Zlaté časy

Leitmotiv mé dnešní ranní cesty z Koryčan.

Je ráno. Vstávat v sedm ráno se moc nechce, ale realita jízdních řádů a povinností je neúprosná. Zvlněná okluzní fronta opustila během noci jižní Moravu a tak ač je ráno chladno, stačí na zahřátí jen svetr s mamutem. Při čekání na autobus podél cesty zevlují vrány oznamující, že zima už je za dveřmi. No jo, včera už zase chodily sýkorky kontrolovat domácí krmítko z kokosového ořechu. Den se prohřívá jen pomalu a tak raději v Bohuslavicích zalezu do čekárny. Ručně psaná jízdenka a deset minut zpoždění. Usedám do osobáčku, nejdřív čtu něco málo nové literatury, poté si užívám barev podzimu, ještě nesklizených kukuřičných lánů a ještě neopadaných listnáčů a myslím na to, že teď máme zlaté časy.

Někde kolem Bučovic přistupuje docela mladá babička s vnukem. Bunda Tilak Alpamayo, cíl cesty Šumperk. Nakonec neodolám a před Brnem vnoučkovi říkám, kde je jaká řeka a babička je ráda, že jí vnuk nedemoluje gore-texovou bundu.

Tento podzim je extrémně krásný.