Fyzika? (2)

(pro Červenou skládačku, která o tom, co tady páchám, stejně neví)

Máme kovovou desku, pod ní reproduktor, z kterého se line tón přesné frekvence. Jemná krupice rozsypaná po desce vytvoří tzv. Chladniho obrazce. A teď:
- proč byla při 1000Hz deska rozezněna v módu 4, 2 nebo 4, 3? Z čeho plyne a) ,,asymetrie" módu (proč není 4, 4 nebo třeba 2,2) b) obdélníkový tvar Chladniho obrazce?
- dá se dosáhnout i jiných módů? A jakých a co omezuje další módy?- a co ,,jemná struktura" v blízkosti uzlů?
(a spousta dalších otázek)

Měl bych....

Začal jsem plnit dávné resty - zanesl jsem po hooodně dlouhé době noteblok do servisu. A tak mě napadlo, co bych měl v mém modrém životě ještě (u-)dělat. Měl bych se pravidelně holit. Koupit si nějakou kolínskou na úrovni a pravidelně ji používat. Opravdu chodit po měsíci k holiči. Koupat se každý den a vždy poté, co se trochu zpotím. Koupit si dvoje rifle, společenské boty, nějaké slušné košile, sponku na vázanku. Chodit pravidelně do školy a práce a pravidelně z nich odcházet. To všechno a ještě o dost víc bych měl....

Jediné, co mě v souvislosti s touto nedokonalou sebeobžalobou napadá je to, jestli bych byl i poté sám sebou...

P.S. Po hooodně dlouhé době, ještě delší, než je nemoc mého notebooku, jsem si pustil Nohavicovo Mikymauzoleum. Jejda, to je nářez!

Screenshot

Expedice Reichenberg (1)

Vyjel jsem v pátek opravdu brzo ráno - a zjistil, že v autobusech SA se opravdu nedá spát. Jedním okem jsem se díval na film, druhým sledoval dálnici. Ejhle, někde kolem 50.km D1 nás předjel červený tranzit, dostal hodiny, chvíli ,,tancoval" naštorc před námi... Naštěstí nedošlo k čelní srážce, lízli jsme se ,,jen bokem" - promáčklý zavazadlový prostor. V tu ránu bylo jasné, že návazný autobus nestíhám, k dobru SA budiž přičten fakt, že bez problémů přerezervovala místo z autobusu o osmé na devátou. A přidám ještě pravděpodobně nevhodnou poznámku o tom, že stewardka v tom bouraném autobuse byla opravdu sympaticka - i kdyz neumela anglicky (i kdyz muj styl je trosku jiny, tak teto to fakt seklo). [zase jsem jsem samovolne zacal psat bez hacku a carek, promin, cestino].

Z nabournaného autobusu jsme přesedli do dalšího, ve kterém seděl kolega, který jel na pracovní cestu a který o vstával o hodinu později. Po zbytek cesty už se nic nestalo, tak jsem běžel vyměnit lístek, metro směr Černý most, koupit pití a knížku a hurá autobusem směr Reichenberg - nejdřív nudná polabská nížina, potom už se začaly v mlze zjevovat pískovcové věže Českého ráje a potom jen proniknout přes několik sedel kolem Českého dubu a Hodkovic, odbočka na Jablonec nad Nisou a potom už hurá dolů (v protisměru zase bourané auto) směr Reichenberg, hauptbusstation.

Portrét a krajina

Irfan View zase jednou zabodoval....

Pro jistotu přidám, ehm, velkolepé plány 2006: březen - V.T., duben - Totes Geb., květen - Ennstaler Alpen, červen - Roháče, červenec - přechod Sonnblickgruppe + Hochkönig, srpen - Stubaier Alpen, září - Grossglockner / Breithorn / Mt. Blanc, říjen - Niedere Tauern, Rumunsko. V listopadu si mě můžete podat.

Pěkný!

http://visibleearth.nasa.gov/view_detail.php?id=5348

...a mnohé další...

Fyzika?

Co všechno lze vyčíst z čajového smetí na dně hrnku? Proč se po zamíchání ukládá ke středu hrnku? A co určuje ,,poloměr", v jakém se shromáždí?

Co vy na to?

Víte, jak to vypadá, když mlátíte hlavou do klávesnice?

Takto:

hgzbuzttrřfžýááuýzžubgv hgfvtgftvredrfsrrdefzhgřujýjuikkjmnnjhb

Jau. Asi teď mám čtverečkované čelo.

Alternativní řešení

Vyměním měsíční příjem za sociální dávky. Zn. i s povinnostmi.

The Final Countdown

Už se to blíží. Zas jedno hradlo, po kterém, pokud jej zdárně překonám, se budu moct zase jednou volněji nadechnout. Nicméně jsem opravdu úplně mrtvej - až tak, že si říkám, jestli to vůbec stojí za to...


Ale třeba jednou přijde Ten Správný Čas a já zase zabalím batoh, karimatku, cepín, mačky...

Rekapitulace

18 S, 21 P, 22 S, 24 P, 26 S, 27 P, 31 P.

To nejsou milenky... :-)

Moje biorytmy

Jenom dodám, že ve čtvrtek mám prezentovat výsledky své práce.

Námraza, verze 25/01/2006

Letos je opravdu nádherná zima...

GIMP slaví deset let...

GIMP slaví deset let. A při té příležitosti má i docela pěkný splash screen. Ani zásuvného moduly nezmizely. :)

Včera jsem dal 40 délek. Dlouhých - čili dva kilometry. Poprvé v životě. A dal bych i víc, po překonání krize kolem 30. délky jsem se opravdu cítil docela v pohodě. Jenže se mě chtělo na záchod a poté už jsem se nepřekecal vlézt zpátky. Takže 2 kilometry - nebo možná i kousek víc, nejsem si jistý, jestli těch délek náhodou nebylo 42. Pocity euforie se nedostavily, ani nijaká zvláštní únava, ani hlad, ani žízeň. (Přemýšlel jsem, jestli si nemám koupit v bufetu něco sladkého, ale rozhodl jsem se neutrácet, že to vydržím domů, kde si dám něco normálního.)

A tak jsem jel domů. Euforie nepřišla ani doma, cestou jsem spíš chytl nějaký splín ve stylu vzpomínky mě klovou do mých ztuhlých jater, slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater (Karel Plíhal). A tak mi ani nepřišlo, že jsem se uchránil od střetu s docela rychle jedoucím autem, když jsem se rozhodl nepřecházet před na zastávce stojící šedesátsedmičkou.

Bazen

Dal jsem 64 delek za 50 minut.

Tuto skutecnost kali jen fakt, ze ty delky byly jen 25metrove.

Aberdeen

Jsou věty, nikterak významné, které se člověku zapíší do šedé kůry mozkové. Ne, že by si je připomínal každý den, ale jsou uloženy v neuronovém šuplíčku, čekající na ten správný impuls.

Včera večer dávali na ČT2 film Aberdeen. Viděl jsem ho už jednou, kdysi dávno, ještě na gymplu a vím, že se mi tenkrát docela líbil. Přesto, že televizi moc nesleduji, jsem zatoužil si jeho děj alespoň trošku připomenout. Včerejší den tomu ale opravdu nepřál. Velmi brzké ranní vstávání, cesta do Prahy a dál, katastrofická komzultace, už brzy odpoledne jsem byl ve stavu zalézt do postele, nevnímat nic a nejlépe spát. Nicméně přes to jsme s kolegy po návratu do Brna zavítali do Amico Caffé zkonzumovat nějaké ty nápoje. A ejhle, debata se rozproudila, podívám se na hodinky a tam desátá hodina, čas, kdy jsem si myslel, že začíná film. Hm, nezvládám, pomyslel jsem si. A tak jsme se pomalu vykodrcali a já byl o čtvrt na dvanáct doma. Jen tak ze zvědavosti jsem zapnul televizi -- a ona (ta věta) tam byla, hned druhá nebo třetí, kterou jsem na titulkách přečetl.

Nikdy neměj orgasmus s někým, koho nemiluješ.

Nic objevného, vím. Každopádně ten film je o něčem úplně jiném.

Přešli jsme Fatru (Veľkou - liptovský a holny*/hôlny** hrebeň)

...a já se vrátil do každodenní reality. To znamená jediné - nestíhám. Ze všech stran se valí nové a nové, případně zapomenuté úkoly.

* Promiň, slovenštino, ale jsem tak líný, že kvůli jednomu písmenku si slovenskou klávesnici nenainstaluji.
** Opraveno. Poděkování Lie za tip, jak to snadno opravit. I tak jsem musel překonávat svou lenost.

Velka Fatra, prvni den (plan)

Překvapení (příjemné), které by asi mělo být samozřejmé

Tak jsem si právě zkusil vyřešit test, který budu zítra dávat studentům. Kupodivu jsem v něm udělal jen jednu chybu - a to takovou, že jsem přehlídl jeden obrázek a na něm vyznačené směry. Omluvou mi snad může být čas vypracování - asi tak 2 minuty. Studenti na to mají plnou hodinu. Tak tedy zítra hodně štěstí!

Sousedka

,,Martine, ty jsi chlap jako hora, to svet nevidel" di sousedka.
,,Ale jdete, svet videl i daleko horsi veci" snazim se oponovat...