V úterý jsem pln odhodlání donesl do školy věci na běhání s předsevzetím, že před obědem nebo v mírném dopoledni na hodinku někam doslova vyběhnu. Stačil mail z banky a práce a vše bylo rázem jinak.
To včera moje plány byly o hodně méně odvážné, na běhání jsem pomyslel až večer, kdy na stmívající obloze visel měsíc, jaro bylo cítit ze všech stran a já měl vyjímečně volný večer (pravda, pokušení vrátit se do školy ke spektrům tady taky bylo). Nicméně ,,vydržel jsem", zvítězily ony inzerované vajíčka se šunkou, po kterých už byl veškerý odpor marný.
...a dnes jsem se probudil do (opět) bílého rána.
Kdo zaváhá, neběží.
Kdo zaváhá, nejde na sněžnicích na Hochkönig. Teda samozřejmě, až opadne lavinové nebezpečí a umoudří se počasí a až si splním svoje povinnosti.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat