Dnešní ranní cesta Pendolinem do Prahy: první polovinu cesty jsem škrtal ve stohu papírů pokrytých čísilky, druhou polovinu jsem datloval do notebooku (úpravy programu). Ještě oblek, kravatu, hladce oholen, dobře naladěn a je ze mě úplný manažer.
(A teď domů, odpočinout, povolit mozkové závitky z našlapaného programu posledních dnů.. Kéž by o státním svátku bylo hezky!)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Služobnú cestu nezávidím, to je pravda...
Ale budem Ti trochu oponovať (nemyslím to zle, samozrejme, dúfam, že sa nenahneváš)... Byť manažérom znamená podľa mňa niečo iné než len to, čo si vo svojom poste uviedol.
(... ale priznávam, nie je to žiadna sranda a zo mňa ho ani neurobia, mám v tom totiž totálny chaos...)
Pekný víkend prajem,
J.
Tak to můžeš být v klidu. Vzpomínám si, že nás kdysi na vysoké učili velice zjednodušeně, že manager je člověk, který dokáže přimět ostatní, aby pracovali za něj. Pokud do těch čísel pořád koukáš sám a na datlování do počítače nemáš sekretářku, jsi nejspíš pořád ještě normální.
Okomentovat