čtvrtek, ledna 22, 2009

O řidičském průkazu

Zítra mám poslední, čtrnáctou jízdu autoškoly. Potom už jen zkouška, kondiční jízdy, opakovaná zkouška a tak dále do té doby, než mě to přestane bavit. A tak já tak nějak pomalu propadám zoufalství a sám sebe se ptám "co bude"?

Ne, není to o tom, že čtrnáct jízd je strašně málo. Myslím si, že nějaký ten základ už mám, většinu věcí už snad vidím a většinu situací i dokážu odhadnout a vyřešit sám. Ani to není přímo o tom, že v autě bude krom instruktora ještě sedět i zkušebák. Vůbec ne.

Je to o zodpovědnosti. Jasně, u zkoušky budu nervózní. Ale hlavní důvod mé nervozity nebude ten, že "teď o něco jde", ale o tom, že když to náhodou vyjde a já získám řidičák, tak všechna odpovědnost bude jen a jen na mě. Prostě už nebude nikdo, kdo se za mě podívá do zpětného zrcátka, kdo mi drbne do volantu, upozorní na zařazenou trojku při rozjezdu, seřve za nesprávné řazení do pruhů a dupne na brzdu při hrozícím průseru. A otázka, na kterou si musím do pondělka odpovědět je ta, jestli jsem schopen tuto zodpovědnost přijmout.


Hľadám, hľadám ťa tam, kde sú hviezdy
Kde duša tvoja malá hniezdi
A slabé krídla má

Hľadám, hľadám ťa v tej hroznej výške
V tvojej obrázkovej knižke
V každej fotke, ktorú mám

DESmod: Posledná (Derylov svet, 2003)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

To je mi přemítání pomalu jako kdyby ses měl přinejmenším ženit.

Anonymní řekl(a)...

Asi na tom není nejhorší, co vyvedeš ty - to můžeš víceméně řídit. Horší je předvídat, co udělají ti dementi kolem.