Mám šílenou chuť na čokoládu. A žádnou čokoládu v dosahu, peněženka zeje prázdnotou, posledním řešením se zdá býti platební karta... Chuť se zvyšuje, pohárky na jazyku se domáhají alespoň elementární dávky sladkého hořčíku. Už už se zdá, že moje choutky mě přemůžou, když v tom se zadrhává počítač (harddisky spolu jaksi nekomunikují), můj krevní tlak roste i přes mírné použití Opravdu_procítěných_slov a ventilaci nahromaděné energie skrz šroubovák (přemýšlím, jestli bych byl schopen někoho zabít). Ale - a to je nejdůležitější - chuť na čokoládu je pryč, dočista se vypařila, což je dobré i pro můj účet, protože musím začít šetřit.
Happy end? Nikoli. Jak to píšu, dostávám chuť znovu. Asi budu muset zavřít oči, proběhnout domů a tam se oddat radovánkám s chlebem a vajíčky se salámem. Moc zdravé to tedy není, jarní detoxikační kůra se mi nějak nedaří.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Třeba mít po ruce sušené ovoce...Ale tak bych si dala kafe...TAK.
A kams nakonec ventiloval ten šroubovák? ;)
Bohužel, ve škole i v práci jsem poslední dobou dost nasucho, zásoby jsem již vyžral a nové nenakoupil. A šroubovák? Byl ventilován... do stolu. (zn.: chvála masivu)
To ta čokoláda by byla zdravější...
Zdravější než šroubovák? ;)
Než chleba a vajíčka se salámem*
Okomentovat