Tak jsem na třetím dnu mého modrého života. Necvičím, neběhám, jen se snažím nevyužívat skutečnosti, že můj žaludek toho snese mnohem víc, než žaludek vetšiny kačen (nebo kachen? ...teď vážně nevím) Už dlouho jsem si říkal, že by nebylo špatné něco podniknout, poslední kapkou bylo prohlášení mamky, jestli jsem nějak nepřibral. Nu, nevím, zvážit se jsem se neodvážil. Nicméně pro jistotu jsem si řekl, že se budu alespoň trošku krotit a jíst pravidelně a v přiměřeném množství.
A tak jsem na třetím dnu a zatím je to pohoda. Uvidíme za měsíc.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat