Expedice Reichenberg (1)

Vyjel jsem v pátek opravdu brzo ráno - a zjistil, že v autobusech SA se opravdu nedá spát. Jedním okem jsem se díval na film, druhým sledoval dálnici. Ejhle, někde kolem 50.km D1 nás předjel červený tranzit, dostal hodiny, chvíli ,,tancoval" naštorc před námi... Naštěstí nedošlo k čelní srážce, lízli jsme se ,,jen bokem" - promáčklý zavazadlový prostor. V tu ránu bylo jasné, že návazný autobus nestíhám, k dobru SA budiž přičten fakt, že bez problémů přerezervovala místo z autobusu o osmé na devátou. A přidám ještě pravděpodobně nevhodnou poznámku o tom, že stewardka v tom bouraném autobuse byla opravdu sympaticka - i kdyz neumela anglicky (i kdyz muj styl je trosku jiny, tak teto to fakt seklo). [zase jsem jsem samovolne zacal psat bez hacku a carek, promin, cestino].

Z nabournaného autobusu jsme přesedli do dalšího, ve kterém seděl kolega, který jel na pracovní cestu a který o vstával o hodinu později. Po zbytek cesty už se nic nestalo, tak jsem běžel vyměnit lístek, metro směr Černý most, koupit pití a knížku a hurá autobusem směr Reichenberg - nejdřív nudná polabská nížina, potom už se začaly v mlze zjevovat pískovcové věže Českého ráje a potom jen proniknout přes několik sedel kolem Českého dubu a Hodkovic, odbočka na Jablonec nad Nisou a potom už hurá dolů (v protisměru zase bourané auto) směr Reichenberg, hauptbusstation.

Portrét a krajina

Irfan View zase jednou zabodoval....

Pro jistotu přidám, ehm, velkolepé plány 2006: březen - V.T., duben - Totes Geb., květen - Ennstaler Alpen, červen - Roháče, červenec - přechod Sonnblickgruppe + Hochkönig, srpen - Stubaier Alpen, září - Grossglockner / Breithorn / Mt. Blanc, říjen - Niedere Tauern, Rumunsko. V listopadu si mě můžete podat.

Pěkný!

http://visibleearth.nasa.gov/view_detail.php?id=5348

...a mnohé další...

Fyzika?

Co všechno lze vyčíst z čajového smetí na dně hrnku? Proč se po zamíchání ukládá ke středu hrnku? A co určuje ,,poloměr", v jakém se shromáždí?

Co vy na to?

Víte, jak to vypadá, když mlátíte hlavou do klávesnice?

Takto:

hgzbuzttrřfžýááuýzžubgv hgfvtgftvredrfsrrdefzhgřujýjuikkjmnnjhb

Jau. Asi teď mám čtverečkované čelo.

Alternativní řešení

Vyměním měsíční příjem za sociální dávky. Zn. i s povinnostmi.

The Final Countdown

Už se to blíží. Zas jedno hradlo, po kterém, pokud jej zdárně překonám, se budu moct zase jednou volněji nadechnout. Nicméně jsem opravdu úplně mrtvej - až tak, že si říkám, jestli to vůbec stojí za to...


Ale třeba jednou přijde Ten Správný Čas a já zase zabalím batoh, karimatku, cepín, mačky...

Rekapitulace

18 S, 21 P, 22 S, 24 P, 26 S, 27 P, 31 P.

To nejsou milenky... :-)

Moje biorytmy

Jenom dodám, že ve čtvrtek mám prezentovat výsledky své práce.

Námraza, verze 25/01/2006

Letos je opravdu nádherná zima...

GIMP slaví deset let...

GIMP slaví deset let. A při té příležitosti má i docela pěkný splash screen. Ani zásuvného moduly nezmizely. :)

Včera jsem dal 40 délek. Dlouhých - čili dva kilometry. Poprvé v životě. A dal bych i víc, po překonání krize kolem 30. délky jsem se opravdu cítil docela v pohodě. Jenže se mě chtělo na záchod a poté už jsem se nepřekecal vlézt zpátky. Takže 2 kilometry - nebo možná i kousek víc, nejsem si jistý, jestli těch délek náhodou nebylo 42. Pocity euforie se nedostavily, ani nijaká zvláštní únava, ani hlad, ani žízeň. (Přemýšlel jsem, jestli si nemám koupit v bufetu něco sladkého, ale rozhodl jsem se neutrácet, že to vydržím domů, kde si dám něco normálního.)

A tak jsem jel domů. Euforie nepřišla ani doma, cestou jsem spíš chytl nějaký splín ve stylu vzpomínky mě klovou do mých ztuhlých jater, slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater (Karel Plíhal). A tak mi ani nepřišlo, že jsem se uchránil od střetu s docela rychle jedoucím autem, když jsem se rozhodl nepřecházet před na zastávce stojící šedesátsedmičkou.

Bazen

Dal jsem 64 delek za 50 minut.

Tuto skutecnost kali jen fakt, ze ty delky byly jen 25metrove.

Aberdeen

Jsou věty, nikterak významné, které se člověku zapíší do šedé kůry mozkové. Ne, že by si je připomínal každý den, ale jsou uloženy v neuronovém šuplíčku, čekající na ten správný impuls.

Včera večer dávali na ČT2 film Aberdeen. Viděl jsem ho už jednou, kdysi dávno, ještě na gymplu a vím, že se mi tenkrát docela líbil. Přesto, že televizi moc nesleduji, jsem zatoužil si jeho děj alespoň trošku připomenout. Včerejší den tomu ale opravdu nepřál. Velmi brzké ranní vstávání, cesta do Prahy a dál, katastrofická komzultace, už brzy odpoledne jsem byl ve stavu zalézt do postele, nevnímat nic a nejlépe spát. Nicméně přes to jsme s kolegy po návratu do Brna zavítali do Amico Caffé zkonzumovat nějaké ty nápoje. A ejhle, debata se rozproudila, podívám se na hodinky a tam desátá hodina, čas, kdy jsem si myslel, že začíná film. Hm, nezvládám, pomyslel jsem si. A tak jsme se pomalu vykodrcali a já byl o čtvrt na dvanáct doma. Jen tak ze zvědavosti jsem zapnul televizi -- a ona (ta věta) tam byla, hned druhá nebo třetí, kterou jsem na titulkách přečetl.

Nikdy neměj orgasmus s někým, koho nemiluješ.

Nic objevného, vím. Každopádně ten film je o něčem úplně jiném.

Přešli jsme Fatru (Veľkou - liptovský a holny*/hôlny** hrebeň)

...a já se vrátil do každodenní reality. To znamená jediné - nestíhám. Ze všech stran se valí nové a nové, případně zapomenuté úkoly.

* Promiň, slovenštino, ale jsem tak líný, že kvůli jednomu písmenku si slovenskou klávesnici nenainstaluji.
** Opraveno. Poděkování Lie za tip, jak to snadno opravit. I tak jsem musel překonávat svou lenost.

Velka Fatra, prvni den (plan)

Překvapení (příjemné), které by asi mělo být samozřejmé

Tak jsem si právě zkusil vyřešit test, který budu zítra dávat studentům. Kupodivu jsem v něm udělal jen jednu chybu - a to takovou, že jsem přehlídl jeden obrázek a na něm vyznačené směry. Omluvou mi snad může být čas vypracování - asi tak 2 minuty. Studenti na to mají plnou hodinu. Tak tedy zítra hodně štěstí!

Sousedka

,,Martine, ty jsi chlap jako hora, to svet nevidel" di sousedka.
,,Ale jdete, svet videl i daleko horsi veci" snazim se oponovat...

Televizní seriály

V televizi běží už asi tisící televizní seriál. Nekonečný proud emocí, průšvihů, lásek, zrad a kdo ví čeho ještě. Jen já z toho nějak nemůžu - mám pocit, že toho je dost kolem mě - a bohužel opravdového. A tak se to - neúspěšně - snažím ignorovat. Možná dělám chybu, možná i proto v tom skutečném životě tolik tápu.

Osvícení? Asi ne, spíš už magořím...

Cajove osviceni

Pomalu se zacinam nachazet hloubku a smysl ziti a byti. Prvnim krokem je Pu-Erh, caj, ktery pry piji mnisi v tibetskych klasterech. Ted premyslim nad druhym krokem. Ze bych ten caj prestal pit z gambrinusackeho pullitru?

Lecebne osviceni

Ze jsem na to neprisel driv! Vzdyt je to tak jednoduche!
3 strouzky cesneku, 2 malinke cibule, vykloktat stamprli slivovice!
A ja se skoro tyden trapim!

Novorocni osviceni bez pointy

Lezim takhle v posteli a premyslim, kampak se asi podivam pristi rok. Zugspitze? Hochkoenig? Wallisske Alpy? Mont Blanc? Rohace? Prijde jaro, teploty se pomalu zacnou zvysovat, snehova pokryvka stabilizovat, rozkvetou horce a proteze... A nad tim vsim budou stat hory, stejne jako loni, stejne jako pristi a popristi roky. Jen lide pod nimi se budou menit, v neustalem cvrlikotu vydechovat nad jejich majestatnou krasou, aby hned pote zase spechali do sveho obycejneho zivota tam kdesi daleko. Letni sezona uplyne, prijdou podzimne-zimni pliskanice, hory zase vydechnou od naporu zvedavych a dychtivych oci. A pristi rok zas a znovu, stejny blaznivy kolotoc... Za ta leta si kamenni velikani jiste zvykli, jen s prvni stopou v ztvrdlem firnu se trochu proberou ze sve drimoty a pomysli si ,,Coze, uz?"

Pocitacove osviceni

Je noc, neco po pulnoci. Vsude je ticho, jen ja datluju do pocitace tyto nesmysly. A pro to okolni ticho slysim, jak pocitac tise prede - tam skytne harddisk, tam nejake jine zarizeni, ktere nedokazu identifikovat. Ted trosku zavrcel vetrak - to jen, aby pripomenul blaznovi, ze je noc a ze by nemel rusit jeji rozlehle ticho.

Zázraky se dějí

Onehdá se mi podařilo ,,vhodně" nakombinovat pračku tak, že vše, co z ní poté, co dokončila obvyklý prací cyklus, bylo růžové. Včetně jednoho trička - jednoho z těch významnějších. Posmutněle jsem koukal na tu růzovou spoušť a s myšlenkou ,,pozdě bycha honit" šel věšet vyprané prádlo.

O čtrnáct dní později házím teď už růžové zpocené tričko do pračky - a že je tam samá bavlna, tak to ,,ohulím" na 60stC. Za hodinku je vypráno a tak jdu opět věšet - a světe div se - růžové tričko je opět bílé.

Já vím, možná popisuju úplně běžný jev, ale pro mne to bylo dokonalé překvapení. Příjemné překvapení.