byli jsme s Sovičkou na Ukrajině a protože se na Ukrajině horko těžko shánějí pohledy, tak řešíme tentokráte poštu elektronicky. A protože do mailu se vejde o pár písmenek víc než na pohled, přidám i pár vět, jak jsme se tam měli.
Navštívili jsme poloninu Svidovec ve východní části Podkarpatské Rusi, hned naproti nejvyšší ukrajinské hoře Hoverla. Polonina nás nalákala tím, že v průvodci od pánů Brandose a Klesla se píše o tom, že je to krajinově velkolepá tůra, kde poznáme život poloninských pastevců. Což je pravda, ovšem pocit dobývání neznámých končin si neužijete, protože tam chodí skoro každý. Ale zpátky na začátek...
Vyrazili jsme v úterý ukrajinským autobusem Brno - Ivano-Frankivsk po trase Olomouc, Frýdek - Místek, Katowice, Krakow, Tarnow, Rzseszow, Jaroslaw a ve středu brzo ráno jsme si posouvali hodinky o hodinku dopředu, páč jsme byli v Rávě Ruské, ukrajinském hraničním přechodu. Krom nápisů v abetce (ukrajinské azbuce) a rozhrkanějších silnic nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o jiný svět (taky že není). Toto poznání ovšem muselo projít zatěžkávací zkouškou v podobě záchodků na autobusovém nádraží v Rohatíně. Před polednem jsme byli v IvanoFranivsku (docela pěkné město), vrhli se na nás taxikáři (odhadli nás dobře, hnedka začali na nás křičet ,,jéchať v hóry, Ráchov, Jasiňa"), ale my se nedali a úspěšně objevili maršutku do Rachova za pěkných necelých 20 hřiven. Cesta maršutkou byla přijemná i přes to, že se jednalo o opravdu muzejní kousek. Navečer jsme už byli v Rachově a po jídle v hospodě jsme se vydali nahoru. Večer přišla bouřka a tak jsme postavili stan ještě docela nízko. Další den jsme vystoupali na hřeben a po něm pokračovali až za horu Starál, kde jsme si koupili mléko a postavili stan, protože v dáli se zase kupili bouřkové mraky. Ty se za dvě, tři hodinky rozestoupily, ale nám se už nechtěl balit stan, tak jsme přespali tam. V noci byly pěkně vidět hvězdy a já asi nachladl, protože ráno jsem se necítil až tak v kondici. Přesto jsme se vykodrcali a vystoupili i na nejvyšší vrchol Bliznici 1881m n. m., i když mě Sovička musela docela tlačit (bohužel jen psychicky). Na Bliznici už byly zástupy turistů, mnozí vyjeli až na hřeben na korbě náklaďáků. Protože v dáli zase hrozila bouřka a já dělal pauzy co dvěstě metrů, rozhodli jsme se otestovat jednu soukromou chatu kolem turbázy Druhobrat, kde jsme dostali boršč, večer večeři, nezbytný stakan horilky, ráno snídani a na noc docela komfortní pokoj. Ráno už jsme pokračovali přes Menčul do Jasiňi, kde jsme objevili nádraží, předraženou hospodu a asi milion turistů. Prošli jsme se po městě, navštívili krásnou pravoslavnou cerkev a potom se usalašili na nádraží, kde jsme čekali na vlak 2:24 do Ivano-Frankivska, kde jsme po několika hodinách nasedli na autobus směr Brno. Ráno jsme hodili sprchu, dvě pračky a hurá do plnění povinností!
Suma sumárum: moc jsme toho kvůli bouřkám neušli, ale i tak to bylo dobré. Pro zájemce bych ale raději doporučil jinou, méně frekventovanou část ukrajinských Karpat.
I za Sovičku, která na své stránky určitě sepíše detailnější povídání
Ježo
Žádné komentáře:
Okomentovat