,,Vy jste se zase kochal, pane doktor!"
Podnikl jsem zase jeden ze svých výpadů do malého městečka pod Chřiby - oproti předpokladům nikoli na kole, ale spořádaně a civilizovaně vlakem a autobusem - a po celou cestu jsem si užíval nádherné, umyté krajiny (lidé z okolí velkých řek prominou). Je to sice ještě taková ta hnědá fáze jara, která na fotkách nevynikne, vše působí ještě docela chladně a ani filtr 81C by tomu moc nepomohl - nicméně ve vzduchu je cítit, že v zemi už doutná ohromná síla, která brzy zachvátí celou zemi. První sněženky (uf, konec března) už byly jen takovou třešničkou na dortu.
A ráno? Ráno byl ke mě déšť milostiv - přestalo přšet asi tak pět minut před tím, než jsem musel odejít. A zase ta krásná, čerstvá krajina, s trochou mlhy tam, kde se (skoro) dálnice zařezává do Buchlovských hor.
A potom známý kolotoč - práce, škola, práce, škola...
pátek, března 31, 2006
úterý, března 28, 2006
Ukradli mi poklad
Už je to tak. Šel jsem po městě na oběd do města, když mi padl do oka inzerát ,,Östchergraben - 535 Kč". Hned mne bodlo u srdce - tohle jsem nečekal.
Ötscher - to byl můj první loňský větší výlet do ,,opravdové" ciziny. Jel jsem tam začátkem dubna, pár dní po smrti babičky (ale je úplně irelevantní informace). Do soutěsky Ötschergraben jsem zavítal víceméně náhodou, původně jsem chtěl jít z Mariazell po hřebínku Gemeindealpe. Proč jsem se rozhodl jít soutěskou, to mi je dnes záhadou.
Bylo začátek jara - a to i tam, v podhůří Alp, ze zimní výbavy jsem si bral akorát cepín a mačky, které jsem ovšem téměř nepoužil. Všude (i ve Wienerbrucku, který má snad kolem 900m n. m.) mě vítaly rozkvetlé louky. Když jsem přišel k začátku sestupu do soutěsky, zarazila mě cedule bis 1 Mai geschlossen - a tak jsem se vydal po druhé značce po druhém, neuzavřeném břehu soutěsky. Došel jsem k jakémusi statku, k vyhlídce Kaiserthron, od které cestička prudce klesala... do soutěsky. Nejdřív kolem vodopádu, potom skrz strmá pole zledovatělého sněhu (kde jsem měl trošku strach a naštěstí i cepín), skrz sněhem ucpaná kamenná okna (které jsem musel prokopávat) až dolů ke Kraftwerk. A potom už opravdu soutěskou, po dřevěných můstcích nad říčkou až k (zavřenému) stánku Ötscherhias. A potom dál, kolem úchvatného Mirafalle až na úplný konec soutěsky. Sice jsem neviděl slibované převisy, zato jsem měl k dispozici celou soutěsku plné krásné jarní přírody ve které se vzdávaly poslední ostrůvky mokrého sněhu.
Po projití soutěsky už jsem stoupal směrem k sedlu mezi Malým a Velkým Ötscherem. Tady už zima také prohrávala, ale dávala vědět, že ještě dlouhou dobu potrápí. Projevovalo se to tak, že jsem zapadával až po pás do rozbředlého sněhu (opravdu má tuhnoucí konzistenci, párkrát jsem se musel doslova vykopávat) a třista výškových metrů (kilometr na vzdálenost) jsem šel přes hodinu, během které padlo víc než málo sprostých slov.
V sedle už na mě bohužel dýchla civilizace. Sjezdovka, rolba, pár osamělých lyžařů. Došel jsem k zavřené chatě, ustlal si na zápraží a sledoval západ Slunce, abych během noci zjistil, že s mým spacákem to už není tak slavné, jaké to bylo ještě před rokem. Jak jsem nemohl dospat, napadlo mě, že bych vyrazil na východ Slunce na vrchol Ötscheru - a dobře jsem udělal. Východ mě sice zastihl ještě pod vrcholem, nicméně už jsem byl dostatečně vysoko na to, abych se mohl obdivovat celé severovýchodní části Alp. Hory nádherně zmodraly, pak zežloutly vycházejícím sluncem a já viděl jedno z nejkrásnějších představení, jaká jsem v životě shlédl.
A potom návrat do reality, sestup do Lackehofu, chotické neúspěšné pokusy o stop, nakonec cesta autobusem do Kienberg a odtama vlakem na Wien Westbahnhof, pěšky kolem Einsteinhausu na Südbahnhof a odtama domů, EuroCity Zug Nummer vierundsiebzig von Wien Südbahnhof nach Brno Hauptbahnhof und Prag Hauptbahnhof...
...
A teď cestovka.
...
Neváhejte. Za 535Kč pět a čtvrt hodiny v soutěsce, které se přezdívá Grand Canyon Rakouska. Jen cesta mě vyšla na 1200Kč, takže se to opravdu vyplatí. A určitě budete mít tiché spolucestující, které v soutěsce ani nepostřehnete.
Ötscher - to byl můj první loňský větší výlet do ,,opravdové" ciziny. Jel jsem tam začátkem dubna, pár dní po smrti babičky (ale je úplně irelevantní informace). Do soutěsky Ötschergraben jsem zavítal víceméně náhodou, původně jsem chtěl jít z Mariazell po hřebínku Gemeindealpe. Proč jsem se rozhodl jít soutěskou, to mi je dnes záhadou.
Bylo začátek jara - a to i tam, v podhůří Alp, ze zimní výbavy jsem si bral akorát cepín a mačky, které jsem ovšem téměř nepoužil. Všude (i ve Wienerbrucku, který má snad kolem 900m n. m.) mě vítaly rozkvetlé louky. Když jsem přišel k začátku sestupu do soutěsky, zarazila mě cedule bis 1 Mai geschlossen - a tak jsem se vydal po druhé značce po druhém, neuzavřeném břehu soutěsky. Došel jsem k jakémusi statku, k vyhlídce Kaiserthron, od které cestička prudce klesala... do soutěsky. Nejdřív kolem vodopádu, potom skrz strmá pole zledovatělého sněhu (kde jsem měl trošku strach a naštěstí i cepín), skrz sněhem ucpaná kamenná okna (které jsem musel prokopávat) až dolů ke Kraftwerk. A potom už opravdu soutěskou, po dřevěných můstcích nad říčkou až k (zavřenému) stánku Ötscherhias. A potom dál, kolem úchvatného Mirafalle až na úplný konec soutěsky. Sice jsem neviděl slibované převisy, zato jsem měl k dispozici celou soutěsku plné krásné jarní přírody ve které se vzdávaly poslední ostrůvky mokrého sněhu.
Po projití soutěsky už jsem stoupal směrem k sedlu mezi Malým a Velkým Ötscherem. Tady už zima také prohrávala, ale dávala vědět, že ještě dlouhou dobu potrápí. Projevovalo se to tak, že jsem zapadával až po pás do rozbředlého sněhu (opravdu má tuhnoucí konzistenci, párkrát jsem se musel doslova vykopávat) a třista výškových metrů (kilometr na vzdálenost) jsem šel přes hodinu, během které padlo víc než málo sprostých slov.
V sedle už na mě bohužel dýchla civilizace. Sjezdovka, rolba, pár osamělých lyžařů. Došel jsem k zavřené chatě, ustlal si na zápraží a sledoval západ Slunce, abych během noci zjistil, že s mým spacákem to už není tak slavné, jaké to bylo ještě před rokem. Jak jsem nemohl dospat, napadlo mě, že bych vyrazil na východ Slunce na vrchol Ötscheru - a dobře jsem udělal. Východ mě sice zastihl ještě pod vrcholem, nicméně už jsem byl dostatečně vysoko na to, abych se mohl obdivovat celé severovýchodní části Alp. Hory nádherně zmodraly, pak zežloutly vycházejícím sluncem a já viděl jedno z nejkrásnějších představení, jaká jsem v životě shlédl.
A potom návrat do reality, sestup do Lackehofu, chotické neúspěšné pokusy o stop, nakonec cesta autobusem do Kienberg a odtama vlakem na Wien Westbahnhof, pěšky kolem Einsteinhausu na Südbahnhof a odtama domů, EuroCity Zug Nummer vierundsiebzig von Wien Südbahnhof nach Brno Hauptbahnhof und Prag Hauptbahnhof...
...
A teď cestovka.
...
Neváhejte. Za 535Kč pět a čtvrt hodiny v soutěsce, které se přezdívá Grand Canyon Rakouska. Jen cesta mě vyšla na 1200Kč, takže se to opravdu vyplatí. A určitě budete mít tiché spolucestující, které v soutěsce ani nepostřehnete.
pondělí, března 27, 2006
Hrůza
Jsem už tak línej, že raději sedím ve škole a dělám si povinnosti místo toho, abych šel někam ven provětrat kolo.
středa, března 15, 2006
Realities
Note: probably this is not post you want to read. I put down only my private thorought. The reason you can read it here is only one - I have no other place to write it.
I wonder what kind of thoughts came to my mind with one meaningless notice about feminism. It must be something unsaid deep inside myself. Thinking about role of woman (and man) in society is not my usual work.
When I was younger I admired woman which lived on their own. To be honest I admire them today too - their strength, independency. But as the time goes on the admiration became a bit feary. Is this what I want to live with? Aren't these strong women too dangerous for me?
Few years ago I realized that is more simple to be a woman then a man. Through pregnancy, menstruation, lower salaries, less physical strength. From the past the rights of woman are a bit more protected than the rights of man, but today as the fight for equality goes on this protection is upgraded with new and new equality regulations. And men fighting for their rights are much more succesful. For example - maternity leave vs. children after divorce. When we will agree that man is equal to woman we must state that man are much less successful while demanding this right.
But these law matter doesn't trouble me so much as inteligence and craft of woman. An interesting thought came to my mind now: it's like the sexual behaviour. During some easy postcoital chat I realized that woman is more complex than man. Then I was thinking about sexual behaviour but as I see it's more general. Especially while thinking about battles man against woman. Man goes straightforward. He is strong, he simply takes or loses. Strategy of woman is different. She fights more indirectly and complex - and these attacks are hardly to resist. Man wins battles - but wars are dominated by woman. And finally, woman has the greatest weapon - her body. And nowadays this weapon can be used without disgrace.
Yes, that's the point. I fear of this weapon. I can live without making love or - if you want - I can live without sex. But when I love someone I love also her body, her skin, etc.. I like to touch her, I like to make love with her through I could live without it. But when I allow all what I like I am at the mercy of woman.
Is it all about sex? No, perhaps. But sex plays a key role - it is a very strong weapon for me. Have I to abandon sex and all this stuff? Have I fight for my strength agains those who could love me?
Don't know.
I entitled this post ,,Realities". Now I realized that when I started to write it I have different thing in my mind.
Never mind.
Sorry for reading such psychologic selfabusing.
I wonder what kind of thoughts came to my mind with one meaningless notice about feminism. It must be something unsaid deep inside myself. Thinking about role of woman (and man) in society is not my usual work.
When I was younger I admired woman which lived on their own. To be honest I admire them today too - their strength, independency. But as the time goes on the admiration became a bit feary. Is this what I want to live with? Aren't these strong women too dangerous for me?
Few years ago I realized that is more simple to be a woman then a man. Through pregnancy, menstruation, lower salaries, less physical strength. From the past the rights of woman are a bit more protected than the rights of man, but today as the fight for equality goes on this protection is upgraded with new and new equality regulations. And men fighting for their rights are much more succesful. For example - maternity leave vs. children after divorce. When we will agree that man is equal to woman we must state that man are much less successful while demanding this right.
But these law matter doesn't trouble me so much as inteligence and craft of woman. An interesting thought came to my mind now: it's like the sexual behaviour. During some easy postcoital chat I realized that woman is more complex than man. Then I was thinking about sexual behaviour but as I see it's more general. Especially while thinking about battles man against woman. Man goes straightforward. He is strong, he simply takes or loses. Strategy of woman is different. She fights more indirectly and complex - and these attacks are hardly to resist. Man wins battles - but wars are dominated by woman. And finally, woman has the greatest weapon - her body. And nowadays this weapon can be used without disgrace.
Yes, that's the point. I fear of this weapon. I can live without making love or - if you want - I can live without sex. But when I love someone I love also her body, her skin, etc.. I like to touch her, I like to make love with her through I could live without it. But when I allow all what I like I am at the mercy of woman.
Is it all about sex? No, perhaps. But sex plays a key role - it is a very strong weapon for me. Have I to abandon sex and all this stuff? Have I fight for my strength agains those who could love me?
Don't know.
I entitled this post ,,Realities". Now I realized that when I started to write it I have different thing in my mind.
Never mind.
Sorry for reading such psychologic selfabusing.
pondělí, března 13, 2006
Victims of science (The very early beginning of Science)
(I will try to write next few posts in English language. The main reason is to improve my bad English. If you find any mistake, feel free and correct it!)
Everyone knows that tale. God created Adam and Eve. They lived in paradise, they could do everything except eat fruits from forbidden tree. They lived happily until Satan worn as snake came to Eve and it says her that she can eat all fruits. What followed is well known. Eve and Adam ate the fruit from the forbidden tree and they were chased from paradise.
But now takes a closer look at main point of the story. Eve realizes that there are two possibilities what may happen if she eat an forbidden fruit. First - she will die - that said God. Second - she will not die - that said snake. She has two possibilities but she doesn't know which one is the true one. She had no possibility to prove which one is correct - only eat one of the fruits and wait until something happens. She tastes one fruit and sees the result. No more belief, no more trust - certainty.
The last paragraph exactly describes what science does. Possibilities, tests, results. Viewed from this point of view Adam and Eve were the very first scientists and unfortunatelly also very first victims of science. They risked their lives, they put their lives on altar of science. God bless them!
(Ugh. It took me one hour to write this not so large article.)
Everyone knows that tale. God created Adam and Eve. They lived in paradise, they could do everything except eat fruits from forbidden tree. They lived happily until Satan worn as snake came to Eve and it says her that she can eat all fruits. What followed is well known. Eve and Adam ate the fruit from the forbidden tree and they were chased from paradise.
But now takes a closer look at main point of the story. Eve realizes that there are two possibilities what may happen if she eat an forbidden fruit. First - she will die - that said God. Second - she will not die - that said snake. She has two possibilities but she doesn't know which one is the true one. She had no possibility to prove which one is correct - only eat one of the fruits and wait until something happens. She tastes one fruit and sees the result. No more belief, no more trust - certainty.
The last paragraph exactly describes what science does. Possibilities, tests, results. Viewed from this point of view Adam and Eve were the very first scientists and unfortunatelly also very first victims of science. They risked their lives, they put their lives on altar of science. God bless them!
(Ugh. It took me one hour to write this not so large article.)
pátek, března 10, 2006
deprese.cy
Nějak na mě padl splín a tak jsem si chtěl přečíst něco veselého. Třeba na serveru věnovaném depresím. Výsledek?
Když se daří, tak se daří.
Když ne, tak ne.
Status : 502 Bad Gateway
Description : DNS Host name resolution failed. (www.deprese.cy)
Note : If necessary, please contact your Systems Administrator for resolution.
Když se daří, tak se daří.
Když ne, tak ne.
čtvrtek, března 09, 2006
Kdo zaváhá, neběží
V úterý jsem pln odhodlání donesl do školy věci na běhání s předsevzetím, že před obědem nebo v mírném dopoledni na hodinku někam doslova vyběhnu. Stačil mail z banky a práce a vše bylo rázem jinak.
To včera moje plány byly o hodně méně odvážné, na běhání jsem pomyslel až večer, kdy na stmívající obloze visel měsíc, jaro bylo cítit ze všech stran a já měl vyjímečně volný večer (pravda, pokušení vrátit se do školy ke spektrům tady taky bylo). Nicméně ,,vydržel jsem", zvítězily ony inzerované vajíčka se šunkou, po kterých už byl veškerý odpor marný.
...a dnes jsem se probudil do (opět) bílého rána.
Kdo zaváhá, neběží.
Kdo zaváhá, nejde na sněžnicích na Hochkönig. Teda samozřejmě, až opadne lavinové nebezpečí a umoudří se počasí a až si splním svoje povinnosti.
To včera moje plány byly o hodně méně odvážné, na běhání jsem pomyslel až večer, kdy na stmívající obloze visel měsíc, jaro bylo cítit ze všech stran a já měl vyjímečně volný večer (pravda, pokušení vrátit se do školy ke spektrům tady taky bylo). Nicméně ,,vydržel jsem", zvítězily ony inzerované vajíčka se šunkou, po kterých už byl veškerý odpor marný.
...a dnes jsem se probudil do (opět) bílého rána.
Kdo zaváhá, neběží.
Kdo zaváhá, nejde na sněžnicích na Hochkönig. Teda samozřejmě, až opadne lavinové nebezpečí a umoudří se počasí a až si splním svoje povinnosti.
středa, března 08, 2006
Nepodlehnout....
Mám šílenou chuť na čokoládu. A žádnou čokoládu v dosahu, peněženka zeje prázdnotou, posledním řešením se zdá býti platební karta... Chuť se zvyšuje, pohárky na jazyku se domáhají alespoň elementární dávky sladkého hořčíku. Už už se zdá, že moje choutky mě přemůžou, když v tom se zadrhává počítač (harddisky spolu jaksi nekomunikují), můj krevní tlak roste i přes mírné použití Opravdu_procítěných_slov a ventilaci nahromaděné energie skrz šroubovák (přemýšlím, jestli bych byl schopen někoho zabít). Ale - a to je nejdůležitější - chuť na čokoládu je pryč, dočista se vypařila, což je dobré i pro můj účet, protože musím začít šetřit.
Happy end? Nikoli. Jak to píšu, dostávám chuť znovu. Asi budu muset zavřít oči, proběhnout domů a tam se oddat radovánkám s chlebem a vajíčky se salámem. Moc zdravé to tedy není, jarní detoxikační kůra se mi nějak nedaří.
Happy end? Nikoli. Jak to píšu, dostávám chuť znovu. Asi budu muset zavřít oči, proběhnout domů a tam se oddat radovánkám s chlebem a vajíčky se salámem. Moc zdravé to tedy není, jarní detoxikační kůra se mi nějak nedaří.
úterý, března 07, 2006
Fyzika? (2)
(pro Červenou skládačku, která o tom, co tady páchám, stejně neví)
Máme kovovou desku, pod ní reproduktor, z kterého se line tón přesné frekvence. Jemná krupice rozsypaná po desce vytvoří tzv. Chladniho obrazce. A teď:
- proč byla při 1000Hz deska rozezněna v módu 4, 2 nebo 4, 3? Z čeho plyne a) ,,asymetrie" módu (proč není 4, 4 nebo třeba 2,2) b) obdélníkový tvar Chladniho obrazce?
- dá se dosáhnout i jiných módů? A jakých a co omezuje další módy?- a co ,,jemná struktura" v blízkosti uzlů?
(a spousta dalších otázek)
Máme kovovou desku, pod ní reproduktor, z kterého se line tón přesné frekvence. Jemná krupice rozsypaná po desce vytvoří tzv. Chladniho obrazce. A teď:
- proč byla při 1000Hz deska rozezněna v módu 4, 2 nebo 4, 3? Z čeho plyne a) ,,asymetrie" módu (proč není 4, 4 nebo třeba 2,2) b) obdélníkový tvar Chladniho obrazce?
- dá se dosáhnout i jiných módů? A jakých a co omezuje další módy?- a co ,,jemná struktura" v blízkosti uzlů?
(a spousta dalších otázek)
Měl bych....
Začal jsem plnit dávné resty - zanesl jsem po hooodně dlouhé době noteblok do servisu. A tak mě napadlo, co bych měl v mém modrém životě ještě (u-)dělat. Měl bych se pravidelně holit. Koupit si nějakou kolínskou na úrovni a pravidelně ji používat. Opravdu chodit po měsíci k holiči. Koupat se každý den a vždy poté, co se trochu zpotím. Koupit si dvoje rifle, společenské boty, nějaké slušné košile, sponku na vázanku. Chodit pravidelně do školy a práce a pravidelně z nich odcházet. To všechno a ještě o dost víc bych měl....
Jediné, co mě v souvislosti s touto nedokonalou sebeobžalobou napadá je to, jestli bych byl i poté sám sebou...
P.S. Po hooodně dlouhé době, ještě delší, než je nemoc mého notebooku, jsem si pustil Nohavicovo Mikymauzoleum. Jejda, to je nářez!
Jediné, co mě v souvislosti s touto nedokonalou sebeobžalobou napadá je to, jestli bych byl i poté sám sebou...
P.S. Po hooodně dlouhé době, ještě delší, než je nemoc mého notebooku, jsem si pustil Nohavicovo Mikymauzoleum. Jejda, to je nářez!
pátek, března 03, 2006
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
