Sezóna končí

a i když se zpívá It ain't over till it's over, tak by se hodila alespoň taková malá rekapitulace.

Během zimy jsem se vlastně poprvé dostal do hor. Nejdřív na Martinské hole, potom na Velkou Fatru. Obojí se Sovičkou, bylo to moc fajn, zvlášť ta Fatra, protože se nám zadařilo ji přejít celou za naprosto krásného počasí. A potom začal hlavní sezón...

První větší horou byla Reither Spitze v Karwendelu. Pěkné, ještě víceméně zimní, trošku akční. Však jsem o tom psal. Potom neúspěšné toulání se v Brenneru. Potom se Sovičkou na Trisselwand a ještě do jakéhosi sedla. Výlet, behem kterého se ukázalo, že se strachem z výšek se dá bojovat. Potom ještě takové toulání po Julských Alpách (Picco di Mezodi) a Karavankách (Tromeja). Červnová pauza a potom výlet na Ukrajinu, na Svidovec. Rätikon a Stubaiky a potom s taťkou a bráchou útěk před počasím od Sextenských dolomit k Ortleru. Pár kopečků, mezi nimi i Tschenglser Hochwand alias Croda di Cengles, 3375m, můj výškový rekord. Zajímavé je, že tento výletík jsem nějak moc nerozdýchával, přesto, že o 14 dní před tím byly Stubaiky úplně v pohodě. Asi bych měl zajít na boreliózu. A potom zatím poslední výlet - Vyskoké Tatry a zejména Satan. A co se líbilo nejvíc? Těžko soudit, ale dobrým zážitkem v kategorii kopec byla Reither Spitze, v kategorii výlet Velká Fatra. Nejhorší zážitek? Nevím, byla spousta slabších chvil, nejvíc se nepovedl asi ten Brenner.

Jojo, stihlo se toho dost, ale většinou to byly jen takové útěky na pár dní. Asi bych se měl spíš orientovat na nějaké dlouhodobější akce...