Jak se chodí na Ortler (1)

Ortler - můj první (a na delší dobu asi poslední) větší kopec. Ani před odjezdem na tuto dovolenou jsem netušil, že se nám s taťkou něco takového podaří - a tak se prostě musím pochlubit...

---

První krok? Jednoznačně Jof Fuart. Když jsem asi před třemi týdny na něj lezl, došla mi energie už v asi 2100m, dobrých 500Hm před vrcholem. Ale nevzdal jsem to - i když jsem o tom hodně přemýšlel a ten poslední půlkilometr jsem lezl/šel přes dvě hodinky. Krom toho, že jsem se takto "přemohl", jsem si i po dlouhé době vyzkoušel lezení po skále: když jsem k ní přišel, tak jsem nejdřív asi pět minut hledal způsob, jak se jí chytnout - ale potom, když jsem se přitáhl a pokračoval, už šlo všechno automaticky.

Druhý krok? Vallüla. Tady jsem taky nemohl :) (vlastně všechny kopce až po Lenzerhorn byly o větším či menším bojování sám se sebou), ale to hlavní, proč byl tento výstup důležitý, je asi stometrový suťový žlábek vedoucí do sedla v hřebínku mezi od Bielerhöhe - byl jsem hodně rád, že jsem v něm byl sám, protože tam nebyl problém shodit nějaký šutr. Další část výstupu potom byla po skále, kde jsem si vyzkoušel i mírnou variantu... :)

A potom? Lenzerhorn. Měl jsem z toho kopce pořádný respekt. Večer, když jsme přijeli do Lenze, tak jsem si ho očima měřil a uvažoval o těch 1600Hm, které mě dělily od jeho vrcholu. Větší jistotě ani nepřidalo zjištění, že se autobusem nepřiblížím k sedlu v Lenzerheide, protože první jede až po osmé a to mi přišlo pozdě. O půl sedmé jsem vyrazil - a za necelé 4 hodinky jsem už byl na vrcholu. Byl to první letošní kopec, kde jsem netrpěl - a pro mě signál k tomu, že bych mohl přemýšlet i nad vážnějšími výstupy. Příjemné potvrzení toho, že už jsem rozchozený, mi potom poskytl Flüela Schwarzhorn.

A tak jsme s taťkou v sedle Ofenpass a diskutujeme, kde přespíme. Taťkovi se Ofenpass moc nelíbí, navrhuje přejet na Stelvio, které se zase nezdá mě - a tak nakonec volíme Sulden, se kterým už máme nějaké menší zkušenosti. V úterý ráno ještě s taťkou debatujeme na téma co dělat, já jsem přesvědčen o tom, že si dám odpočinkový den, taťka si chce vyjet Stelvio, z čehož ho zrazuju s tím, že zítra bude lepší počasí - nicméně taťka má svoji hlavu a přesto jede (a asi po hodině se vrací s tím, že mu to po závodě moc nejede). A tak přemýšlíme, co s načatým dnem a rozhodujeme se, že půjdeme na nějakou chatu nad Suldenem. Taťka má na mysli Düsseldorfer hütte, kde jsme byli před čtyřmi roky, já nadhazuju chatu na druhé straně údolí - Payerhütte. Taťka je trochu překvapený, ale souhlasí. Přesouváme se na druhé parkoviště, balíme batohy a první odpolední lanovkou vyjíždíme o asi 400Hm výš, k bufetu K2, odkud pokračujeme traversem pod Tabarettahütte. Potom serpentinky k chatě, další traverz vápencovým suťoviskem pod sedlo v severním hřebeni Ortleru, serpentinky na sedlo, kde vidím, to co vidět nechci - na druhé straně hřebenu se "pěkně" mračí. Schovávám se na závětrnou stranu a čekám na taťku a doufám, že to ještě chvíli vydrží. V údolí Vinschgau plave hodně podezřelý mrak a na chatu zbývá ještě něco přes kilometr a 150Hm. Za chvíli pokračujeme po hřebeni k chatě, chvíli je nataženo i kovové lano (přestože terén byl čistě chodecký) a přemýšlím o tom, jestli ten dunivý zvuk, který jsem před chvílí slyšel, patřil bouřce nebo padajícím serákům. Než dojdeme na chatu, zvládne nás osvěžit lehká přeháňka spojená s krupobitím - a proto, že jsme se na ten poslední kilometr nepřevlékali, máme oblečení z jedné strany pěkně mokré. Ubytováváme se a první činnost je jasná - sušení věcí, kdy jediným zdrojem tepla je to, co si vlastním metabolismem vyrobíme. Večer potom ještě diskutujeme s ostatními Čechy na chatě o tom, kdy vyrážet a kdy si oblékat úvazky. Jdeme spát - usneme docela rychle, ale potom se většinu noci jen tak převalujeme na vrzající palandě.

(pokračování příště)

Ortler (3905m n. m.)

s taťkou, 25. srpna 2010 09:55

--

19. 8. - Vallüla (2813m, Silvretta)
20. 8. - Hohes Rad (2934m, Silvretta)
22. 8. - Lenzerhorn (2906m, Rhätische Alpen/Plessur Alpen)
22. 8. - Flüela Schwarzhorn (3147m, Rhätische Alpen/Albula)

(Podrobnosti a fotky později.)

Po dovolené

Uáááááááááááá..... :)

4. 8. - Jof Fuart (2666m)
6. 8. - Bila Pec (2146m)
7. 8. - Scharnik (2657m)
8. 8. - Hochtristen (2536m)

(Nejsou to sice kopce první, ba ani druhé ligy, ale po hodně dlouhém období, kdy jsem si na skálu nesáhl a ani pořádně nezafuněl do kopce, jsem nechtěl moc riskovat. Navíc, ona předpověď taky nebyla nic moc, tak jsem ty kopečky zvolil podle předpovědi počasí.)

Zážitek 1 - aneb pro všechny dětné nebo děti plánující: Jdu takhle od chaty Hugo Gerbers Hütte k Weneberger Alm a proti mně rodinka - otec almaru na zádech, matka almaru na zádech, kolem dvě poskakují dvě ratolesti. A jestli jsem prý neviděl ještě jedno dítko. Zarazím se, no, nějaký kluk s aktovkou kolem mě prošel, ale to bylo tak dva kilometry zpátky. ,,Jo, to by sedělo" povídá otec. Takhle bych chtěl jednou dopadnout.

Zážitek 2 - hory moje: Až poslední den, v sedle pod vrcholem Hochtristen, mi počasí dopřálo vidět hlavní alpský hřeben. Hochalmspitze - proletělo mi hlavou, jen co jsem zahlídl první špičku ozdobenou ledovcem. Žádné zaváhání, automatická reakce - a to přes to, že jsem pod Hochalmspitzí byl jen jednou, před šesti lety. Identifikace zbylých hor už byla jasná - jen jsem trochu váhal u Grossglockneru (byl v mracích a ten hřeben od Hocharnu se mi zdál nějaký dlouhý), nicméně Grosses Burgstall nad Pasterkees je tak charakteristický, že záměna není možná. :)

I cesta může být cíl:

1353km - o dobré dvě stovky víc, než jsem předpokládal
Brno - Sella Nevea: 540km; v pět z Brna, kolem deváté na odpočívadle St. Marein/Mur, před půlnocí na místě
Emberger Alm - Brno: 571km; 12:15 odjezd, 12:45 v údolí Drau, 14:30 Wolfsberg, 16:30 Seebenstein (A2xS6), potom jsem si omylem zajel do Vídně :), kolem sedmé nakupuju v Tescu, o půl osmé doma

Cesta tam mi přišla strašně dlouhá - a cesta zpátky strašně krátká. Cestou tam jsem se modlil, abych nemusel "auf Punkten beachten" - docela lilo a před Klagenfurtem se válely chuchvalce mlhy. Cestou zpátky jsem na A10 chytl Němce valící se na jih a na A2 Čechy a Poláky valící se z jihu (vedou 3 ostravská auta, která chtěla jet mermomocí za sebou; zejména v tunelech to byl docela zážitek) - a tak jsem raději sjel na B78 a vzal to po poloprázdné S36 a S6. Myslím, že je lepší sjíždět už na Wolfberg/Nord; sjezd Bad St. Leonhard už je docela vysoko, jak se A2 šplhá na Packsattel, takže sjedete hooodně nahoru a dolů.

P.S. O benzínu až někdy příště.

IKEA: Návod na výpočet ceny

1. Vezmi cenu v rakouském obchodě.
2. Převeď ji na českou měnu.
3. Zaokrouhli na nejbližší vyšší stovku / tisícovku / desetitisícovku dle řádu ceny.
4. Odečti korunu / desetikorunu.

Konkrétní příklad:

psací stůl ALVE (cz, at, sk): 249EUR -> 6174 CZK -> 7000 CZK -> 6990CZK (+13%)


dětské křeslo AGEN (cz, at, sk): 13,99EUR -> 347 CZK -> 400 CZK -> 399CZK (+15%)


závěsy AINA (cz, at, sk): 54,90EUR -> 1361 CZK -> 1400 CZK -> 1390CZK (+2% - OK, tohle jsem schopen tolerovat, dokonce i na Slovensku jsou levnější než v Rakousku!)

OK, cesta do Vídně velkým autem (10l/100km) vyjde na tisícovku. Pokud jsou ceny u nás nadsazeny o - řekněme - 7%, tak se vyplatí do Vídně zajet při nákupu nad 14300CZK (a při tom natankovat levnější a kvalitnější benzín). I když - kdo by v IKEA utratil tolik peněz?

Úpadek

Tak jsem zase hudebně klesl. Nebojte, k Závišovi mi ještě pár stupínků chybí, nicméně přiznávám, že mi Tři sestry (konkrétně Modlitba pro partu a Homosexuál (na tom zejména ta předehra až k 1:05) vůbec nevadí.

A tak se žumpa blíží a já si s hrůzou uvědomuju, že už dlouho jsem neudělal nějakou drobnou blbůstku, kterou bych se mohl i pochlubit.

Asi bych to měl vzdát

Zastávám názor, že člověk by se do některých věcí neměl pouštět bez důkladné přípravy. A když vezmu v úvahu, že od letošního jara jsem byl akorát na Dürrensteinu (1878m) a Zbojandě (1960m), tak mi zvolna dochází, že si o nějakém pěkném vrcholku nad 3 kilometry můžu akorát tak nechat zdát.

O důchodech

... Očekávaný důchod v 65 letech: necelých 13 tisíc korun.**...

... ** V době odchodu do důchodu bude tato částka odpovídat zhruba tomu, jako kdyby dnes žil z pěti tisíc korun.

Zdroj: idnes.cz

Pomiňme taková fakta, že nikdo neví, jak bude za dva roky. Nicméně znáte lepší argument proti spoření na důchod?

Změny teploty

Venkovní teploměr ukazuje 22°C a mě je vedro. Nějak si nedokážu představit, jak jsem mohl existovat minulých 14 dní, kdy bylo víc než 10 stupňů tepleji. Asi bych se vážně měl přestěhovat někam do Skandinávie...

Nemůžu spát

...a není to kvůli bouřce venku. Jsem přetažený a unavený, ani ne tak z práce, jako z té ranní projížďky na kole. No jo, kyselina mléčná - kam s ní?

A tak alespoň jedno video - teda spíš film: Sám napříč Femundsmarkou (54min!)

SÁM NAPŘÍČ FEMUNDSMARKOU - mrazivý film o cestě jednoho kluka za svými sny... 54 minut from BERNARTWOOD on Vimeo.

V práci jako doma

A tenhle znáte:

Jednou o víkendu si vědec říká: ,,Manželka si myslí, že jsem u milenky. Milenka si myslí, že jsem u manželky. A já si zatím spokojeně pracuju v laboratoři."

Nu, doby mé vědecké kariéry dávno minuly a ač jsem tenkrát ještě nebyl ženat, tak potvrzuji, že uvedená anekdota je (smutnou?) pravdou. A nemusí jít jen o vědu, ono to může být i o normální práci. A je spíš s podivem, že se nad tímto lidi pozastavují, protože:

- kdy jindy máte v práci / na práci takový klid? (V pracovní době v práci těžko, doma už vůbec ne.)
- kdy jindy si můžete v práci pustit muziku na celou kancelář? Přece jen, sluchátka nejsou úplně ono...
- kdy jindy můžete vypadnou z kanceláře (momentálně 33stC) a vzít si notebook do kuchyňky a užívat si o trochu chladnějšího klimatu?

Svatba

12. června 2010 jsme si se Sovičkou řekli "ano".

Svatbu jsme měli na zámku v Uherčicích. Je to krásné místo; napadá mě kacířská myšlenka, že bych měl poděkovat za těch 40 let devastace (a 15 let obnovy), díky které si má toto místo úžasnou atmosféru. A zámecká kaple? Nádherná - když jsme byli domluvit svatební termín, její štuková výzdoba mi (opět) vyrazila dech (i přes (nebo pro?) tu na cihly vymlácenou omítku ve spodní části kaple.

Nyní troška komerce: svatební hostinu jsme měli v hotelu Bítov. Přišli jsme na něj víceméně náhodou a musím říct, že to byla šťastná náhoda; chtěl bych tímto poděkovat (a trošku udělat reklamu) ředitelce hotelu paní magistře Okrajkové za zcela profesionální organizaci hostiny i ubytování, příjemný osobní přístup a (pro mě zcela překvapivé) přivítání u hotelu, když jsme se vraceli z Uherčic.

A nejkrásnější okamžik? Poslední okamžik svobody :) - příchod z parkoviště k zámku: horké letní poledne, žhavé slunce soupeří s listím stromů, které stojí podél dlážděné cesty a poskytují poutníkům milosrdný stín; za nimi oprýskané zdi zámku, které toho tolik pamatují a ve kterém si za pár okamžiků řekneme svoje "ano"...

Chtěl bych tímto poděkovat Sovičce, rodičům a sourozencům, svědkům s rodinami, muzikantům, svatebním hostům a všem, kteří nám to přáli (a mj. zařídili, že nepršelo). Díky!

Add to wishlist

Až jednou budu velký a budu mít dostatek trenýrek i ponožek, tak bych se chtěl podívat do kokpitu letadla (nejlépe za letu).

People have the power

Tak máme po volbách. A za sebe, z profesionálního :) i osobního pohledu musím říct, že jsem spokojený. Samozřejmě, tohle je teprve začátek, to hlavní - sestavení vlády a jejího programového prohlášení a zejména potom činnost vlády i parlamentu v následujících 4 letech - teprve přijde, nicméně (z mého pohledu) jsou karty rozdány poměrně příznivě. Je ale ještě jedna věc, která mi dělá ještě větší radost než volební výsledky jednotlivých stran: lidé si umí říct o to, co chtějí a jejich hlas je slyšet
(proto ten nadpis, který jsem si vypůjčil od Patti Smith (i když ona to myslela nejspíš trošku jinak)). Důkazem je například nezvolení Ivana Langera v olomouckém kraji - ale podobných příkladů se dá najít celá řada. Mám dobrý pocit, že občané se pomalu učí parlametní demokracii a z tohoto pohledu se dá říct, že jsme u maturity obstáli. Teď jen zbývá, aby zvolení zástupci lidu nezklamali důvěru v nich kladenou.

A komentář k volebním výsledkům konkrétně?

ČSSD - Šok. Přiznám se, že to jsem nečekal, opravdu jsem si myslel, že dopadnou kolem 28%. Díky Jiřímu Paroubkovi za přesunutí voleb, Řekům za vhodné načasování krize i Miloši Zemanovi, který odvedl výbornou práci. Jak jsem avizoval, že musím vykoupit sklady Metaxy, tak až tam budu, tak vezmu i jednu Becherovku na počest tohoto dinosaura.

ODS - Očekávaný výsledek. Průser to není jen díky volebnímu výsledku ČSSD. Nemyslím si, že by změna ve vedení až tolik pomohla, spíš jen zastavila útěk voličů. Nicméně Petrovi Nečasovi fandím a pokud se jeho pojetí ODS prosadí, věřím tomu, že to bude jen lepší. Na druhou stranu, s TOP09 už se budou muset o voliče napravo dělit. Nezvolení Ivana Langera jsem už komentoval, myslím si, že by si tento výsledek měl vzít osobně (na jaký jiný signál ještě čeká?!?); stejně tak by se nad sebou měla zamyslet pražská ODS (Bém, Jančík) a mnoho lidí z regionálních kandidátek. Však uvidíme na podzim.

TOP09 - Překvapení. Skoro 16% jsem nečekal, tipoval jsem maximálně 12%. Zároveň je to sázka trochu do neznáma; zajímalo by mě, kolik "zlatokopů" se do této strany nahrnulo během loňského podzimu a zimy, kdy bylo jasné, že strana překročí 5% hranici. Snad nezklamou - ale věřím jim. Nejlepší na jejich výsledku je jejich vítězství v Praze; hádám, že v tamějších komunálkách to bude hodně zajímavé.

KSČM - Bez překvapení i bez komentáře.

VV - Výsledek, který nechápu, stejně jako tuto stranu, ze které mám trochu strach, protože mi tak zlehka připomíná mafii. Uvidíme.

A výsledky pod čarou:

KDU-ČSL: Trochu jsem si přál (a trochu jsem se bál), aby (že) překročili(-í) 5%, protože v koalici ODS - KDU-ČSL - SZ byli těmi lepšími koaličními partnery. Po odchodu "pravého křídla" do TOP09 zůstala hrstka lidí, kteří nejspíš nevěděli, co a jak. Na druhou stranu, asi by se s nimi stalo něco podobného, co se SZ.

SPOZ - Myslím, že se potvrzuje, že to byla strana, která vznikla za jedním účelem: odčerpat hlasy ČSSD.

Suverenita - Strana, kterou nevidím, neznám. Bez komentáře.

SZ - Výsledek, který si naprosto zasloužili.

DSSS, ČPS - celkem přes 100 tisíc hlasů je pro tyto extrémní strany docela dost, nemyslím si, že by bylo mezi lidmi tolik mladých revolucionářů.

SSO - po všem tom, co se děje a bude dít, tak jsem čekal lepší výsledek. 2/3 volebního výsledku DSSS, míň než ČPS je na stranu, která jako jediná nabízí "alternativní program" dost málo. Přiznávám, je to i moje vina.

A ještě na konec malý postřeh ze zpracování: tentokrát jsem se dostal během voleb do míst, kde se zpracovávají hlasy po desítkách. Jakkoli jsem během zpracování nevnímal, pro koho jsou ty či ony hlasy (za daný region jsem zkontroloval číslo pro každou stranu), tak deset hlasů sem, deset hlasů tam - a když jsem se najednou koukl na internet, ono to dohromady dá ta velká čísla. Hádám, že v jednotlivých okrscích komise podobně krásně vidí, jak z těch jednotlivých hlasů vznikají ty desítky.

Takže: Volte! Má to smysl.

Znásilněná Ostrava

Mám rád dobře udělané a dobře propracované parodie. Dostala se ke mě i tato




a přiznám se, že z toho mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu obdiv a potlesk za technické provedení, na druhou stranu... (A hlavně: zpívat o Ostravě stylem "OstrÁÁÁÁÁÁvÁÁÁÁÁÁ"....)

A kdyby vás zajímal originál:

New York,
Concrete jungle where dreams are made of
There's nothing you can’t do
Now you're in New York
These streets will make you feel brand new
the lights will inspire you
Let's hear it for New York

Malá poznámka k volbám ve stylu a la twitter

...aby nakonec nebylo "řešením" volit lidovce a zemanovce.

A ještě palec nahoru pro hradeckého primátora.

Sluníčko neuvidíme...

(4 po sobě jdoucí týdenní předpovědi)

Podlitý prsteníček nevypadá příliš esteticky...

... a už vůbec se s ním nedá chodit.

Abych nemusel myslet na to, že zítra pravděpodobně budu tím dalším vyvoleným (3. v pořadí během letošního jara), kdo převezme štafetu nazvanou "fraktury dolních končetin", tak vám alespoň odkážu na internetu nalezený Máj pro generaci Facebooku.. Myšlen je samozřejmě ten Máchův Máj a pro bráchu by to mohl být takový dobrý test, jak je na tom s přípravou na maturitu.

Nemyslíš, zaplatíš!

Po projetí dráhy pod různými vlivy v simulátoru jsem došel k jedinému: halucinogeny vedou! :)

Podruhé v Bukovsku

Měsíc s Kordélií

Výlet na Vršatec a Šumavu, nějaké to popojíždění po Brně a okolí, jedna kontrola bavorskými policisty, jedno vyplňování hlášení o dopravní nehodě (ach, ano, přiznám se bez mučení: vinen v plném rozsahu). 1250km, průměrná spotřeba 5,87 l/100km = 1,93Kč/km (bez započtení ostatních nákladů).