...a zapil je půllitrem mléka. Kupodivu to nemělo očekávaný projímavý účinek a tak jsem stihl rozjezd, autobus, vlak, autobus, seminář, oběd (během kterého se vyjasnilo), zjistit, jak se jmenuje nejvyšší hora Sajan, nasáčkovat se k přístoji, podívat se na jedno ,,první světlo" jistého přístroje (OES) a potom se začít učit... (Naštěstí příroda byla ke mě milostivá, kolem půl jedné se končilo - stejně bych déle nevydržel.)
Na to, že jsem myslel, že ráno nevstanu to zas nebyl až tak marný den.
(A ty Sajany vypadají fakt dobře.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat