Rekapitulace

18 S, 21 P, 22 S, 24 P, 26 S, 27 P, 31 P.

To nejsou milenky... :-)

Moje biorytmy

Jenom dodám, že ve čtvrtek mám prezentovat výsledky své práce.

Námraza, verze 25/01/2006

Letos je opravdu nádherná zima...

GIMP slaví deset let...

GIMP slaví deset let. A při té příležitosti má i docela pěkný splash screen. Ani zásuvného moduly nezmizely. :)

Včera jsem dal 40 délek. Dlouhých - čili dva kilometry. Poprvé v životě. A dal bych i víc, po překonání krize kolem 30. délky jsem se opravdu cítil docela v pohodě. Jenže se mě chtělo na záchod a poté už jsem se nepřekecal vlézt zpátky. Takže 2 kilometry - nebo možná i kousek víc, nejsem si jistý, jestli těch délek náhodou nebylo 42. Pocity euforie se nedostavily, ani nijaká zvláštní únava, ani hlad, ani žízeň. (Přemýšlel jsem, jestli si nemám koupit v bufetu něco sladkého, ale rozhodl jsem se neutrácet, že to vydržím domů, kde si dám něco normálního.)

A tak jsem jel domů. Euforie nepřišla ani doma, cestou jsem spíš chytl nějaký splín ve stylu vzpomínky mě klovou do mých ztuhlých jater, slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater (Karel Plíhal). A tak mi ani nepřišlo, že jsem se uchránil od střetu s docela rychle jedoucím autem, když jsem se rozhodl nepřecházet před na zastávce stojící šedesátsedmičkou.

Bazen

Dal jsem 64 delek za 50 minut.

Tuto skutecnost kali jen fakt, ze ty delky byly jen 25metrove.

Aberdeen

Jsou věty, nikterak významné, které se člověku zapíší do šedé kůry mozkové. Ne, že by si je připomínal každý den, ale jsou uloženy v neuronovém šuplíčku, čekající na ten správný impuls.

Včera večer dávali na ČT2 film Aberdeen. Viděl jsem ho už jednou, kdysi dávno, ještě na gymplu a vím, že se mi tenkrát docela líbil. Přesto, že televizi moc nesleduji, jsem zatoužil si jeho děj alespoň trošku připomenout. Včerejší den tomu ale opravdu nepřál. Velmi brzké ranní vstávání, cesta do Prahy a dál, katastrofická komzultace, už brzy odpoledne jsem byl ve stavu zalézt do postele, nevnímat nic a nejlépe spát. Nicméně přes to jsme s kolegy po návratu do Brna zavítali do Amico Caffé zkonzumovat nějaké ty nápoje. A ejhle, debata se rozproudila, podívám se na hodinky a tam desátá hodina, čas, kdy jsem si myslel, že začíná film. Hm, nezvládám, pomyslel jsem si. A tak jsme se pomalu vykodrcali a já byl o čtvrt na dvanáct doma. Jen tak ze zvědavosti jsem zapnul televizi -- a ona (ta věta) tam byla, hned druhá nebo třetí, kterou jsem na titulkách přečetl.

Nikdy neměj orgasmus s někým, koho nemiluješ.

Nic objevného, vím. Každopádně ten film je o něčem úplně jiném.

Přešli jsme Fatru (Veľkou - liptovský a holny*/hôlny** hrebeň)

...a já se vrátil do každodenní reality. To znamená jediné - nestíhám. Ze všech stran se valí nové a nové, případně zapomenuté úkoly.

* Promiň, slovenštino, ale jsem tak líný, že kvůli jednomu písmenku si slovenskou klávesnici nenainstaluji.
** Opraveno. Poděkování Lie za tip, jak to snadno opravit. I tak jsem musel překonávat svou lenost.

Velka Fatra, prvni den (plan)

Překvapení (příjemné), které by asi mělo být samozřejmé

Tak jsem si právě zkusil vyřešit test, který budu zítra dávat studentům. Kupodivu jsem v něm udělal jen jednu chybu - a to takovou, že jsem přehlídl jeden obrázek a na něm vyznačené směry. Omluvou mi snad může být čas vypracování - asi tak 2 minuty. Studenti na to mají plnou hodinu. Tak tedy zítra hodně štěstí!

Sousedka

,,Martine, ty jsi chlap jako hora, to svet nevidel" di sousedka.
,,Ale jdete, svet videl i daleko horsi veci" snazim se oponovat...