Žiju v Brně asi tak třicet let a z toho asi tak polovinu této doby tuším, kde je Měnínská brána. Nu, dnes na cestě z Vaňkovky mi došlo, proč se jmenuje Měnínská. Světe div se, podle Měnína, nacházejícího se pár kilometrů na jih od Brna. Ale tato moje zabedněnost by nebyla nejhorší...
Synovec František se zdárně vyvíjí a mě jímají obavy, že splodit potomka je o mnoho jednodušší než se o něj po "děložním exodu" postarat. A to je, prosím pěkně, František hodný, což ve mně budí další obavy - všechny děti přece nemohou být hodné a tak: co když na nás vyzbyde dítko o hodně méně hodné, v noci nespící a své hlasivky neustále trénující?
Pod tíhou špatného svědomí a Soviččiných pohledů jsem zlehka pokročil v další fázi zařizování bytu a koupil a sestavil komodu a vystěhoval několik skříní a vyměnil jeden stůl. Zmožen těmito přesuny jsem se poté zhroutil na postel a jak moje tělo a moje mysl začínala halucinovat, dostavil se ke mně pocit "domova" - takové to uvědomění si, že tento prostor je prostorem žiju, bydlím a snad jednou vychovám i nějaké to dítko.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat