Kordélie, km 129952: vyrážíme do nového života...

Před třicítkou

Stručná charakteristika posledních deseti let: z melancholického idealisty cholerickým materialistou.

"The word is 'issue', not 'achoo'!"

Dobrá muzika a Prasátko narážející do písmenek!

O fotografiích a fotografech (2)

Na co je hraní si s HDR, panoramaty, paralaktickými montážemi, úzkopásmovými filtry a vším možným? Na nic.

Magdalena Polińska: The 365 Journey

HDR panorama - pokus druhý

Takhle se to má dělat!




Takže přece!

1. Nafotit zdrojové snímky.
2. Složit v Huginu panorama pro snímky s nulovou EV korekcí a uložit parametrický soubor.
3. Zkopírovat parametrický soubor Huginu a zeditovat jej pro kladnou i zápornou korekci EV.
4. Vytvořit panorama pro kladnou i zápornou EV korekci. Nesmí se nic přepočítávat!
5. Složit 3 panorama v Panoramixu Pro - je nutné nastavit EV ručně (Hugin neukládá).

Poznámky? Zdá se mi to postup "po haluzi", asi je bezpodmínečně nutný stativ a naprostý klid při exponování, aby na sebe body seděly, ale kupodivu to funguje.

HDR panorama - pokus první

Jen tak ve stručnosti, abych nezapomněl...

1. Se zapnutou aretací expozice nafotíme zdrojové snímky. Potěšující je, že foťák zvládá zároveň bracketing i aretaci expozice.
2. V Photomatixu složíme zdrojové snímky, parametry složení ponecháme stejné. Vzniknou tak zdrojové HDR snímky.
3. V Huginu složíme zdrojové HDR snímky ve výsledné panorama.

A výsledky?

Zdrojové snímky:









A výsledek:





A poznámky, problémy?

1. Přímé skládání v Huginu mi havaruje na nějakou neznámou chybku.
2. Photomatix Pro potřebuje stejný rozměr snímků. Proto je zapotřebí nejdříve použít Photomatix Pro a teprve potom Hugin. Opačný postup je blbost už jen z toho důvodu, že složit snímky úplně stejně nejde (malé posuny mohou hrát velkou roli).
3. Docela to funguje, až na to, že se stejně ztratí ty nejjasnější a nejtmavší části - Hugin to nepřeškáluje tak, aby se mu tam vlezl celý rozsah barev. Viz ta bílá díra okolo Slunka. Já teda věřím, že to nějak jde, ale zatím jsem nepřišel na to jak.

Východ Slunce, 24. 1. 2011

...a krom toho jsem si prošel celou TZT 7517. :)

O fotografiích a fotografech

Občas se mi stane, že mi někdo pochválí fotografii. A občas připadne nějaká fotografie dobrá i mě. A potom jsou lidé, jejichž jedna fotka je schopna dostat mě do kolen - a třeba může být vyfocená "mýdlovou krabičkou".

Magdalena Polińska: Jasminowa zima

S městskými policajty

Tak jsem byl napomenut za jízdu na kole v pěší zóně. A při té příležitosti jsem se zeptal na auta, která parkují na rožku Joštovy a Moravského náměstí (tam jak byla Potrefená husa).
(já) ...tam je pruh pro cyklisty, který končí v zaparkovaném autě.
(mp) My o tom víme, ale ta stavba ještě není zkolaudována.
(já) Značky tam jsou, vodorovné dopravní značení tam je... No, a jak poznám, že už to je zkolaudované.
(mp) No až to bude zkolaudované, tak to začneme řešit.

Zatmění Slunce

Úspěch!

Čerstvá vajíčka se špatně loupou

Asi před 14 dny mne Sovička seznámila s pro mne překvapujícím zjištěním: čerstvá vajíčka natvrdo uvařená se špatně loupou. Od té doby se můj vztah k čerstvým vajíčků dá popsat jako ambivalentní. Ano, je super, že jsem si z obchodu přinesl plato čerstvých vajíček, ale k čemu mi to - sakrapráce - je, když mi polovina vajíčka zůstane ve skořápce?

Můj vztah k čerstvým vajíčkům se tak začal nápadně podobat mému vztahu k sociálním dávkám. Na jednu stranu jsem toho názoru, že každý by měl být svého štěstí strůjcem a nespoléhat na stát, na druhou stranu... Omezení porodného mě docela nechalo chladným (ano, to, že nejspíš těsně přijdeme o porodné (ať už časově, nebo co se stropu pro jeho výplatu týče) nepotěší, ale fakt je mi to téměř jedno), nu, po předkrmu v podobě výše rodičovského příspěvku jsem to včera dorazil zjištěním, že ani peněžitá pomoc v mateřství nebude žádné terno - což nepotěšilo jak Sovičku, tak mě.

A tak jsem o tom začal znovu přemýšlet a došel jsem k závěru, že tak je to vlastně správně a že:
a) to zvládneme, ať to bude jakkoli
b) svoje názory si podržím
c) ty vajíčka mě štvou o mnoho víc.

Jedna téměř astrofyzikální noticka...

...která možná poukáže na moje velmi chabé znalosti.

Několik na sobě nezávislých týmů se pokouší změřit jistou fyzikální charakteristiku. Protože se jedná o vícenásobný hvězdný systém, kde hmotnosti složek se mění velice pomalu (alespoň pokud se jedná o řádově desítky let), lze předpokládat, že tato fyzikální charakteristika (závislá pouze na hmotnosti složek) je konstantní.

Několik na sobě nezávislých týmů tak v průběhu asi 15ti let publikuje tyto výsledky:

- 180 +/- 2.3 SJ
- 185 +/- 2.0 SJ
- 160 +/- 2.5 SJ
- 223 +/- 3.0 SJ

Také vám na uvedených výsledcích něco vadí? Nebo jsem fakt tak blbej?

Jak začínající astrofotografové přicházejí o iluze

Vyfotil jsem svoji první slušnou astrofotku. Pohříchu to byl Orion, k mému překvapení jsem z obyčejného kompaktu vytáhl téměř desátou magnitudu, což mi přišlo slušné. A protože s jídlem roste chuť, napadlo mě, že bych konečně mohl zkusit něco se starým dobrým objektivem 4/300 s tím, že bych si možná pod stromeček pořídil nějakou montáž, která by udržela alespoň desetisekundovou expozici. Nu, zjistil jsem, že použitelné řešení obnáší investici min. 30000Kč, což je krapet víc, než jsem předpokládal... A tak asi nic, resp. tak si asi koupím okulár za pár stovek (zajímalo by mě, kam se poděly ty mikroskopové, co jsem měl doma) a zkusím se podívat na pár objektíků očmo. Ach jo.

Ale... Zajímavým zjištěním pro mě byl fakt, že lidí s podobným (nebo ještě lepším) vybavením je docela dost - tipuju to minimálně na takových 20 lidí po republice, z toho minimálně deset z nich je schopno dělat fotky na velice slušné úrovni. Zdá se, že tzv. "amatérská astronomie" není ani zdaleka na úbytě (jak by se mohlo z mnohých hvězdáren zdát) - jen ten "amatérský astronom" se už docela liší od "amatérského astronoma" před 15 lety.

Ach jo.

Luník IX

... a najednou si člověk připadá jako kdyby žil na jiné planetě.

Nu, nebudu to prodlužovat: dostalo se ke mně video z nechvalně známého košického sídliště Luník IX. Pokud máte dost odvahy, zadejte si to do googlu (ať už obrázky, nebo web) nebo youtube - pravděpodobnost, že šlápnete vedle, je jen velmi malá. (Jen malé upozornění: jen pro silné povahy!) A jak si to stále nedokážu představit v reálu, napadá mě klasická otázka: proč? A proč se s tím nic nedělá? Jsem divný, když si myslím, že teneto stav už je víc než zralý na vyhlášení stavu nebezpečí (nouze) a povolání armády?

A přitom východní Slovensko je tak krásné.

Malý krok pro lidstvo...

..., ale velký pro člověka?

V pátek, v souvislosti s volbami, jsem si (sám, osobně, dobrovolně) koupil 2 košile. A když píšu košile, nemyslím tím flanelové košile, ale takové ty normální, slušné. A jak byla slečna prodavačka v ráži, do ručky mi vrazila i zákaznickou kartu jednoho (zcela zjevně neoutdoorového) obchodu. V tu chvíli jsem ještě netušil, do jaké pasti jsem se chytil, no včera už mi to začalo docházet.

Střih. Dva a půl roku zpátky, je horké léto, jsme na doma v Medlánkách a já se vyskytnu v těsné blízkosti své mladší sestry. "Fůj, ty jsi zpocený." Nu ano, potím se, zvlášť když příjem tekutin beru opravdu zodpovědně. Ani nevím jak, pravděpodobně díky mému mladšímu, tehdy zlehka metrosexuálnímu bratrovi, jsem došel k závěru, že antiperspiranty fakt ne, že si přece nebudu zalepovat kůži, která potřebuje dýchat.

Střih. Zpátky do přítomnosti. Začínám zvolna objevovat výhody flanelových košilí - tedy alespoň ty výhody, které jsem si dřív neuvědomoval. Zatím stále spoléhám na to, že to s tím pocením nebude tak strašné, alespoň teď na podzim, kdy rozhodně není teplo a kdy ještě přechody mezi chladným a teplým prostředím nejsou tak brutální.

Ale zpátky k tomu malému kroku pro lidstvo: mám zlehka strach, že koupí těch dvou košil započal můj volný pád k něčemu strašnému - přirovnal bych to k první dávce nějakého fetu. Budu se snažit tomu čelit, ale pokud bych mohl laskavé okolí poprosit: kdybych začal vyšilovat ve smyslu "sako na běžné denní nošení", případně "kabát" - dejte mi pár facek, jo? :)

Zdárné zrádné šunkofleky jako výchova k rodičovství

Švagr mne zahanbuje, jak sestřičce a synovečkovi vyvařuje a tak jsem se rozhodl zvýšit si karmu a něco uvařit. Původní nápad segedínský guláš Sovička zavrhla (škoda, chtěl jsem jí tam propašovat kysané zelí) a tak jsem vymyslel náhradní řešení - šunkofleky. Ale aby to nebylo jen tak jednoduché, tak jsem se rozhodl, že nebudu týrat šunku, ale pěkně povařím uzené maso a z vývaru udělám polévku.

Moje představa byla taková, že "šunkofleky jsou něco jako zapékané těstoviny, což je převelice jednoduché jídlo; a ta polívka navíc - to je vlastně jen zužitkování zbytků". Očekával jsem tedy poklidné odpoledne, ve kterém občas vařečkou zakvedlám v nějakém hrnci... Jenže chyba lávky! Dobrou hodinu a půl to byl fakt kalup - sotva jsem nakrájel všechny zeleniny, tak už bylo uvařeno maso, sotva jsem připravil šunkofleky k zapečení, už si polévka žádala závěrečných úprav. Tak zběsilé tempo mě překvapilo - přitom jsem neměl pocit, že se nějak flákám... Nicméně výsledek se povedl (zejména ta polévka, kterou ovšem Sovička (zatím) neochutnala) a tak se můžu zhroutit do postele se slastným vědomím, že to se mnou není tak špatné. Na švagra ale stále ani zdaleka nemám.

Proč si nepořídit navigaci do auta

(odkaz od JK)

Měnínská brána a jiné poklesky

Žiju v Brně asi tak třicet let a z toho asi tak polovinu této doby tuším, kde je Měnínská brána. Nu, dnes na cestě z Vaňkovky mi došlo, proč se jmenuje Měnínská. Světe div se, podle Měnína, nacházejícího se pár kilometrů na jih od Brna. Ale tato moje zabedněnost by nebyla nejhorší...

Synovec František se zdárně vyvíjí a mě jímají obavy, že splodit potomka je o mnoho jednodušší než se o něj po "děložním exodu" postarat. A to je, prosím pěkně, František hodný, což ve mně budí další obavy - všechny děti přece nemohou být hodné a tak: co když na nás vyzbyde dítko o hodně méně hodné, v noci nespící a své hlasivky neustále trénující?

Pod tíhou špatného svědomí a Soviččiných pohledů jsem zlehka pokročil v další fázi zařizování bytu a koupil a sestavil komodu a vystěhoval několik skříní a vyměnil jeden stůl. Zmožen těmito přesuny jsem se poté zhroutil na postel a jak moje tělo a moje mysl začínala halucinovat, dostavil se ke mně pocit "domova" - takové to uvědomění si, že tento prostor je prostorem žiju, bydlím a snad jednou vychovám i nějaké to dítko.

Z došlé pošty...

The University of Heidelberg is an equal opportunity employer. Applications from women and minorities are particularly welcome.

Znamená to, že moje přihláška není (na rozdíl od přihlášek žen a příslušníků minorit) obzvláště vítaná ? (Já vím, už jsem si mohl zvyknout...)

P.S. Klid. Nikam se nehlásím. Jen jsem na to narazil a zaujalo mne, jak daleko to pokročilo. (Landessternwarte Königstuhl, University of Heidelberg)