Cime du Cheiron (1780m), Sommet du Jérusalem (1768m), Sommet de Viériou (1395m)

V noci na dnešek se spalo docela dobře. Tak dobře, že jsem se probudil až kolem osmé, což vzhledem k tomu, že jsem chtěl stihnout autobus 8:10 nebylo moc praktické. Ale nevadí, další autobus jede sice až 9:45, ale zato je odzkoušené, že touto dobou se i dá chytit stop z Pré du Lac směrem na Gourdon. Nu, nezklamalo to ani tentokráte. Zastavilo asi desáté auto (z toho 5 byla Porsche Carrera), shodou okolností ten pán se psem, co mě před 14 dny vezl z Gourdonu. Tentokrát mě hodil na Gourdon, jako obvykle mě vlezl na klín ten jeho pes a tak jsme chvíli povídali o tom, jak máme Cézara a že s ním by to asi nešlo... Na Gourdonu byla frekvence aut o dost slabší, nicméně zastavilo hnedka první auto - s německou SPZkou - a že prý jede přesně tam, kam potřebuju. Nu, proč ne. A tak jsem oprášil němčinu (akorát se mi ty jazyky docela pletly) a asi za dvacet minut jsem byl v Gréoliéres. A bylo mi blbě - vůbec nevím proč, asi z toho auta. Ale když už jsem tady, tak to zkusím rozchodit.

Cestičku do hor jsem našel až podezřele snadno, chvilku jsem se pletl v serpentýnkách a ve chvíli, když už jsem byl docela vysoko nad městečkem, jsem se rozhodl, že si taky udělám nějakou fotku. Vytáhnu foťák a... NO CARD. Do prkýnka, to snad ne, karta zůstala v počítači (aneb to jsou ty nevýhody čteček karet). Nevadí, do hor přece nechodím kvůli fotkám (jen milí věrní čtenáři přijdou zkrátka).

Většinu cesty do sedla je to takové pozvolné štrikování mezi keři, v sedle je krásný borový lesík. A o kousek začínají výhledy na vápencové Alpy na pomezí Alpes Maritimes a Alpes de Haute Provence. Tedy, musím říct, že ten pohled má cosi do sebe - a to vápence moc nemusím... Postupně ztrácím a zase objevuju cestičku (nicméně pořád jdu podél mužíků) a za necelé hodinku čtyřicet jsem na vrcholku Cime du Cheiron, kde pěkně fouká. Tak se schovávám za sloupek s keramickou deskou s obrázkem hor, dokonce si musím i obléct bundu a přesto mi není nejtepleji. Baštím bagetu a čokoládu, na sýru objevuji živoucí hmotu a tak putuje do odpadové kapsičky. Pomocí obrázku identifikuju ten úžasný vápencový útes jako Bou Rous a taky alespoň část panoramatu hlavního hřebene Alp.

Sommet du Jérusalem by měl být vrcholek hnedka vedle. Jenže chyba lávky, mezi Cheironem a Jérusalemem jsou dobře tři vršolky a na každý je to 100 metrů dolů a nahoru. Ale potom už je to sice pořád houpačka, ale docela zvolna dolů, což je terén, který mi docela vyhovuje (i když se jedná o sestup). Nakonec si ještě dojdu pro kešku umístěnou kousek za Sommet de Viériou, kam konečně umísťuji Karma Geocoin. A potom dolů do Coursegoules, kde mě šíleně dlouho nechce nikdo vzít, až nakonec, když už to chci vzdát, mě jedna paní hází na křižovatku u řeky Loup. Tam už to jde docela snadno, bere mě jeden pán až do Grasse. A pořád mi povídá o Francii a o Paříži (umí anglicky), naštěstí držím jazyk za zuby a nezmiňuju se o tom, že nemám moc města rád a Paříž mě moc neláká. Když totiž vystupuju, tak si hnedka všimnu SPZky - department 75 - Paříž...