O Slovensku a Ústí nad Labem

Víte, jak vyřešit "problém" s maďarskou menšinou na jihu Slovenska? Postavte dálnici a vlakový koridor mezi Bratislavou a Košicemi - jako náhradu silnice I/50.

Ale o tom jsem vlastně nechtěl...

Od malička žiju na severu Brna, hodně dlouho jsem to měl ven z města mnohem blíž než do centra a vím, že tyto věci předurčují výběr míst, kde bych se mohl cítit jako doma. Když o tom tak přemýšlím, tak krom mého rodného města to je Ústí nad Labem a Prešov. Vím, že velkou část na tomto výběru má fakt, že při příjezdu do těchto měst je potřeba překonat nějakou tu terénní vlnku.

Vysvětlím: když jsem byl malí, jezdila naše rodinka k příbuzným na sever Čech (nikoli do Ústí). A když jsme se vraceli (nikdy jsem nespal, vždycky jsem sledoval cestu - jsem zvědav, jestli Matouš bude po mě), tak jsem věděl, že po Lipůvce bude cesta stoupat do kopce a někde u Podlesí se otevře nádherný výhled do brněnské kotliny a z toho místa bude vidět vše důležité. Co na tom, že z onoho místa je to ještě dobrých 15km, vše podstatné už je (skoro) nadosah. U Ústí tuto roli hraje České středohoří, u Prešova Branisko. Jakkoli jsem tudy (I/18, D1) jel jen málokrát, pokaždé bylo potěšením čekat, až se otevře výhled do šarišské kotliny a potom už jen stačilo se spustit po silnici dolů a měkce přistát v metropoli. A nic nemění na tom, že (jak Ústí), tak Prešov nejsou nikterak krásnými městy - Ústí kvůli bombardování na konci druhé světové války a Prešov... Prešov kvůli tomu, že je to typické slovenské město.

Ano, hodilo by se napsat, co je to typické slovenské město a co se mi na tom nelíbí. Typické slovenské město bylo až do 50. let 20. století maličké. Historické centrum obklopovala hrstka ulic s nevysokými (téměř rodinnými) domy - když v tom přišlo rozhodnutí strany a projektanti začali rýsovat - a na toto malučké, snadno zranitelné město se nalepil velice těžký přívažek moderních budov. (V Čechách a na vetšině míst Moravy tento průběh nebyl tak drastický - tato města se rozvíjela postupně, takže budovatelský náraz (zejména) 70. a 80. let zvládly absorbovat.) "Vzorem" tohoto principu můžou být buď Košice, nebo některá menší města, kde téměř vesnická náves je obklopena panelákovým bludištěm. Napadá mě provokativní otázka: existuje nějaká dobrá moderní (od r. 1950) slovenská architektura?

Onehdá se mi do rukou dostala obrazová knížka věnovaná Prešovskému kraji. Byla nádherná! Jen ten Prešovský kraj je jiný...

S městskými policajty

Tak jsem byl napomenut za jízdu na kole v pěší zóně. A při té příležitosti jsem se zeptal na auta, která parkují na rožku Joštovy a Moravského náměstí (tam jak byla Potrefená husa).
(já) ...tam je pruh pro cyklisty, který končí v zaparkovaném autě.
(mp) My o tom víme, ale ta stavba ještě není zkolaudována.
(já) Značky tam jsou, vodorovné dopravní značení tam je... No, a jak poznám, že už to je zkolaudované.
(mp) No až to bude zkolaudované, tak to začneme řešit.

Čerstvá vajíčka se špatně loupou

Asi před 14 dny mne Sovička seznámila s pro mne překvapujícím zjištěním: čerstvá vajíčka natvrdo uvařená se špatně loupou. Od té doby se můj vztah k čerstvým vajíčků dá popsat jako ambivalentní. Ano, je super, že jsem si z obchodu přinesl plato čerstvých vajíček, ale k čemu mi to - sakrapráce - je, když mi polovina vajíčka zůstane ve skořápce?

Můj vztah k čerstvým vajíčkům se tak začal nápadně podobat mému vztahu k sociálním dávkám. Na jednu stranu jsem toho názoru, že každý by měl být svého štěstí strůjcem a nespoléhat na stát, na druhou stranu... Omezení porodného mě docela nechalo chladným (ano, to, že nejspíš těsně přijdeme o porodné (ať už časově, nebo co se stropu pro jeho výplatu týče) nepotěší, ale fakt je mi to téměř jedno), nu, po předkrmu v podobě výše rodičovského příspěvku jsem to včera dorazil zjištěním, že ani peněžitá pomoc v mateřství nebude žádné terno - což nepotěšilo jak Sovičku, tak mě.

A tak jsem o tom začal znovu přemýšlet a došel jsem k závěru, že tak je to vlastně správně a že:
a) to zvládneme, ať to bude jakkoli
b) svoje názory si podržím
c) ty vajíčka mě štvou o mnoho víc.

Luník IX

... a najednou si člověk připadá jako kdyby žil na jiné planetě.

Nu, nebudu to prodlužovat: dostalo se ke mně video z nechvalně známého košického sídliště Luník IX. Pokud máte dost odvahy, zadejte si to do googlu (ať už obrázky, nebo web) nebo youtube - pravděpodobnost, že šlápnete vedle, je jen velmi malá. (Jen malé upozornění: jen pro silné povahy!) A jak si to stále nedokážu představit v reálu, napadá mě klasická otázka: proč? A proč se s tím nic nedělá? Jsem divný, když si myslím, že teneto stav už je víc než zralý na vyhlášení stavu nebezpečí (nouze) a povolání armády?

A přitom východní Slovensko je tak krásné.

Malý krok pro lidstvo...

..., ale velký pro člověka?

V pátek, v souvislosti s volbami, jsem si (sám, osobně, dobrovolně) koupil 2 košile. A když píšu košile, nemyslím tím flanelové košile, ale takové ty normální, slušné. A jak byla slečna prodavačka v ráži, do ručky mi vrazila i zákaznickou kartu jednoho (zcela zjevně neoutdoorového) obchodu. V tu chvíli jsem ještě netušil, do jaké pasti jsem se chytil, no včera už mi to začalo docházet.

Střih. Dva a půl roku zpátky, je horké léto, jsme na doma v Medlánkách a já se vyskytnu v těsné blízkosti své mladší sestry. "Fůj, ty jsi zpocený." Nu ano, potím se, zvlášť když příjem tekutin beru opravdu zodpovědně. Ani nevím jak, pravděpodobně díky mému mladšímu, tehdy zlehka metrosexuálnímu bratrovi, jsem došel k závěru, že antiperspiranty fakt ne, že si přece nebudu zalepovat kůži, která potřebuje dýchat.

Střih. Zpátky do přítomnosti. Začínám zvolna objevovat výhody flanelových košilí - tedy alespoň ty výhody, které jsem si dřív neuvědomoval. Zatím stále spoléhám na to, že to s tím pocením nebude tak strašné, alespoň teď na podzim, kdy rozhodně není teplo a kdy ještě přechody mezi chladným a teplým prostředím nejsou tak brutální.

Ale zpátky k tomu malému kroku pro lidstvo: mám zlehka strach, že koupí těch dvou košil započal můj volný pád k něčemu strašnému - přirovnal bych to k první dávce nějakého fetu. Budu se snažit tomu čelit, ale pokud bych mohl laskavé okolí poprosit: kdybych začal vyšilovat ve smyslu "sako na běžné denní nošení", případně "kabát" - dejte mi pár facek, jo? :)

Z došlé pošty...

The University of Heidelberg is an equal opportunity employer. Applications from women and minorities are particularly welcome.

Znamená to, že moje přihláška není (na rozdíl od přihlášek žen a příslušníků minorit) obzvláště vítaná ? (Já vím, už jsem si mohl zvyknout...)

P.S. Klid. Nikam se nehlásím. Jen jsem na to narazil a zaujalo mne, jak daleko to pokročilo. (Landessternwarte Königstuhl, University of Heidelberg)

Výběr z tisku (10)

Tentokráte na téma "co hýbe internetosférou": Jak sociální stát zničil Švédsko (originál).

Per Bylund to jistě vidí hodně černě, viděno z české kotlinky (moravského úvalu) bych si chtěl povzdechnout něco ve smyslu "kéž bychom na tom byli tak, jako jsou na tom ve Švédsku". Nemyslím ekonomicky - ale spíš "výchovou"; něco ve smyslu povzdechu jednoho ze členů původního NERVu (Národní ekonomické rady vlády; tuším snad Tomáše Sedáčka?) - volně cituji - "Na to, abychom aplikovali úspěšná finská opatření má Česká republika jeden velký handicap: žije tady příliš málo Finů." A z tohoto pohledu potom jakýkoli žebříček postrádá smysl.

Ale zpátky k článku: stojí za to si ho přečíst a zkusit převést do místních reálií. Minimálně kvůli tomu, že sociálnímu státu dochází dech, tedy (ehm) peníze.

Výběr z tisku (9)

Titulek na idnes.cz: Přestaňme tu onanovat, vyzval Ratha ministr Bárta.

A čtenář josefm v diskuzi: Mirku Macku, vrať se a nafackuj jim oběma!

Klasický výcvak fronty přicházející k večeru

O snížení platů státních zaměstnanců

(Potrefené husy kejhaj...)

Se zájmem jsem si přečetl návrh kteréhosi ministra na redukci platů ve státní správě a byl jsem nepotěšen. Jednak proto, že se můj tabulkový plat nesníží o 10%, ale spíš o 20-30%, druhak proto, že si myslím, že se jedná o krok špatným směrem, kterým se akorát urychlí odchod schopných lidí ze státní správy a zůstanou jen ti neschopní, takže nejspíš budeme na naše úředníky zase nadávat o chlup víc (a to nemluvím o zdravotnických profesích). Stejně tak nevidím důvod, proč by měli mít učitelé vyjímku, nemluvě o "náborovém" příspěvku (který je naštěstí nejspíš pasé).

Myslím si, že správná cesta vede jinudy. Stát, zákonodárci a vedoucí jednotlivých úřadů by si měli rozmyslet, co ze státní správy (a nejen státní správy!) je nezbytně nutné - a zbytek zrušit. Možná se jedná o klamný pocit nižšího úředníčka státní správy, ale jsem přesvědčen o tom, že spousta věcí, co úřady po občanech a podnicích chtějí, je jednoduše zbytečných - získané informace k ničemu neslouží. Kdyby se toto množství zredukovalo o polovinu, mohl by se v podobném poměru zredukovat počet zaměstnanců toho kterého úřadu. Samozřejmě, že pro tento krok je nezbytná i příslušná změna (=zjednodušení) právních norem (o kterém se už mluví hodně dlouho).

Je o stejné jako s vědou (kterou také z velké části financuje stát) - v minulosti zaznělo hodně hlasů na téma, jak je finančně neúnosné, aby se u nás dělala věda a výzkum v mnoha oborech a že je nutné, aby se vybralo několik skutečně perspektivních směrů, kde budeme skutečně špičkoví a zbytek aby se zrušil (a vybavení se prodalo výzkumákům v zahraničí; schopní vědci se jistě uplatní v zahraničí a těch neschopných škoda nebude). Jakkoli se o tom mluví už pár let, tak jediné, co se realizuje, je ono postupné přiškrcování a přidušování redukovanými rozpočty. (Výše uvedené píšu i přes to, že je mi jasné, že můj "rodný obor" bude nejspíš jeden z prvních "na odstřel".

Jak se chodí na Ortler (3)

Zatímco pod bivakem Lombardi má ledovec víceméně pořád stejný sklon, ledovec nad bivakem začíná skoro "na rovince", pomalu se zvedá až ke zlomu v nadmořské výšce cca 3650m, aby se poté zase trošku narovnal a postupně přivedl turisty na podvrcholovou rovinku.

Jsme tedy u bivaku Lombardi, máme po svačině, nasazujeme mačky a začínáme stoupat - a jde nám to skvěle. Pomalu už začínáme pociťovat výšku - zejména výdrž s dechem: taťka tak cca od 3450m n. m., já kupodivu až kolem 3700m n. m. To ale ještě musíme překonat zlom ledovce (s pár trhlinama, kolem kterých je i uvázáno pomocné lano - pravda, napadlo mě, jestli to lano tam nezůstalo po nějakých nešťastnících, kteří skončili v té zlomové trhlině) a jeden úsek, kde je čistý led. Taťka ho obchází, já bych ho klidně směrem nahoru přešel, ale pravda, obejít to bude bezpečnější.

Podcházíme žbrďolek severně od vrcholu Ortleru, pomalu stoupáme na další ledovcový práh a v tom vidíme, že už máme skoro vyhráno. Na vrchol je to tak 20 minut skoro po rovince. Proti nám sestupuje první dvojka, jen se krátce pozdravíme a pokračujeme v cestě. Vrcholová rovinka je docela otevřená větrům ze západu, a tak tady docela profukuje. Bundu už mám dávno na sobě, uvažuju dokonce o uzavření lechtacích / větracích otvorů. Pro jistotu si oblékám i rukavice - to ale ne kvůli větru, ale kvůli slunci, které tady opravdu žhne.

Stoupáme vzhůru a na konci podvrcholové rovinky potkáváme českou trojku, která už také sestupuje. Docela dlouho povídáme, ukazujeme si hory. Nakonec se s nimi loučíme se slovy, že tady "máme ještě nějakou práci". A jdeme si užít posledních pár metrů k vrcholovému kříži. Je 9:55 a já i taťka máme nový výškový rekord!

Na vrcholu dost profukuje a jak se nepohybujeme, tak hnedka cítíme chlad - a tak zalézáme za hřebínek do závětří; jen občas vykoukneme, nafotíme pár fotek a potom zase zalezeme. Je parádní počasí (až na ten vítr) - a já jen trošku zalituju, že zdejší hory (krom těch na druhé straně Soldenu) moc neznám a tak je pro mně vrcholové panorama tak trochu cizí.

Po asi půl hodince začínáme sestupovat. Na vrcholovém plató potkáváme další trojku, pod žbrďolkem českou čtyřku, kousek za nimi ještě německou dvojku - a tak máme radost, jak krásně časově jsme to zvládli. Za pod výrazným ledovcovým zlomem ale potkáváme další českou dvojku - otce se synem odkudsi ze severních Čech, kterým to opravdu moc nejde... Nu, snad ví, co dělají. Kolem bivaku zase dáváme přestávku a občerstvení, ohlédneme se zpátky k vrcholu, kolem kterého se vaří mraky - naštěstí jen lehoučké...

IKEA: Návod na výpočet ceny

1. Vezmi cenu v rakouském obchodě.
2. Převeď ji na českou měnu.
3. Zaokrouhli na nejbližší vyšší stovku / tisícovku / desetitisícovku dle řádu ceny.
4. Odečti korunu / desetikorunu.

Konkrétní příklad:

psací stůl ALVE (cz, at, sk): 249EUR -> 6174 CZK -> 7000 CZK -> 6990CZK (+13%)


dětské křeslo AGEN (cz, at, sk): 13,99EUR -> 347 CZK -> 400 CZK -> 399CZK (+15%)


závěsy AINA (cz, at, sk): 54,90EUR -> 1361 CZK -> 1400 CZK -> 1390CZK (+2% - OK, tohle jsem schopen tolerovat, dokonce i na Slovensku jsou levnější než v Rakousku!)

OK, cesta do Vídně velkým autem (10l/100km) vyjde na tisícovku. Pokud jsou ceny u nás nadsazeny o - řekněme - 7%, tak se vyplatí do Vídně zajet při nákupu nad 14300CZK (a při tom natankovat levnější a kvalitnější benzín). I když - kdo by v IKEA utratil tolik peněz?

Úpadek

Tak jsem zase hudebně klesl. Nebojte, k Závišovi mi ještě pár stupínků chybí, nicméně přiznávám, že mi Tři sestry (konkrétně Modlitba pro partu a Homosexuál (na tom zejména ta předehra až k 1:05) vůbec nevadí.

A tak se žumpa blíží a já si s hrůzou uvědomuju, že už dlouho jsem neudělal nějakou drobnou blbůstku, kterou bych se mohl i pochlubit.

O důchodech

... Očekávaný důchod v 65 letech: necelých 13 tisíc korun.**...

... ** V době odchodu do důchodu bude tato částka odpovídat zhruba tomu, jako kdyby dnes žil z pěti tisíc korun.

Zdroj: idnes.cz

Pomiňme taková fakta, že nikdo neví, jak bude za dva roky. Nicméně znáte lepší argument proti spoření na důchod?

Nemůžu spát

...a není to kvůli bouřce venku. Jsem přetažený a unavený, ani ne tak z práce, jako z té ranní projížďky na kole. No jo, kyselina mléčná - kam s ní?

A tak alespoň jedno video - teda spíš film: Sám napříč Femundsmarkou (54min!)

SÁM NAPŘÍČ FEMUNDSMARKOU - mrazivý film o cestě jednoho kluka za svými sny... 54 minut from BERNARTWOOD on Vimeo.

Add to wishlist

Až jednou budu velký a budu mít dostatek trenýrek i ponožek, tak bych se chtěl podívat do kokpitu letadla (nejlépe za letu).

Podlitý prsteníček nevypadá příliš esteticky...

... a už vůbec se s ním nedá chodit.

Abych nemusel myslet na to, že zítra pravděpodobně budu tím dalším vyvoleným (3. v pořadí během letošního jara), kdo převezme štafetu nazvanou "fraktury dolních končetin", tak vám alespoň odkážu na internetu nalezený Máj pro generaci Facebooku.. Myšlen je samozřejmě ten Máchův Máj a pro bráchu by to mohl být takový dobrý test, jak je na tom s přípravou na maturitu.

Nemyslíš, zaplatíš!

Po projetí dráhy pod různými vlivy v simulátoru jsem došel k jedinému: halucinogeny vedou! :)

Podruhé v Bukovsku

Budujeme stát pro 40 miliónů

J. A. Baťa měl štěstí, že v jeho době nebyly ekologické organizace - viz. třeba splavnost Labe mezi Ústím n/L a Drážďany.