sobota, dubna 10, 2010

Co chci a co je správné...

Samozřejmě, že ideální stav je ten, když chci to, co (si myslím, že) je správné, nicméně...

Na Facebooku je skupina "Nedělej to, co je správné, ale dělej to, co doopravdy chceš." - skupina, které pravděpodobně nikdy nebudu členem (a nejen proto, že na Facebooku jsem zrušil účet (tak, jak je to jen možné). Ač jsem si po letech zase v práci zopakoval psychosociální školení, tak tohle opravdu není moje strategie.

Ach jo. A proč se o této banalitce tady rozepisuju? Klasika - občas mě napadne, o co pricházím tím, že jsem takový, jaký jsem - tedy tak trochu věčně neoholený samorost jezdící do práce v naprosto nemožné kombinaci moiry a cyklodresu.

2 komentáře:

mates řekl(a)...

o co přicházíš nevím, ale myslí, že ti zůstává jedna z nejdůležitějších věcí - svoboda rozhodování (vím o čem mluvím - to kvádro v Praze (a to, že se před odjezdem do stověžaté obvykle holím) je pro mne právě symbolem určité ztráty svobody).
Já ten termín "co je správné" chápu jako "co je okolím a společností přijímáno jako správné" což jsou začasté věci, které mi lezou na nervy (politická korektnost místo nazývání věcí pravými jmény, preferování multikulti nad svými vlastními zvyky) takže z tohoto pohledu se mi ta skupina jeví spíše sympaticky

Ježo řekl(a)...

@mates: Já ten termín "co je správné" nechápu jako ty, pro mě znamená spíš "o čem jsem přesvědčen, že je správné" - čili nějaké ty ideály, principy atd., které nikdo nevyžaduje, ale člověk (podvědomě?, na základě výchovy?) cítí, že by to tak mělo být.

Ano, v tomto otročím svým ideálům, na druhou stranu jsem přesvědčen, že tak je to správné.

Otázka zní: je správné, že otročím tomu, o čem jsem přesvědčen, že je správné?

@Jana Š.: Ano, odbočka k oblékání na cestu do práce je zcela mimo téma; společný je jen pocit, že se jedná o něco, na co nemám (odborný pojem je tuším frustrace). Stejně jako nemám na to, dlouhodobě selhávat vůči nějakému svému morálnímu řádu (což neznamená, že neselhávám - nicméně většinou si to potom o to víc vyžeru), tak nemám na to být třeba tím elegantně oblečeným.