté časy

Leitmotiv mé dnešní ranní cesty z Koryčan.

Je ráno. Vstávat v sedm ráno se moc nechce, ale realita jízdních řádů a povinností je neúprosná. Zvlněná okluzní fronta opustila během noci jižní Moravu a tak ač je ráno chladno, stačí na zahřátí jen svetr s mamutem. Při čekání na autobus podél cesty zevlují vrány oznamující, že zima už je za dveřmi. No jo, včera už zase chodily sýkorky kontrolovat domácí krmítko z kokosového ořechu. Den se prohřívá jen pomalu a tak raději v Bohuslavicích zalezu do čekárny. Ručně psaná jízdenka a deset minut zpoždění. Usedám do osobáčku, nejdřív čtu něco málo nové literatury, poté si užívám barev podzimu, ještě nesklizených kukuřičných lánů a ještě neopadaných listnáčů a myslím na to, že teď máme zlaté časy.

Někde kolem Bučovic přistupuje docela mladá babička s vnukem. Bunda Tilak Alpamayo, cíl cesty Šumperk. Nakonec neodolám a před Brnem vnoučkovi říkám, kde je jaká řeka a babička je ráda, že jí vnuk nedemoluje gore-texovou bundu.

Tento podzim je extrémně krásný.

Venku zuří krásný podzim...

a já se sám sebe ptám, proč se všechny dovolené a prázdniny kumulují do července a srpna, proč nepočkají právě na tyto krásné dny, kdy musím plnit své na jiných lidech závislé povinnosti a nemůžu se jen tak sbalit a vypadnout ven. Naštěstí mám teď přírodu nadosah, sedím u okna, do kterého mě nahlíží jeden impresionisticky vybarvený dub a za ním ještě jeden a ještě jeden a taky spousta buků a za tím možná ještě nějaké smrky, které ovšem nesledují módní trendy a tak zůstávají věrny své tmavě zelené.

Jen tak se rozčtvrtit...

Nějak se toho na dnešek sešlo povícero. Měl bych: učit, testovat, pozorovat, jít k doktorce. Už teď je jasné, že všechno rozhodně nestihnu, současné skóre znamená odložit paní doktorku ,,na jindy" (zn. už 14 dní) a testování nějak vměstnat mezi zbylé dva poměrně jasně časově definované okamžiky.

Ale člověk jako já nikdy neví, jak se den vyvrbí...

P.S. Sovička mě na svém deníčku pěkně pomluvila, asi jí bude muset impérium vrátit úder... :-) Jen bych dodal, že ten druhý hlas pro Vojtěcha rozhodně nepřišel ode mne...

Ráno s Faith No More

Přežít příští týden (seminář, výuka, pozorování, konzultace, volby) a snad už nastanou ty světlejší zítřky.

V pátek za mnou byla na konzultaci jedna slečna. Předmět Obecná astronomie. Na konci jsem se jí zeptal: ,,A máte nějakou představu, co byste chtěla dělat dál?" ,,No víte, já jsem se teď dostala na politologii, ona je asi přece jen užitečnější..." Aha.

A jinak? Docela pohoda, klid. Snad to vydrží.

Po pruletu turbulenci...

Tak co, myslíš, že přijedeš hladový, nebo to chceš nechat na večeři?

Tak takovými otázkami mě častuje Sovička... Jako kdyby nevěděla, že já jsem hladový skoro pořád..

Poslední dny byly opravdu náročné. Nevyspání, stres, ztráta dokladů. Snad poprvé jsem se cítil opravdu vyčerpaný. Ale je třeba věřit ve světlejší zítřky...

Začíná to být síla

... jsem prohlásil o vůni svých lehkých pohorek poté, co jsem se vrátil z takového minivýletu. Co na tom, že nedošlo na vytoužený Lovoš, 15 km potulka po lesech kolem Ondřejova mým nohám stačila. To jsem byl vždycky taková lemra? Po cestě jsem našel 41Kč, ve Zvánovicích voněly nedělní obědy a u cesty jsem našel pár ořechů a ostružin. Dnes je zase jeden pěkný podzim.

Tak někde v těch lesích se teď nacházím


V lese u potoka


Můj příspěvek k tématu ,,Česká krajina"

Sezóna končí

a i když se zpívá It ain't over till it's over, tak by se hodila alespoň taková malá rekapitulace.

Během zimy jsem se vlastně poprvé dostal do hor. Nejdřív na Martinské hole, potom na Velkou Fatru. Obojí se Sovičkou, bylo to moc fajn, zvlášť ta Fatra, protože se nám zadařilo ji přejít celou za naprosto krásného počasí. A potom začal hlavní sezón...

První větší horou byla Reither Spitze v Karwendelu. Pěkné, ještě víceméně zimní, trošku akční. Však jsem o tom psal. Potom neúspěšné toulání se v Brenneru. Potom se Sovičkou na Trisselwand a ještě do jakéhosi sedla. Výlet, behem kterého se ukázalo, že se strachem z výšek se dá bojovat. Potom ještě takové toulání po Julských Alpách (Picco di Mezodi) a Karavankách (Tromeja). Červnová pauza a potom výlet na Ukrajinu, na Svidovec. Rätikon a Stubaiky a potom s taťkou a bráchou útěk před počasím od Sextenských dolomit k Ortleru. Pár kopečků, mezi nimi i Tschenglser Hochwand alias Croda di Cengles, 3375m, můj výškový rekord. Zajímavé je, že tento výletík jsem nějak moc nerozdýchával, přesto, že o 14 dní před tím byly Stubaiky úplně v pohodě. Asi bych měl zajít na boreliózu. A potom zatím poslední výlet - Vyskoké Tatry a zejména Satan. A co se líbilo nejvíc? Těžko soudit, ale dobrým zážitkem v kategorii kopec byla Reither Spitze, v kategorii výlet Velká Fatra. Nejhorší zážitek? Nevím, byla spousta slabších chvil, nejvíc se nepovedl asi ten Brenner.

Jojo, stihlo se toho dost, ale většinou to byly jen takové útěky na pár dní. Asi bych se měl spíš orientovat na nějaké dlouhodobější akce...

Bukurešť, Praha, Řím

Tak jsem zase jednou v Ondřejově. Na víkend, na pozorování. A protože jsem líný chodit do vesnice do obchodu, tak budu celý víkend o chlebu a rýži. A sečuánské omáčce, která mne překvapila. Myslel jsem totiž, že sečuánská omáčka má něco společného s jihovýchodní Asií, leč podle chuti se zdá, že tuto specialitu navrhoval jakýsi zvrhlý Maďar. Je sice pravda, že stýček Ben na obalu uvádí 3 papričky jako míru ostrosti, taktéž je pravda, že mi na tyto symboly padl zrak už v obchodě při výběru, ale jaksi mi to nedocvaklo.

Během mého pobytu v Ondřejově se propadám do zvláštních stavů. Maminka by řekla ,,mimoň". No schválně: vařím takhle rýži na oběd, ehm, brzký oběd a ve chvíli, kdy vkládám sáček s rýží do vařící vody si důrazně říkám: ,,až přijdeš k počítači, musíš se podívat kolik je hodin". Přijdu k počítači, pracuju, pracuju, a po chvíli si vzpomenu na rýži. A teď babo raď. Nejhorší na tom je, že nemám vůbec žádnou představu o čase, který mezitím uplynul - mohlo to být jak pět, tak čtyřicet minut. Nakonec po chvíli přemítání jsem se vydal ke sporáku, pohledem jsem zhodnotil dílo a nakonec se rozhodl proces vaření ukončit. Rýže byla dobrá, možná ještě tak tři minutky chtěla.

Ještě je to dobré...

..ještě si dokážu porádně zanadávat. Na sebe.

Původně se tento příspěvek měl jmenovat Střípku posledních dnů (xy) s podtitulem One day ending story, ale potom mi došlo, že si určitě nebudu pamatovat číslování a tak si raději vymyslel náhradní titulek.

Problémy vztahu po roce a čtvrt

- Doufám, že si na těch inlinech nerozbiješ čumáček...
- Doufám, že nespadneš do nějaké ledovcové trhliny...

Zase jedna noc...

19:55 - končím výuku Mechaniky
20:05 - zavírám učebnu
20:20 - balím na fakultě, jdu za Alešem a Aničkou
20:35 - odcházíme z fakulty, zjišťuji, že jsem nechal rožnuté
20:55 - zjišťuji, že jsem nechal věci na zítřejší cvičení na fakultě
21:05 - jsem doma
21:20 - dávám večeři
21:30 - zjišťuju, že jediné, co si můžu připravit na zítřek je úloha z angličtiny
21:50 - úloha z AJ udělána
22:00 - sprcha, vana, hygiena
22:30 - chystám si věci na zítra
22:50 - jdu do postele, listuju AJ slovníkem
23:10 - spím
00:20 - probouzím se, vařím čaj
00:40 - tak Sovička evidentně rozjezdem ve jednu nepřijde
00:50 - listuju mapou VKÚ122 Chopok
01:00 - shledávám jako blbost začít listovat průvodcem na Grossglockner
01:10 - převaluju se v posteli, pouštím AZ radio
01:20 - chytá mě paranoia
01:45 - podléhám paranoie a volám Sovičce, prý snad za hodinu
02:00 - vařím další čaj (bylinky)
02:20 - další session na AZ radiu
02:30 - ladím na BBC, snažím se rozumět
02:50 - vařím čaj pro Sovičku
03:00 - převaluju se v posteli
03:20 - příchod Sovičky
03:40 - končíme rozhovor ,,jak bylo v práci"
03:50 - asi pomalu mělce usínám
04:15 - probouzím se z mělkého spánku
04:30 - usínám tvrdě
05:20 - zvoní budík a fakt se mi nechce vstávat
05:32 - odchod z domu
05:50 - příchod na fakultu
06:15 - příprava na výuku
07:00 - výuka Obecné astronomie
07:30 - první trapas
07:45 - druhý trapas
07:55 - končím výuku
08:10 - jdu do práce
08:30 - stahuju pěkné topografické mapy Černé hory, objevuju zajímavý web o Rusku, sakra, ten Kodar vypadá fakt pěkně...