Tak jsem si před časem v rámci optimalizace svých osobních věcí rozdělil klíče na dva svazky. Jednak nebyly tak velké, hmotné, kaspy deformující, druhak kvůli tomu, abych je náhodou někde nenechal. Prásk, vrátíme se z Totes Gebirge a klíče nikde. Převrátím byt - klíče nikde. Převrátím kancelář - klíče nikde. Převrátím byt po druhé, vědom si toho, že při úklidu se dá najít dosti věcí dokonce i vyluxuji ve všech možných koutech, sundám záclony a sovička dokonce i okna umyje. Stále nic. Zoufalství dosahuje vrcholu, hlavou tluču o zeď, hledám nejbližší smyčku.
Samozřejmě, jedná se o tu ,,správnou" polovinu klíčů, tj. klíče od fakulty, úřadu, ústavu i 2m dalekohledu.
Rezignovaně se vrhám do všech možných zákoutí bytu, vyháním pavouky, kteří tam desetiletí poklidně spí - nic. Nakonec, v rámci procházky za nákupem pracích prostředků dle hesla tonoucí se stébla chytá zkouším se optat na vrátnici fakulty. Na fyzice se prý nic nenašlo, jinde ale jo... Uf, jiskřička naděje... A jak ty klíče vypadaly, uf, uf, že by? Ještě nic nevím, ještě nevím, jestli jsou to ty ony klíče, ale začíná mi padat kámen ze srdce. A jo, jsou to ony. Hurá!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
A to nemluvím o hodinkách, že?
Jinak rozdělený versus nerozdělený svazek klíčů řeším s tou paní, co s ní bydlím - ona mi tvrdí, že až je ztratím, budu mít dvojnásobný problém, já tvrdím, že když mám jeden svazek, který používám tu i onde, výrazně snižuji riziko zapomenutí nebo odložení na nezapamatovatelném místě.
Ale kdepak, hodinky byly (vyjímečně) vědomě zanechané na úřadě, předpokládal jsem, že se pro ně vrátím, leč kvůli až moc rychlému odjezdu jsem to nezvládl...
Okomentovat