Cesta tam a snad i zpátky, tentokráte do Garchingu u Mnichova (1)

"Mnichov, to je pětačtyřicetiletý pivní skaut, šofér, který si po šichtě chce dát svoje pivo. Není už moc pěknej, má břicho, ale je fajn. S takovým chlapíkem se dá sedět u piva a povídat si."

Tak tohle napsal o Mnichovu Karel Kryl, který tady strávil přes dvacet let v emigraci. Nikoli po jeho stopách, ale za letní školou jsem se vydal do městečka kousek za hlavním městem Bavorska, do Garchingu. A jak se tam dostanete?

Z Brna nejlépe autobusem, ale pokud jste fandové do železnice a nemáte moc peněz, zkuste třeba jízdenku München Special, která se ovšem vydává jen z Prahy nebo Plzně. Takže ráno nastoupíte do autobusu, zanadáváte si na anatomicky tvarované sedačky, které ,,zpříjemní" váš spánek a s tímto vědomím se pohroužíte na dvě a půl hodiny do bezvědomí. V Praze si koupíte snídani a svačinu a nastoupíte do rychlíku 545, aby si k vám přisedla studentka medicíny, která se právě vrací ze stáže z Makedonie a postarší němec, který se vrací z lázní Letohrad a během necelé cesty vám alespoň osmkrát zopakuje, jak byla výluka mezi Chlumcem a Osekem a jak museli přesedat do autobusu. Projedete s patnáctiminutovým zpožděním Plzní, s dvacetiminutovým Domažlicemi, na hranici Česká Kubice - Furth im Wald se dostanete o půl hodiny později, než praví jízdní řád. Mimochodem, někde tady překročil hranici i zmiňovaný Karel Kryl. Ve Furthu se vymění lokomotiva za červenou s písmeny DB, dojede do Schwandorfu, kde se změní směr jízdy, v Regensburgu to samé a vy jen zíráte, jak ta krajina kolem Dunaje je placatá a placatá až do Mnichova (a dost možná i dál). (Kde je ten krásný Dunaj obklopený horami, jak si ho pamatuju z Donauradweg?)

V Mnichově vystoupíte stylem zmatená veverka z vlaku na nástupišti 21 a vydáte se hledat informace o systému dopravy. Veverka ve vaší hlavě zmatkuje dobrou čtvrthodinu, nicméně nakonec se podaří objevit plánek městské dopravy i s popsaným systémem. Zjistíte, že Garching leží v sedmém šalinkartovém a druhém jízdenkovém pásmu a že vás jedna jízda přijde na 4,40 evropských peněz, což vás nepotěší, protože za tuto cenu máte třeba v takové Vídni celodenní jízdenku. Chvilku váháte, jestli máte jet rovnou do hotelu nebo se ještě podívat do města, vzhledem k tomu, že nejspíš vypadáte jako středně ověšený vánoční stromeček, volíte U-Bahn U5 na Odeonplatz, kde neodoláte a podíváte se alespoň na to náměstí a potom už rovnou U6 do Garchingu. Ještě chvilku váháte nad tím, že metro U3 a U6 odjíždí ze stejného nástupiště, ale po chvíli už si to šinete soupravami, které ze všeho nejvíc připomínají staré ruské soupravy, co ještě jezdí v Praze. Díváte se kolem, jak začíná pršet a po asi dvacetiminutové chvilce jste na konečné metra, ve stanici Garching-Hochbrück. Tady byste měli přesednout na autobus 293, který ovšem jezdí každou hodinu. Vy to ale nevíte a tak berete za samozřejmé, že autobus je přistaven ihned po tom, co vystoupíte z města. Čtvrtou zastávku, Wasserturmstrasse, vystoupíte a vydáte se hledat hotel. Dvakrát kolem něho projdete a protože vypadá jako obyčejný barák, tak jste nuceni potupně vytáhnout vytištěný mail a najít ho číslo po číslu. Přijdete ke dveřím, zazvoníte na recepci a posloucháte chlápka, kterého jsme pracovně přezdili na Velkého bratra. Instrukce totiž probíhají stylem ,,Nejsem bohužel teď v hotelu, zazvoním vám, vy vejdete dovnitř, váš pokoj je dole, najdete klíč ve dveřích, neodcházejte, protože je jen jeden." Ale největší překvapení vás stejně čeká hned při vstupu. Díváte se tak na seznam lidí, se kterými budete v pokoji a ono tam je napsáno jmno člověka, se kterým jste před lety pracovali na hvězdárně, ucházeli se o pozorovací čas v univerzitní kopuli... A který asi před pěti lety šel studovat do Berlína.