Ano, měl bych napsat disertaci. Ale jak? Samozřejmě, jediná cesta je sednout si na zadek a začít psát. Akorát já nějak nejsem přesvědčen o smyslu takového počínání. Jako kdybych stál pod stěnou, ohmatával si chyty, možná i jeden, dva kroky udělám - jako kdybych hledal tu správnou lajnu - ale nakonec stejně seskočím dolů a zase tam jen tak ocmrndávám...
Ano, vím, že takhle se žít nedá. Nejsem s tím spokojený - sám se sebou i s tím životem, co vedu. Bohužel jsem asi i nějak slepý k variantám - teda ne, že bych je neviděl, akorát nevidím zádnou tu pravou.
A přitom je to tak jednoduché! Kulička, která se přehoupne na jednu stranu střechy už se na druhou stranu neskutálí. Stejně tak horolezec, kterému na hřebeni ujede převěj.
(... ale ten pocit, když člověk najde tu svoji lajnu! Znám to, najednou se oprostím od všech strarostí, moje kroky jsou čím dál jistější, přestože se pevná země vzdaluje.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Jenže on ten horolezec, tím že bude pořád pokukovat u stěny, tak nikam nevyleze. Předpokládám li že se na ten vrchol potřebuješ dostat, tak ti nezbývá, než se do toho prostě vrhnout a doufat, že o kousek výš budou lepší chyty. Čili jsem take zastánce toho "sednout a psát".
Samozřejmě, že máš pravdu.
Ale kdesi jsem četl o sumo, že zápasníci, než se na sebe vrhnou, tak se hóódně dlouho jen tak na sebe dívají a "přetlačují se očima". A v komentáři se psalo, že mnozí mají za to, že většina zápasů se rozhodne už v tomto souboji pohledů a že fyzický kontakt je už jen taková formalita.
Tož tak.
Ano máš pravdu, sumo je především hra nervů (podobně jako pokr). Jen mi není jasné, jak chceš znervóznět tu disertačku. Máš mírnou výhodu, že ona se ta disertačka asi moc bránit nebude. Na druhou stranu i nevýhodu v tom, že kamennější výraz těžko kde spatříš. Nu nezbývá než držet palce, aby tvé zlostné pohledy na nepopsaný kus papíru zabraly :-)
konecne nekdo dalsi, kdo presne popsal me "disertacni pocity". Diky za to!
Btw - uz to nejak dopadlo?
Okomentovat