úterý, září 30, 2008
Proposal submitted
Dear Ježo
This is an automatic acknowledgment.
Your ESO Proposal has successfully entered ESO!
Together with the following picture(s):SED.jpg
alfa.jpg
model.jpg
rvc.jpg
Please refer always to your proposal ID
should you inquire ESO about it.
For further information please contact.
neděle, září 21, 2008
Prý 201. záznam... Pch!
Dnes se mi zase "daří". Ráno jsem si přesolil vajíčka - holt mi nějak nedošlo, že když slánku pootevřu na velký otvor, že z ní sůl půjde ven trošku rychleji. Vrcholem dne je to, že jsem si na sebe před chvíli zvládl zvrhnout hrnek s čajem.
Včera jsem strávil chvilku nad recenzemi fotoaparátů. Pořád tak nějak šilhám po nějaké nové krabičce a pořád se nějak nemůžu rozhodnout, kterým směrem se vrhnout (a kde na to vzít peníze). Z DSLR mě nejvíc zatím zaujal Pentax K200D, ale i přes všechny klady, které by tato volba přinesla, mám docela strach, že - zvlášť v podmínkách, ve kterých se pohybuju - docela rychle zapráší čip fotoaparátu. Takže se i dívám po nějakém kompaktu, kde mě zaujaly dva: Panasonic Lumix LX3 a Ricoh GX200. Na LX3 jsem narazil jako první a hodně mě zaujal, zejména několika snímky s dokonalou kresbou až k okraji. Hlavní nevýhoda je jasná - absence hledáčku v základní výbavě. Potom jsem kdesi v diskuzi našel sáhodlouhou diskuzi srovnávající LX3 s GX200, která spíš vyznívala právě pro GX200. Pročetl jsem několik recenzí, které střídavě vyznívaly pro jeden či druhý kousek, se spoustou flamewar, dokazujících, že pouze jeden je ten správný a ten druhý akorát naleštěný šmejd. Jinak teda GX200 by mělo být něco velice podobného, sice ne s takovou světelností, ale taky s nadprůměrnou kresbou až k okraji, technicky sice menší čip s více pixely by měl více šumět, ale testy v tomto vycházely tak nějak nastejno. Nevýhoda - skoro nikde není v ČR k dostání - tedy přes internet ano. A nevýhoda obou kompaktů? Jejich cena se šplhá k ceně DSLR. Takže tedy: Pomoc! Poradíte někdo?
Edit: Z forum.grafika.cz na prosbu o radu při výběru foťáku:
Včera jsem strávil chvilku nad recenzemi fotoaparátů. Pořád tak nějak šilhám po nějaké nové krabičce a pořád se nějak nemůžu rozhodnout, kterým směrem se vrhnout (a kde na to vzít peníze). Z DSLR mě nejvíc zatím zaujal Pentax K200D, ale i přes všechny klady, které by tato volba přinesla, mám docela strach, že - zvlášť v podmínkách, ve kterých se pohybuju - docela rychle zapráší čip fotoaparátu. Takže se i dívám po nějakém kompaktu, kde mě zaujaly dva: Panasonic Lumix LX3 a Ricoh GX200. Na LX3 jsem narazil jako první a hodně mě zaujal, zejména několika snímky s dokonalou kresbou až k okraji. Hlavní nevýhoda je jasná - absence hledáčku v základní výbavě. Potom jsem kdesi v diskuzi našel sáhodlouhou diskuzi srovnávající LX3 s GX200, která spíš vyznívala právě pro GX200. Pročetl jsem několik recenzí, které střídavě vyznívaly pro jeden či druhý kousek, se spoustou flamewar, dokazujících, že pouze jeden je ten správný a ten druhý akorát naleštěný šmejd. Jinak teda GX200 by mělo být něco velice podobného, sice ne s takovou světelností, ale taky s nadprůměrnou kresbou až k okraji, technicky sice menší čip s více pixely by měl více šumět, ale testy v tomto vycházely tak nějak nastejno. Nevýhoda - skoro nikde není v ČR k dostání - tedy přes internet ano. A nevýhoda obou kompaktů? Jejich cena se šplhá k ceně DSLR. Takže tedy: Pomoc! Poradíte někdo?
Edit: Z forum.grafika.cz na prosbu o radu při výběru foťáku:
To se ptáš těch pravejch!
sobota, září 20, 2008
Vědec?
Posledních asi 14 dní trávím přemýšlením nad tzv. proposalem - návrhem pozorování pro velké dalekohledy. A jelikož se blíží čas uzávěrky a soubor s návrhem je pořád poloprázdný, začínám trošku nervačit a klást si otázky, jestli vůbec mám na to dělat vědu a podobně. Totiž, vyplnění takového proposalu není jen tak - jak to jednou vyplníte blbě, už nemáte možnost to změnit. A upřímně, i přes několikeré cvičně vyplňovací pokusy mám stále víc otázek než odpovědí.
pondělí, září 15, 2008
Pohovor
Tak jsem absolvoval svůj první pohovor. Uchazečský, o místo učitele. Ostudu jsem snad neudělal, nicméně i kdyby to snad náhodou vyšlo, tak z toho nic nebude - a můj život zůstane relativně nekomplikovaný.
Včera jsem třídil "archiv" ze zahrady. Polovina věcí šla do sběru, případně jako papíry k recyklaci (tisk z druhé strany). A bylo mi tak trochu smutno - ne ani toho, že to vyhazuju, jako spíš toho, kolik energie jsem tomu před cca 10 lety věnoval - a všechno vyšlo víceméně vniveč. Mj. jsem zlikvidoval archiv mapek proměnných hvězd, do kterého jsem v dobách, kdy padesátikoruna byl můj měsíční rozpočet, zainvestoval nejeden drobný. U několika originálních AAVSO mapek na tom jejich netradičním US formátu jsem si i zavzpomínal na Jindru Šilhána. Ach, kdeže ty loňské sněhy jsou. Stačil jen komerční úspěch internetu a CCD čipů (digitální fotografie) a celá proměnářská astronomie je postavena na hlavu. Zatímco ještě v roce 1995 ještě Argelanderova metoda odhadu jasnosti byla tou víceméně standardní (a více než dvěma stoletími prověřenou) a pár bláznů si hrálo se senzibilací fotografického materiálu pomocí nejrůznějších plynů (vodík?), dnes jsou tyto metody víceméně na smetišti a naprostá většina astronomického světla dopadá do chřtánů nejrůznějších elektronek. Ale pokrok se nedá zastavit a sentimentální nálada opravdu není na místě - přece jen, mít jakoukoli mapku proměnné hvězdy během 30 sekund, to je komfort, který bych tenkrát bral všemi deseti - kdybych si ho vůbec dokázal představit. Mimochodem, našel jsem tam i Hvězdářskou antiročenku, výběr článků IAN z let 1997 - 1999, perfektní počtení, které možná dnes, v době informačního harašení tak trochu chybí. (Sám jsem něco takového taky sepsal - jmenovalo se to Astronomie na konci tisíciletí, shrnovalo to moje "astronomické paměti" počínaje 9. únorem 1990 (datum, ke kterému vztahuju můj vážný zájem o astronomii) až do roku 2000. Bohužel, soubor už nemám a výtisk se taky propadl někam do propasti dějin - kdybyste ho našli, pošlete mi kopii, prosím!
A krom toho začal podzim, nejkrásnější období, úžasné počasí, kdy oblaka vertikální vystřídají ty horizontální a pro které jel bych světa kraj.
Včera jsem třídil "archiv" ze zahrady. Polovina věcí šla do sběru, případně jako papíry k recyklaci (tisk z druhé strany). A bylo mi tak trochu smutno - ne ani toho, že to vyhazuju, jako spíš toho, kolik energie jsem tomu před cca 10 lety věnoval - a všechno vyšlo víceméně vniveč. Mj. jsem zlikvidoval archiv mapek proměnných hvězd, do kterého jsem v dobách, kdy padesátikoruna byl můj měsíční rozpočet, zainvestoval nejeden drobný. U několika originálních AAVSO mapek na tom jejich netradičním US formátu jsem si i zavzpomínal na Jindru Šilhána. Ach, kdeže ty loňské sněhy jsou. Stačil jen komerční úspěch internetu a CCD čipů (digitální fotografie) a celá proměnářská astronomie je postavena na hlavu. Zatímco ještě v roce 1995 ještě Argelanderova metoda odhadu jasnosti byla tou víceméně standardní (a více než dvěma stoletími prověřenou) a pár bláznů si hrálo se senzibilací fotografického materiálu pomocí nejrůznějších plynů (vodík?), dnes jsou tyto metody víceméně na smetišti a naprostá většina astronomického světla dopadá do chřtánů nejrůznějších elektronek. Ale pokrok se nedá zastavit a sentimentální nálada opravdu není na místě - přece jen, mít jakoukoli mapku proměnné hvězdy během 30 sekund, to je komfort, který bych tenkrát bral všemi deseti - kdybych si ho vůbec dokázal představit. Mimochodem, našel jsem tam i Hvězdářskou antiročenku, výběr článků IAN z let 1997 - 1999, perfektní počtení, které možná dnes, v době informačního harašení tak trochu chybí. (Sám jsem něco takového taky sepsal - jmenovalo se to Astronomie na konci tisíciletí, shrnovalo to moje "astronomické paměti" počínaje 9. únorem 1990 (datum, ke kterému vztahuju můj vážný zájem o astronomii) až do roku 2000. Bohužel, soubor už nemám a výtisk se taky propadl někam do propasti dějin - kdybyste ho našli, pošlete mi kopii, prosím!
A krom toho začal podzim, nejkrásnější období, úžasné počasí, kdy oblaka vertikální vystřídají ty horizontální a pro které jel bych světa kraj.
čtvrtek, září 11, 2008
pondělí, září 08, 2008
Věda - nejlepší last minute vašeho života
Asi jsem se narodil na šťastné planetě. Rozumné výsledky ke mně vždycky přijdou těsně před uzávěrkou, zhruba v okamžiku, kdy se situace přehoupne ze statusu zavání průšvihem na kritická. Jen by mě zajímalo, jak dlouho mi to ještě vydrží.
Mám jen svůj plán
že postavím vzducholoď...
- - - - - -
A pro ty, co vědí...Mám jen svůj plán
že postavím vzducholoď...
- Kryšof, Plán
středa, září 03, 2008
Kryštof pro Kociánku na Zelňáku
Předznamenání: moje myšlenky jsou velice horizontální - mnohovrstevné, takže nevím, co z tohoto příspěvku nakonec bude. Faktem je, že jsem dneska strávil asi hodinku na Zelňáku, kde hrála skupina Kryštof koncert na podporu Kociánky.
Paradoxně jsme tento týden s matesem a [pracovníkem na mé bývalé pozici]++ (neprogramátoři prominou) pomlouvali všechny ty možné (dle našeho názoru pseudo-)charitativní sbírky a nadace počínaje Přispějtenaděti? až po Máterádipřírodu?. A bác ho, hnedka jdu na koncert pro Kociánku. Je pravda, že z části náhodou (Sovička poblíž právě končila u zubaře), nicméně přiznávám, že jsem tuto akci měl i zaznamenanou v mobilu. A samozřejmě jsem si ji tam dal hlavně kvůli tomu, že jsem si chtěl poslechnout Kryštofy a ne kvůli tomu, že by mi na srdci tolik leželo blaho postižených dětí. Takový já jsem. Nicméně akce se mi líbila, dokonce jsem i něco přispěl do kasičky doufajíc, že alespoň u této akce je zachovaný nějaký rozumný poměr účel / režie + soukromé kapsy (to bylo teda před tím, než jsem objevil stánek, kde se prodávají věci vyrobené přímo postiženými - tam bych ty peníze dal raději (a i víc)). Samozřejmě, otázky ohledně nákladů, režií zůstávají, nicméně podobné (snad skromnější - jde to?) akce snad mají nějaký smysl... A ano, nejspíš je tu i souvislost s koncertem, který se na stejném místě uskuteční zítra (tam mne rozhodně nenajdete) - celé to bylo pod záštitou primátora, který je zvolen za stranu, která organizuje ten zítřejší politický koncert... Ach jo. V nevolebním roce by asi něco takového nebylo...
A potom samotní Kryštofové s panem Krajčem v čele - musím říct, že k málokteré hudební skupině mám tak rozporuplný pocit. Na jednu stranu, když slyším některé jejich písničky v rádiu, tak okamžitě vypínám/přelaďuji, na druhou stranu, když slyším některé jejich písničky v rádiu, tak si pobrukuju a občas i zesiluju. Některé refrény mě dokážou uvést do rozpaků nad nesmyslností / úchylnou kombinací slov a zase některé refrény se mi líbí i docela dost. A to samé i o jejich videoklipech - i když tady je to spíš na tu pozitivní strunu. Ale celkově mám z nich docela dobrý pocit, zejména pan Krajčo mi přijde jako docela sympaťák a i docela fajn chlap. Já ho teda moc neznám, jen vím, že je i docela dobrý v divadle a možná to mu právě umožňuje dělat i tu hudbu tak jak ho baví a jak chce on, i když to možná nezapadá do toho nejlíbivějšího formátu. Vůbec - z české popové scény (já ji samozřejmě moc neznám, ale tedy z toho, co se vleze do rádia) je hodnotím jako kapelu, která sice dělá ten mainstramový popík, ale na to, že to je mainstramový popík, to má i nějakého ducha. Takových kapel znám jen pár - za všechny snad alespoň Ready Kirken. (Uf, strašné kraviny tady plácám.)
No a jinak ve zkratce: odpískal jsem asi poslední naději na výlet do hor, moje budoucnost je jako na houpačce a přišel mi zase jeden mail z Francie, který mne vyděsil - nicméně dá se to asi vzít jako čelendž, čili výzva. Nic jiného mi taky nezbývá.
Paradoxně jsme tento týden s matesem a [pracovníkem na mé bývalé pozici]++ (neprogramátoři prominou) pomlouvali všechny ty možné (dle našeho názoru pseudo-)charitativní sbírky a nadace počínaje Přispějtenaděti? až po Máterádipřírodu?. A bác ho, hnedka jdu na koncert pro Kociánku. Je pravda, že z části náhodou (Sovička poblíž právě končila u zubaře), nicméně přiznávám, že jsem tuto akci měl i zaznamenanou v mobilu. A samozřejmě jsem si ji tam dal hlavně kvůli tomu, že jsem si chtěl poslechnout Kryštofy a ne kvůli tomu, že by mi na srdci tolik leželo blaho postižených dětí. Takový já jsem. Nicméně akce se mi líbila, dokonce jsem i něco přispěl do kasičky doufajíc, že alespoň u této akce je zachovaný nějaký rozumný poměr účel / režie + soukromé kapsy (to bylo teda před tím, než jsem objevil stánek, kde se prodávají věci vyrobené přímo postiženými - tam bych ty peníze dal raději (a i víc)). Samozřejmě, otázky ohledně nákladů, režií zůstávají, nicméně podobné (snad skromnější - jde to?) akce snad mají nějaký smysl... A ano, nejspíš je tu i souvislost s koncertem, který se na stejném místě uskuteční zítra (tam mne rozhodně nenajdete) - celé to bylo pod záštitou primátora, který je zvolen za stranu, která organizuje ten zítřejší politický koncert... Ach jo. V nevolebním roce by asi něco takového nebylo...
A potom samotní Kryštofové s panem Krajčem v čele - musím říct, že k málokteré hudební skupině mám tak rozporuplný pocit. Na jednu stranu, když slyším některé jejich písničky v rádiu, tak okamžitě vypínám/přelaďuji, na druhou stranu, když slyším některé jejich písničky v rádiu, tak si pobrukuju a občas i zesiluju. Některé refrény mě dokážou uvést do rozpaků nad nesmyslností / úchylnou kombinací slov a zase některé refrény se mi líbí i docela dost. A to samé i o jejich videoklipech - i když tady je to spíš na tu pozitivní strunu. Ale celkově mám z nich docela dobrý pocit, zejména pan Krajčo mi přijde jako docela sympaťák a i docela fajn chlap. Já ho teda moc neznám, jen vím, že je i docela dobrý v divadle a možná to mu právě umožňuje dělat i tu hudbu tak jak ho baví a jak chce on, i když to možná nezapadá do toho nejlíbivějšího formátu. Vůbec - z české popové scény (já ji samozřejmě moc neznám, ale tedy z toho, co se vleze do rádia) je hodnotím jako kapelu, která sice dělá ten mainstramový popík, ale na to, že to je mainstramový popík, to má i nějakého ducha. Takových kapel znám jen pár - za všechny snad alespoň Ready Kirken. (Uf, strašné kraviny tady plácám.)
No a jinak ve zkratce: odpískal jsem asi poslední naději na výlet do hor, moje budoucnost je jako na houpačce a přišel mi zase jeden mail z Francie, který mne vyděsil - nicméně dá se to asi vzít jako čelendž, čili výzva. Nic jiného mi taky nezbývá.
pondělí, srpna 25, 2008
Ranoc
Jojo... Jsou ctyri rano, sedim v kopuli, CT2 opravdu prekvapila a prinesla Crescendo s Psim vojskem a Uzjsmedomaky. A protoze mi odesel technik, tak si to muzu pusit docela nahlas...
pátek, srpna 22, 2008
Moje droga...
Asi jsem přišel na to, co je mojí drogou, na čem jsem nejspíš závislý...
Je to toulání se o samotě v pustině, nejlépe horách. Jen já a vítr.
Je to toulání se o samotě v pustině, nejlépe horách. Jen já a vítr.
Za duhou
Tam někde za duhou
vysoko, vysoko nahoře
tam někde je země
o které jsem slyšel
v jedné písničce.
Tam někde za duhou,
tam kde je obloha modrá,
se tvoje odvážné sny
opravdu splní.
Někdy si přeju,
když padá hvězda,
ať se vzbudím tam,
kde mraky budou daleko za mnou
kde starosti mizí jak kyselé kapky stékající střechou,
a tam mě najdete.
Tam někde za duhou
modří ptáčci létají
a když ptáčci můžou
letět za duhou
proč jen,
proč nemůžu já?
Tam někde za duhou
modří ptáčci létají
a když ptáčci můžou
letět za duhou
proč jen,
proč nemůžu já?
A šťastní modří ptáčci
letí na druhou stranu duhy
proč jen,
proč nemůžu já?
(Ano, volný, amatérský překlad písně století Over the Rainbow. Díky Lie, že mě přenesla přes jednu řádku.)
úterý, srpna 19, 2008
Mám toho dost!
Jsem otrokem své práce. Pořád. Neustále. I o víkendu, i v noci. I teď ,,běžím" u počítače, abych stihl ještě před odjezdem na akademii spočítat ještě alespoň jednu várku modelů. A plány, ty velkolepý plány v hlavě zatím chřadnou pod náporem slůvek "ještě ne". Sakra! Vymyslel jsem si úžasný plán, jak se dostat na Zugspitzi a finančně nevykrvácet, kupodivu vycházelo úplně na pohodu jak z hlediska časového, tak z hlediska prostorového i finančního. A zazpívat si můžu akorát Rédlovo "Zase nic...". A proč tohle vlastně píšu? Abych se vyvztekal a zase se zapřáhl do toho nekonečného chomoutu...
Ale otázky zůstávají... Proč já to vlastně dělám? Co z toho mám?
Ale otázky zůstávají... Proč já to vlastně dělám? Co z toho mám?
čtvrtek, srpna 14, 2008
Ve zkratce
Znáte takové to pořekadlo: jsou lži, velké lži, nestydaté lži a statistika? Nu, tak přesně na tu statistiku teď ve své práci spoléhám. Pro jistotu jsem do ní zamíchal ještě trošku náhody a tak se modlím...
Vrátil jsem se z Rumunska, kde jsem byl se Sovičkou. Velké jihovýchodní dobrodružství se nekonalo, všechno bylo úplně napohodu, možná až příliš na pohodu :) Ale jo, užil jsem si to, bylo to moc fajn - škoda jen, že ta cesta tam je tak dlouhá. Ale rumunská lehátka i vlaky byly moc pohodlné, až jsem litoval, že jsme nejeli nějakým normálním odrbaným osobákem (jediným osobák, kterým jsme jeli, byla také pěkná souprava Siemens).
Byl jsem v Górách Stolowych. Sám. Původně si jen tak zafotit, no, baterka ve foťáku vypověděla službu u druhého snímku. Co s tím? Asi bych měl popřemýšlet na téma nový fotoaparát, ale kde vzít peníze? Navíc mě i láká nějaká ta digizrcadlovka, jak jsem byl šíleně dlouho proti ní, tak mě reklamy a okolí docela udolává... (Ale nic nebude, teda, možná bude autoškola a nájem, takže na foťák jednoduše nezbydou peníze.)
Což mi připomíná, že jsem chtěl i fotit Perseidy. Půjčil jsem si na to taťkův foťák, vylezl jsem na kopec, našteloval stativ, na něj foťák, zapnul jsem ho - a ejhle, chyběla datová karta. Tak nic, na kopci jsem vydržel do plusmínus půl druhé, viděl jsem pěkných pár kousků a šel jsem spát. Nicméně toto byly snad první Perseidy, které nezklamaly - ale na Geminidy to prostě nemá.
Byl jsem taky v Totes Gebirge. Vylezl jsem na Grosser Priel normálkou a na Spitzmauer ferratou. Počasí vyšlo úplně nádherně a když jsem potom viděl předpověď na další týden, tak jsem ani nelitoval, že jsem tak trošku zdrhl ze školy. Pár fotek je na Picase...
A ještě jsme byli se Sovičkou v Javorníkách, odkud jsme zdrhli před deštěm. I tam bylo pěkně.
Vrátil jsem se z Rumunska, kde jsem byl se Sovičkou. Velké jihovýchodní dobrodružství se nekonalo, všechno bylo úplně napohodu, možná až příliš na pohodu :) Ale jo, užil jsem si to, bylo to moc fajn - škoda jen, že ta cesta tam je tak dlouhá. Ale rumunská lehátka i vlaky byly moc pohodlné, až jsem litoval, že jsme nejeli nějakým normálním odrbaným osobákem (jediným osobák, kterým jsme jeli, byla také pěkná souprava Siemens).
Byl jsem v Górách Stolowych. Sám. Původně si jen tak zafotit, no, baterka ve foťáku vypověděla službu u druhého snímku. Co s tím? Asi bych měl popřemýšlet na téma nový fotoaparát, ale kde vzít peníze? Navíc mě i láká nějaká ta digizrcadlovka, jak jsem byl šíleně dlouho proti ní, tak mě reklamy a okolí docela udolává... (Ale nic nebude, teda, možná bude autoškola a nájem, takže na foťák jednoduše nezbydou peníze.)
Což mi připomíná, že jsem chtěl i fotit Perseidy. Půjčil jsem si na to taťkův foťák, vylezl jsem na kopec, našteloval stativ, na něj foťák, zapnul jsem ho - a ejhle, chyběla datová karta. Tak nic, na kopci jsem vydržel do plusmínus půl druhé, viděl jsem pěkných pár kousků a šel jsem spát. Nicméně toto byly snad první Perseidy, které nezklamaly - ale na Geminidy to prostě nemá.
Byl jsem taky v Totes Gebirge. Vylezl jsem na Grosser Priel normálkou a na Spitzmauer ferratou. Počasí vyšlo úplně nádherně a když jsem potom viděl předpověď na další týden, tak jsem ani nelitoval, že jsem tak trošku zdrhl ze školy. Pár fotek je na Picase...
A ještě jsme byli se Sovičkou v Javorníkách, odkud jsme zdrhli před deštěm. I tam bylo pěkně.
sobota, června 07, 2008
Stav:
- svobodný
- zadaný
- ženatý
- je to složité
- ve volném vztahu
pátek, května 30, 2008
Malé domácí radosti
Vrátil jsem se domů. Na skok. A tak si užívám svých malých domácích radostí, těch, kterých si běžně nevšimnu. Jako například širkých ulic a širokých chodníků, po kterých nemám strach utíkat, kombinovaného sporáku, toho, jak můžu škrtat zápalkou a jak se rozhoří plynový hořák (že by starodávná fascinace ohněm?), užasně fungující veřejné dopravy, která člověka dopraví téměř kamkoliv, všeho toho zeleného a kvetoucího kolem, co ve mě určitě vyvolá nějakou alergii, protože takový náhlý nával všech možných pylů a posečených trav se musí někde projevit.
Trošku paradoxně jsem rozečetl knížky o Provence od Petera Mayle a prožívám menší uspokojení nad tím, že vím, o čem mluví. A to nejen z pohledu turisty - jakoby mi už celkem půlroční pobyt dával tak trošku mandát k tomu cítit se jako domácí.
Trošku paradoxně jsem rozečetl knížky o Provence od Petera Mayle a prožívám menší uspokojení nad tím, že vím, o čem mluví. A to nejen z pohledu turisty - jakoby mi už celkem půlroční pobyt dával tak trošku mandát k tomu cítit se jako domácí.
úterý, května 20, 2008
Jméno projektu: Návrat domů
LH4131 11:05 NCE - FRA 32A
LH3264 17:45 FRA - PRG 12F
Co víc dodat?
,,...vína jen tak s mírou / a lásky o mnoho víc..."
--- Veselá Zubatá, Na Brněnský přehradě
LH3264 17:45 FRA - PRG 12F
Co víc dodat?
- = - = -
,,...vína jen tak s mírou / a lásky o mnoho víc..."
--- Veselá Zubatá, Na Brněnský přehradě
(a poděkování Kakamilce)
pondělí, května 12, 2008
Jsem Slovan?
...aneb Olivierův komentář, když jsem při pátečním obědě tak trošku meditoval nad svou budoucností:
"Podívejte se na Slovana. Vzpomíná na minulost - deprese. Přemýšlí o budoucnosti - deprese. Tak vezme tužku a kytaru a složí o tom nějakou píseň."
Dobrá zpráva je, že nemám kytaru. :-)
"Podívejte se na Slovana. Vzpomíná na minulost - deprese. Přemýšlí o budoucnosti - deprese. Tak vezme tužku a kytaru a složí o tom nějakou píseň."
Dobrá zpráva je, že nemám kytaru. :-)
pátek, května 09, 2008
Konvalinka
Dostal jsem k narozeninám konvalinku. Od pana šéfkuchaře, vytrženou z květináče - i s kořeny.
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je vytrvalá jedovatá rostlina.
K otravě může dojít žvýkaním stonku či listů, nebo pojídáním červených plodů. Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky. Příznaky otravy jsou nevolnost, zažívací potíže (zvracení, průjem), zvýšeným močením a omámenost, závratěmi nebo křečemi. Při požití většího množství plodů je třeba vyhledat lékaře, neboť mohou nastat srdeční komplikace, zejména u lidí se slabším srdcem.
- česká Wikipedie
(A jinak celý den přemýšlím nad tím, kdo jsem, kam jdu a co se svým životem.)
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je vytrvalá jedovatá rostlina.
K otravě může dojít žvýkaním stonku či listů, nebo pojídáním červených plodů. Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky. Příznaky otravy jsou nevolnost, zažívací potíže (zvracení, průjem), zvýšeným močením a omámenost, závratěmi nebo křečemi. Při požití většího množství plodů je třeba vyhledat lékaře, neboť mohou nastat srdeční komplikace, zejména u lidí se slabším srdcem.
- česká Wikipedie
(A jinak celý den přemýšlím nad tím, kdo jsem, kam jdu a co se svým životem.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
