Venku zuří krásný podzim...

a já se sám sebe ptám, proč se všechny dovolené a prázdniny kumulují do července a srpna, proč nepočkají právě na tyto krásné dny, kdy musím plnit své na jiných lidech závislé povinnosti a nemůžu se jen tak sbalit a vypadnout ven. Naštěstí mám teď přírodu nadosah, sedím u okna, do kterého mě nahlíží jeden impresionisticky vybarvený dub a za ním ještě jeden a ještě jeden a taky spousta buků a za tím možná ještě nějaké smrky, které ovšem nesledují módní trendy a tak zůstávají věrny své tmavě zelené.