Tak jsem zase jednou v Ondřejově. Na víkend, na pozorování. A protože jsem líný chodit do vesnice do obchodu, tak budu celý víkend o chlebu a rýži. A sečuánské omáčce, která mne překvapila. Myslel jsem totiž, že sečuánská omáčka má něco společného s jihovýchodní Asií, leč podle chuti se zdá, že tuto specialitu navrhoval jakýsi zvrhlý Maďar. Je sice pravda, že stýček Ben na obalu uvádí 3 papričky jako míru ostrosti, taktéž je pravda, že mi na tyto symboly padl zrak už v obchodě při výběru, ale jaksi mi to nedocvaklo.Během mého pobytu v Ondřejově se propadám do zvláštních stavů. Maminka by řekla ,,mimoň". No schválně: vařím takhle rýži na oběd, ehm, brzký oběd a ve chvíli, kdy vkládám sáček s rýží do vařící vody si důrazně říkám: ,,až přijdeš k počítači, musíš se podívat kolik je hodin". Přijdu k počítači, pracuju, pracuju, a po chvíli si vzpomenu na rýži. A teď babo raď. Nejhorší na tom je, že nemám vůbec žádnou představu o čase, který mezitím uplynul - mohlo to být jak pět, tak čtyřicet minut. Nakonec po chvíli přemítání jsem se vydal ke sporáku, pohledem jsem zhodnotil dílo a nakonec se rozhodl proces vaření ukončit. Rýže byla dobrá, možná ještě tak tři minutky chtěla.
Žádné komentáře:
Okomentovat