4. března 2011, 21:15 - 23:00
Nejdřív jsem zaparkoval u lesa před Lažánkami, kde ale častá protijedoucí auta docela osvětlovala, navíc při zemi se tam válel nějaký opar, takže jsem se rozhodl, že se zkusím podívat k JZD v Maršově. Co se logistiky týče, tak je to tam dobré – je tam pěkný plácek, kde se dá zaparkovat i vytáhnout astrotechnika, méně skvělé je, že tam svítí jedna pouliční lampa z Maršova a několik lamp z JZD. I tak jsem tam rozložil výbavu. Nejdřív jsem začal fotit startrails. Rozhodl jsem se pro oblast Oriona, hlavně kvůli tomu, že na ní jsou objekty jak severní, tak jižní polokoule. Ostřil jsem automaticky na lampu s pozdějším přepnutím do manuálního režimu (ale s objektivem jsem už nic nedělal). Docela se to osvědčilo – a to pro oba objektivy. Zvolil jsem 60s expozice, které už byly docela přesvětlené (což krásně ilustruje ne příliš skvělé podmínky), ale nechal jsem je s tím, že alespoň uvidím, co to udělá. Jako druhý objekt jsem zvolil oblast kolem Polárky, tady už delším objektivem. Na 60s i 30s expozici bylo na krajích pole vidět, že se otáčení oblohy už projevilo, tak jsem to nechal na 15s. Výsledek nakonec je docela dobrý. Opět jsem ostřil na lampu. Na výsledné fotografii je ale vidět barevná vada, příště to chce víc zaclonit. Dark framy jsem fotil se sundanými objektivy, jen s krytkou těla tak, že jsem fotoaparát zavřel do brašny.
Mimo focení jsem se snažil i dívat RL. Nejdřív jsem konečně správně nastavil hledáček, abych zjistil, že obraz v něm je příšerný – ten od Slunce natavený okulár je prostě nepoužitelný – asi to bude chtít nový, tak aby to dávalo zvětšení 15 – 20x. Najít M42 bylo bez problémů, ale při pokusu o hledání M51 a M101 se ukázalo, že zvětšení 210x je příliš veliké na bezproblémové zaměření – tady by to chtělo jít do zvětšení cca 100x, což odpovídá 20mm okuláru. Nechtěl jsem to ale úplně balit, tak jsem se snažil najít alespoň pár objektů, ke kterým to není nijak daleko od nějaké výraznější hvězdy. První úspěch jsem měl s M1 (byla docela slabá, ale byla tam), potom jsem dal M76 (Malou činku jsem v tom neviděl) a nakonec se zadařily dvě galaxie – nejspíš M65 a M66. Mířil jsem i k Messierovým objektům v Honících psech, ale v tu chvíli jsem se už dost věnoval fototechnice a tak jsem to nakonec odpískal.
Krom toho měl premiéru Panoramic TriAtlas. Pozoruje se s ním skvěle, ten mizerný hledáček má dosah tak o 1mag méně, než je dosah atlasu, což je docela skvělé. Pro nějaké hledání v RL to už ale není, tam by to chtělo něco mnohem podrobnějšího. Jediné, co mě od B/C nebo C verze TriAtlasu odrazuje, je (dle mého názoru) nadbytek nestelárního obsahu.
Když už mi docela mrzly nožky a nepomáhal ani čaj v termosce, tak jsem to zabalil a jel domů. Cestou jsem se ještě stavil u křížku v Lažánkách, docela dost tam svítí blízká vesnice, není tam kde zaparkovat, ale rozhled je ze všech tří míst nejlepší a navíc by se křížek mohl docela vyjímat při dalším pokusu o startrails.
A fotky? Fotky nebudou. Jak Firefox, tak Chrome mi několikrát spadl a IE se mi fakt zkoušet nechce. :)
neděle, března 06, 2011
pátek, února 18, 2011
středa, února 09, 2011
Před třicítkou
Stručná charakteristika posledních deseti let: z melancholického idealisty cholerickým materialistou.
pondělí, února 07, 2011
O fotografiích a fotografech (2)
Na co je hraní si s HDR, panoramaty, paralaktickými montážemi, úzkopásmovými filtry a vším možným? Na nic.
Magdalena Polińska: The 365 Journey
Magdalena Polińska: The 365 Journey
středa, února 02, 2011
HDR panorama - pokus druhý
Takhle se to má dělat!
Takže přece!
1. Nafotit zdrojové snímky.
2. Složit v Huginu panorama pro snímky s nulovou EV korekcí a uložit parametrický soubor.
3. Zkopírovat parametrický soubor Huginu a zeditovat jej pro kladnou i zápornou korekci EV.
4. Vytvořit panorama pro kladnou i zápornou EV korekci. Nesmí se nic přepočítávat!
5. Složit 3 panorama v Panoramixu Pro - je nutné nastavit EV ručně (Hugin neukládá).
Poznámky? Zdá se mi to postup "po haluzi", asi je bezpodmínečně nutný stativ a naprostý klid při exponování, aby na sebe body seděly, ale kupodivu to funguje.
Takže přece!
1. Nafotit zdrojové snímky.
2. Složit v Huginu panorama pro snímky s nulovou EV korekcí a uložit parametrický soubor.
3. Zkopírovat parametrický soubor Huginu a zeditovat jej pro kladnou i zápornou korekci EV.
4. Vytvořit panorama pro kladnou i zápornou EV korekci. Nesmí se nic přepočítávat!
5. Složit 3 panorama v Panoramixu Pro - je nutné nastavit EV ručně (Hugin neukládá).
Poznámky? Zdá se mi to postup "po haluzi", asi je bezpodmínečně nutný stativ a naprostý klid při exponování, aby na sebe body seděly, ale kupodivu to funguje.
HDR panorama - pokus první
Jen tak ve stručnosti, abych nezapomněl...
1. Se zapnutou aretací expozice nafotíme zdrojové snímky. Potěšující je, že foťák zvládá zároveň bracketing i aretaci expozice.
2. V Photomatixu složíme zdrojové snímky, parametry složení ponecháme stejné. Vzniknou tak zdrojové HDR snímky.
3. V Huginu složíme zdrojové HDR snímky ve výsledné panorama.
A výsledky?
Zdrojové snímky:
A výsledek:
A poznámky, problémy?
1. Přímé skládání v Huginu mi havaruje na nějakou neznámou chybku.
2. Photomatix Pro potřebuje stejný rozměr snímků. Proto je zapotřebí nejdříve použít Photomatix Pro a teprve potom Hugin. Opačný postup je blbost už jen z toho důvodu, že složit snímky úplně stejně nejde (malé posuny mohou hrát velkou roli).
3. Docela to funguje, až na to, že se stejně ztratí ty nejjasnější a nejtmavší části - Hugin to nepřeškáluje tak, aby se mu tam vlezl celý rozsah barev. Viz ta bílá díra okolo Slunka. Já teda věřím, že to nějak jde, ale zatím jsem nepřišel na to jak.
1. Se zapnutou aretací expozice nafotíme zdrojové snímky. Potěšující je, že foťák zvládá zároveň bracketing i aretaci expozice.
2. V Photomatixu složíme zdrojové snímky, parametry složení ponecháme stejné. Vzniknou tak zdrojové HDR snímky.
3. V Huginu složíme zdrojové HDR snímky ve výsledné panorama.
A výsledky?
Zdrojové snímky:
A výsledek:
A poznámky, problémy?
1. Přímé skládání v Huginu mi havaruje na nějakou neznámou chybku.
2. Photomatix Pro potřebuje stejný rozměr snímků. Proto je zapotřebí nejdříve použít Photomatix Pro a teprve potom Hugin. Opačný postup je blbost už jen z toho důvodu, že složit snímky úplně stejně nejde (malé posuny mohou hrát velkou roli).
3. Docela to funguje, až na to, že se stejně ztratí ty nejjasnější a nejtmavší části - Hugin to nepřeškáluje tak, aby se mu tam vlezl celý rozsah barev. Viz ta bílá díra okolo Slunka. Já teda věřím, že to nějak jde, ale zatím jsem nepřišel na to jak.
pondělí, ledna 24, 2011
středa, ledna 12, 2011
O fotografiích a fotografech
Občas se mi stane, že mi někdo pochválí fotografii. A občas připadne nějaká fotografie dobrá i mě. A potom jsou lidé, jejichž jedna fotka je schopna dostat mě do kolen - a třeba může být vyfocená "mýdlovou krabičkou".
Magdalena Polińska: Jasminowa zima
Magdalena Polińska: Jasminowa zima
S městskými policajty
Tak jsem byl napomenut za jízdu na kole v pěší zóně. A při té příležitosti jsem se zeptal na auta, která parkují na rožku Joštovy a Moravského náměstí (tam jak byla Potrefená husa).
(já) ...tam je pruh pro cyklisty, který končí v zaparkovaném autě.
(mp) My o tom víme, ale ta stavba ještě není zkolaudována.
(já) Značky tam jsou, vodorovné dopravní značení tam je... No, a jak poznám, že už to je zkolaudované.
(mp) No až to bude zkolaudované, tak to začneme řešit.
(já) ...tam je pruh pro cyklisty, který končí v zaparkovaném autě.
(mp) My o tom víme, ale ta stavba ještě není zkolaudována.
(já) Značky tam jsou, vodorovné dopravní značení tam je... No, a jak poznám, že už to je zkolaudované.
(mp) No až to bude zkolaudované, tak to začneme řešit.
úterý, ledna 04, 2011
středa, prosince 22, 2010
pondělí, prosince 06, 2010
Čerstvá vajíčka se špatně loupou
Asi před 14 dny mne Sovička seznámila s pro mne překvapujícím zjištěním: čerstvá vajíčka natvrdo uvařená se špatně loupou. Od té doby se můj vztah k čerstvým vajíčků dá popsat jako ambivalentní. Ano, je super, že jsem si z obchodu přinesl plato čerstvých vajíček, ale k čemu mi to - sakrapráce - je, když mi polovina vajíčka zůstane ve skořápce?
Můj vztah k čerstvým vajíčkům se tak začal nápadně podobat mému vztahu k sociálním dávkám. Na jednu stranu jsem toho názoru, že každý by měl být svého štěstí strůjcem a nespoléhat na stát, na druhou stranu... Omezení porodného mě docela nechalo chladným (ano, to, že nejspíš těsně přijdeme o porodné (ať už časově, nebo co se stropu pro jeho výplatu týče) nepotěší, ale fakt je mi to téměř jedno), nu, po předkrmu v podobě výše rodičovského příspěvku jsem to včera dorazil zjištěním, že ani peněžitá pomoc v mateřství nebude žádné terno - což nepotěšilo jak Sovičku, tak mě.
A tak jsem o tom začal znovu přemýšlet a došel jsem k závěru, že tak je to vlastně správně a že:
a) to zvládneme, ať to bude jakkoli
b) svoje názory si podržím
c) ty vajíčka mě štvou o mnoho víc.
Můj vztah k čerstvým vajíčkům se tak začal nápadně podobat mému vztahu k sociálním dávkám. Na jednu stranu jsem toho názoru, že každý by měl být svého štěstí strůjcem a nespoléhat na stát, na druhou stranu... Omezení porodného mě docela nechalo chladným (ano, to, že nejspíš těsně přijdeme o porodné (ať už časově, nebo co se stropu pro jeho výplatu týče) nepotěší, ale fakt je mi to téměř jedno), nu, po předkrmu v podobě výše rodičovského příspěvku jsem to včera dorazil zjištěním, že ani peněžitá pomoc v mateřství nebude žádné terno - což nepotěšilo jak Sovičku, tak mě.
A tak jsem o tom začal znovu přemýšlet a došel jsem k závěru, že tak je to vlastně správně a že:
a) to zvládneme, ať to bude jakkoli
b) svoje názory si podržím
c) ty vajíčka mě štvou o mnoho víc.
pondělí, listopadu 22, 2010
Jedna téměř astrofyzikální noticka...
...která možná poukáže na moje velmi chabé znalosti.
Několik na sobě nezávislých týmů se pokouší změřit jistou fyzikální charakteristiku. Protože se jedná o vícenásobný hvězdný systém, kde hmotnosti složek se mění velice pomalu (alespoň pokud se jedná o řádově desítky let), lze předpokládat, že tato fyzikální charakteristika (závislá pouze na hmotnosti složek) je konstantní.
Několik na sobě nezávislých týmů tak v průběhu asi 15ti let publikuje tyto výsledky:
- 180 +/- 2.3 SJ
- 185 +/- 2.0 SJ
- 160 +/- 2.5 SJ
- 223 +/- 3.0 SJ
Také vám na uvedených výsledcích něco vadí? Nebo jsem fakt tak blbej?
Několik na sobě nezávislých týmů se pokouší změřit jistou fyzikální charakteristiku. Protože se jedná o vícenásobný hvězdný systém, kde hmotnosti složek se mění velice pomalu (alespoň pokud se jedná o řádově desítky let), lze předpokládat, že tato fyzikální charakteristika (závislá pouze na hmotnosti složek) je konstantní.
Několik na sobě nezávislých týmů tak v průběhu asi 15ti let publikuje tyto výsledky:
- 180 +/- 2.3 SJ
- 185 +/- 2.0 SJ
- 160 +/- 2.5 SJ
- 223 +/- 3.0 SJ
Také vám na uvedených výsledcích něco vadí? Nebo jsem fakt tak blbej?
Jak začínající astrofotografové přicházejí o iluze
Vyfotil jsem svoji první slušnou astrofotku. Pohříchu to byl Orion, k mému překvapení jsem z obyčejného kompaktu vytáhl téměř desátou magnitudu, což mi přišlo slušné. A protože s jídlem roste chuť, napadlo mě, že bych konečně mohl zkusit něco se starým dobrým objektivem 4/300 s tím, že bych si možná pod stromeček pořídil nějakou montáž, která by udržela alespoň desetisekundovou expozici. Nu, zjistil jsem, že použitelné řešení obnáší investici min. 30000Kč, což je krapet víc, než jsem předpokládal... A tak asi nic, resp. tak si asi koupím okulár za pár stovek (zajímalo by mě, kam se poděly ty mikroskopové, co jsem měl doma) a zkusím se podívat na pár objektíků očmo. Ach jo.
Ale... Zajímavým zjištěním pro mě byl fakt, že lidí s podobným (nebo ještě lepším) vybavením je docela dost - tipuju to minimálně na takových 20 lidí po republice, z toho minimálně deset z nich je schopno dělat fotky na velice slušné úrovni. Zdá se, že tzv. "amatérská astronomie" není ani zdaleka na úbytě (jak by se mohlo z mnohých hvězdáren zdát) - jen ten "amatérský astronom" se už docela liší od "amatérského astronoma" před 15 lety.
Ach jo.
Ale... Zajímavým zjištěním pro mě byl fakt, že lidí s podobným (nebo ještě lepším) vybavením je docela dost - tipuju to minimálně na takových 20 lidí po republice, z toho minimálně deset z nich je schopno dělat fotky na velice slušné úrovni. Zdá se, že tzv. "amatérská astronomie" není ani zdaleka na úbytě (jak by se mohlo z mnohých hvězdáren zdát) - jen ten "amatérský astronom" se už docela liší od "amatérského astronoma" před 15 lety.
Ach jo.
čtvrtek, listopadu 11, 2010
Luník IX
... a najednou si člověk připadá jako kdyby žil na jiné planetě.
Nu, nebudu to prodlužovat: dostalo se ke mně video z nechvalně známého košického sídliště Luník IX. Pokud máte dost odvahy, zadejte si to do googlu (ať už obrázky, nebo web) nebo youtube - pravděpodobnost, že šlápnete vedle, je jen velmi malá. (Jen malé upozornění: jen pro silné povahy!) A jak si to stále nedokážu představit v reálu, napadá mě klasická otázka: proč? A proč se s tím nic nedělá? Jsem divný, když si myslím, že teneto stav už je víc než zralý na vyhlášení stavu nebezpečí (nouze) a povolání armády?
A přitom východní Slovensko je tak krásné.
Nu, nebudu to prodlužovat: dostalo se ke mně video z nechvalně známého košického sídliště Luník IX. Pokud máte dost odvahy, zadejte si to do googlu (ať už obrázky, nebo web) nebo youtube - pravděpodobnost, že šlápnete vedle, je jen velmi malá. (Jen malé upozornění: jen pro silné povahy!) A jak si to stále nedokážu představit v reálu, napadá mě klasická otázka: proč? A proč se s tím nic nedělá? Jsem divný, když si myslím, že teneto stav už je víc než zralý na vyhlášení stavu nebezpečí (nouze) a povolání armády?
A přitom východní Slovensko je tak krásné.
neděle, října 24, 2010
Malý krok pro lidstvo...
..., ale velký pro člověka?
V pátek, v souvislosti s volbami, jsem si (sám, osobně, dobrovolně) koupil 2 košile. A když píšu košile, nemyslím tím flanelové košile, ale takové ty normální, slušné. A jak byla slečna prodavačka v ráži, do ručky mi vrazila i zákaznickou kartu jednoho (zcela zjevně neoutdoorového) obchodu. V tu chvíli jsem ještě netušil, do jaké pasti jsem se chytil, no včera už mi to začalo docházet.
Střih. Dva a půl roku zpátky, je horké léto, jsme na doma v Medlánkách a já se vyskytnu v těsné blízkosti své mladší sestry. "Fůj, ty jsi zpocený." Nu ano, potím se, zvlášť když příjem tekutin beru opravdu zodpovědně. Ani nevím jak, pravděpodobně díky mému mladšímu, tehdy zlehka metrosexuálnímu bratrovi, jsem došel k závěru, že antiperspiranty fakt ne, že si přece nebudu zalepovat kůži, která potřebuje dýchat.
Střih. Zpátky do přítomnosti. Začínám zvolna objevovat výhody flanelových košilí - tedy alespoň ty výhody, které jsem si dřív neuvědomoval. Zatím stále spoléhám na to, že to s tím pocením nebude tak strašné, alespoň teď na podzim, kdy rozhodně není teplo a kdy ještě přechody mezi chladným a teplým prostředím nejsou tak brutální.
Ale zpátky k tomu malému kroku pro lidstvo: mám zlehka strach, že koupí těch dvou košil započal můj volný pád k něčemu strašnému - přirovnal bych to k první dávce nějakého fetu. Budu se snažit tomu čelit, ale pokud bych mohl laskavé okolí poprosit: kdybych začal vyšilovat ve smyslu "sako na běžné denní nošení", případně "kabát" - dejte mi pár facek, jo? :)
V pátek, v souvislosti s volbami, jsem si (sám, osobně, dobrovolně) koupil 2 košile. A když píšu košile, nemyslím tím flanelové košile, ale takové ty normální, slušné. A jak byla slečna prodavačka v ráži, do ručky mi vrazila i zákaznickou kartu jednoho (zcela zjevně neoutdoorového) obchodu. V tu chvíli jsem ještě netušil, do jaké pasti jsem se chytil, no včera už mi to začalo docházet.
Střih. Dva a půl roku zpátky, je horké léto, jsme na doma v Medlánkách a já se vyskytnu v těsné blízkosti své mladší sestry. "Fůj, ty jsi zpocený." Nu ano, potím se, zvlášť když příjem tekutin beru opravdu zodpovědně. Ani nevím jak, pravděpodobně díky mému mladšímu, tehdy zlehka metrosexuálnímu bratrovi, jsem došel k závěru, že antiperspiranty fakt ne, že si přece nebudu zalepovat kůži, která potřebuje dýchat.
Střih. Zpátky do přítomnosti. Začínám zvolna objevovat výhody flanelových košilí - tedy alespoň ty výhody, které jsem si dřív neuvědomoval. Zatím stále spoléhám na to, že to s tím pocením nebude tak strašné, alespoň teď na podzim, kdy rozhodně není teplo a kdy ještě přechody mezi chladným a teplým prostředím nejsou tak brutální.
Ale zpátky k tomu malému kroku pro lidstvo: mám zlehka strach, že koupí těch dvou košil započal můj volný pád k něčemu strašnému - přirovnal bych to k první dávce nějakého fetu. Budu se snažit tomu čelit, ale pokud bych mohl laskavé okolí poprosit: kdybych začal vyšilovat ve smyslu "sako na běžné denní nošení", případně "kabát" - dejte mi pár facek, jo? :)
středa, října 20, 2010
Zdárné zrádné šunkofleky jako výchova k rodičovství
Švagr mne zahanbuje, jak sestřičce a synovečkovi vyvařuje a tak jsem se rozhodl zvýšit si karmu a něco uvařit. Původní nápad segedínský guláš Sovička zavrhla (škoda, chtěl jsem jí tam propašovat kysané zelí) a tak jsem vymyslel náhradní řešení - šunkofleky. Ale aby to nebylo jen tak jednoduché, tak jsem se rozhodl, že nebudu týrat šunku, ale pěkně povařím uzené maso a z vývaru udělám polévku.
Moje představa byla taková, že "šunkofleky jsou něco jako zapékané těstoviny, což je převelice jednoduché jídlo; a ta polívka navíc - to je vlastně jen zužitkování zbytků". Očekával jsem tedy poklidné odpoledne, ve kterém občas vařečkou zakvedlám v nějakém hrnci... Jenže chyba lávky! Dobrou hodinu a půl to byl fakt kalup - sotva jsem nakrájel všechny zeleniny, tak už bylo uvařeno maso, sotva jsem připravil šunkofleky k zapečení, už si polévka žádala závěrečných úprav. Tak zběsilé tempo mě překvapilo - přitom jsem neměl pocit, že se nějak flákám... Nicméně výsledek se povedl (zejména ta polévka, kterou ovšem Sovička (zatím) neochutnala) a tak se můžu zhroutit do postele se slastným vědomím, že to se mnou není tak špatné. Na švagra ale stále ani zdaleka nemám.
Moje představa byla taková, že "šunkofleky jsou něco jako zapékané těstoviny, což je převelice jednoduché jídlo; a ta polívka navíc - to je vlastně jen zužitkování zbytků". Očekával jsem tedy poklidné odpoledne, ve kterém občas vařečkou zakvedlám v nějakém hrnci... Jenže chyba lávky! Dobrou hodinu a půl to byl fakt kalup - sotva jsem nakrájel všechny zeleniny, tak už bylo uvařeno maso, sotva jsem připravil šunkofleky k zapečení, už si polévka žádala závěrečných úprav. Tak zběsilé tempo mě překvapilo - přitom jsem neměl pocit, že se nějak flákám... Nicméně výsledek se povedl (zejména ta polévka, kterou ovšem Sovička (zatím) neochutnala) a tak se můžu zhroutit do postele se slastným vědomím, že to se mnou není tak špatné. Na švagra ale stále ani zdaleka nemám.
úterý, října 19, 2010
Měnínská brána a jiné poklesky
Žiju v Brně asi tak třicet let a z toho asi tak polovinu této doby tuším, kde je Měnínská brána. Nu, dnes na cestě z Vaňkovky mi došlo, proč se jmenuje Měnínská. Světe div se, podle Měnína, nacházejícího se pár kilometrů na jih od Brna. Ale tato moje zabedněnost by nebyla nejhorší...
Synovec František se zdárně vyvíjí a mě jímají obavy, že splodit potomka je o mnoho jednodušší než se o něj po "děložním exodu" postarat. A to je, prosím pěkně, František hodný, což ve mně budí další obavy - všechny děti přece nemohou být hodné a tak: co když na nás vyzbyde dítko o hodně méně hodné, v noci nespící a své hlasivky neustále trénující?
Pod tíhou špatného svědomí a Soviččiných pohledů jsem zlehka pokročil v další fázi zařizování bytu a koupil a sestavil komodu a vystěhoval několik skříní a vyměnil jeden stůl. Zmožen těmito přesuny jsem se poté zhroutil na postel a jak moje tělo a moje mysl začínala halucinovat, dostavil se ke mně pocit "domova" - takové to uvědomění si, že tento prostor je prostorem žiju, bydlím a snad jednou vychovám i nějaké to dítko.
Synovec František se zdárně vyvíjí a mě jímají obavy, že splodit potomka je o mnoho jednodušší než se o něj po "děložním exodu" postarat. A to je, prosím pěkně, František hodný, což ve mně budí další obavy - všechny děti přece nemohou být hodné a tak: co když na nás vyzbyde dítko o hodně méně hodné, v noci nespící a své hlasivky neustále trénující?
Pod tíhou špatného svědomí a Soviččiných pohledů jsem zlehka pokročil v další fázi zařizování bytu a koupil a sestavil komodu a vystěhoval několik skříní a vyměnil jeden stůl. Zmožen těmito přesuny jsem se poté zhroutil na postel a jak moje tělo a moje mysl začínala halucinovat, dostavil se ke mně pocit "domova" - takové to uvědomění si, že tento prostor je prostorem žiju, bydlím a snad jednou vychovám i nějaké to dítko.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
