Vlny a vlnky

Život se skládá z vln a vlnek. Je jedno, jestli to jsou klasické sinusovky nebo jejich průběh připomíná ty na oceánu, z řádu, ve kterém se střídá cesta vzhůru s cestou dolů se člověk nevymotá. A u mně právě jedna taková vlnka utichá.

Začal jsem plánovat výlety, nějak rozumně finančně. Jenže finančně rozumné výlety, respektive doprava na ně, je velice zdlouhavá. A tak mi došlo, že dříve nebo později to bude chtít rozumně spolehlivé auto. A vlna začala nabírat na síle - začal jsem se dívat po bazarech, pročítal internetová fóra o zkušenostech s autobazary, začal vytipovávat případné favority, tedy v mém případě spíš felicie. Až se objevila. Sice s vyšší cenou, ale najednou to byl opravdu tip: Felicie světle zelená metalízová. BZI 66-55. Ročník 1998, po faceliftu. Se servisní knížkou. Pod (tachometrových) 100000km. Ve velice slušném stavu. Garážovaná. A samozřejmě s otáčkoměrem. Vlna začala sílit a kulminovala v pátek, kdy jsem se do bazaru zajel podívat a i první pohled i omak potvrdil můj dojem z internetu. Neváhal jsem a i za taťkou zajel, jen tak se zeptat.

Ano, po kulminaci přichází opadnutí vody. Prvně o víkendu, kdy jsem tak nějak přemýšlel, jak to udělat s penězi a došel jsem k závěru, že to sice není neřešitelné, ale bych tak nějak porušil svoje nepsaná pravidla hospodaření. Nakonec jsem to nechal chvilku uležet a po uležení jsem se v úterý (další pracovní den) domluvil s taťkou, jestli by se na to nepodíval - jestli se má smysl se tím autem dál zabývat nebo ne. Ale to už bylo zbytečné: to auto bylo ráno prodáno.

A tak jsem byl z toho docela zklamaný a podrážděný, že jsem i říkal věci, které bych normálně neříkal.

Nu, vlnka opadla, třeba někdy přijde další. Teď se zase ztišit a čekat...