Překonal jsem ostych (přece jen, nelezl jsem dva roky), zanedbal finanční stránku věci (ano, jde sice jen o stovku, ale momentálně řeším skoro každou korunu) a zas jednou zašel na stěnu. A dobré to bylo. Mým vrcholem bylo lezení 4a francouzských na ostrém konci lana, 4b jsem dal jen do půlky - čili nedal (i když, alibisticky by mohl dodat, že to možná bylo únavou). Výsledek: unavený, spokojený.
(Akorát jsem teda za ty dva roky zapoměl spoustu věcí, pod skálu bych bez důkladného oživení praktických věcí raději nelezl.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Ještě pár návštěv stěny, pár lekcí cvičení se sestrou a uvidíš na jaře...
Okomentovat