(nějak mě nenapadá, jak to nazvat)

Já vím, sliboval jsem, že rok 2009 bude optimistický, ale nedá mi to a začnu smutnou zprávou: zemřel Vladimír Znojil.

Neznal jsem ho, teda alespoň ne nějak víc. Částečně proto, že z meteorů jsem pravidelně sledoval akorát Geminidy a občas i Perseidy, jednou jsem viděl i Leonidy a z komet jsem se díval akorát na takové ty pěkné vychytávky a jen málokrát jsem se odvážil hledat nějaké slaboučké šmouhy toulající se mezi hvězdami. Jeden čas, tak v letech 1995 - 1998 jsem ho občas potkával na brněnské hvězdárně, kam chodil pozorovat neuvěřitelně slabé komety a občas tam i nechával nějakou mapku (první, kterou si pamatuju byla hledací mapka na kometu Swift-Tuttle, tuším že návrat 1992), podle které jsem se i občas o něco pokusil. I tak na mě jeho osobnost velice silně zapůsobila - nejen jeho pozorovacími schopnostmi, o kterých kolovalo neuvěřitelně moc legend, ale zejména přímočarostí jeho myšlení, kdy i velice komplexní problémy, o kterých jsme mohli vést hodinové diskuze, řešil stylem veni, vidi, vici.

Tož tak. Spolu s Jindrou Šilhánem byli pro mně osobnostmi, kterým vděčím za ty lepší stránky mé astronomické existence. Když o tom tak přemýšlím, tak momentálně mám už jen jednoho takového guru a tak trochu mi to navozuje otázku, co bude dál; s hrůzou zjištuju, že teď je asi řada na mně (teda, nemyslím to odcházení, to snad ještě ne; mám na mysli nějaké to předávání zkušeností a inspirování dalších lidí).